DALŠÍ PŘÍPAD:

Půjčkou na domácnost jsme se stali neosvoboditelnou obětí exekutorů. Můžete poradit či pomoci?

4. 12. 2014 / Michal Bartek

Dobrý den vážení, dovolím se na vás obrátit s prosbou o pomoc a zároveň snad i s ponaučením pro ostatní, píše Michal Bartek.

Jsme česká rodina, máme dva syny, 8 a 13 let. Mladší navštěvuje malotřídku u nás na vesnici a starší ze synů studuje úspěšně osmileté gymnázium. Má manželka je skvělá žena v domácnosti, je klasickým důkazem, že žena je v rodině ta nejdůležitější, stará se o chod, soudržnost rodiny, plánování a myslí za nás za všechny. Je v invalidním důchodu po několika operacích páteře, což v 36 letech je dosti omezující v pohybu a zároveň tedy důvod občasných stresů. Já jsem řidič nákladního vozu, většinu měsíce trávím mimo domov a tedy, pokud jsem doma, snažíme se být celá rodina spolu.

Na první pohled se zdáme jako vzorová rodina, která se usmívá a je vzorná. Jedinou, ale fatální chybou je to, že jsme si vzali půjčku na vybavení domácnosti, když jsme spolu s manželkou začali bydlet. Potřebovali jsme ledničku, pračku, nádobí, prostě to, co každému přijde jako samozřejmost.

V té době jsem měl práci prodavače, manželka byla na mateřské dovolené a byly jsme šťastni. Nic nám nechybělo. Řekli jsme si, že půjdu jezdit s kamionem a rychleji našetříme peníze.

Peníze se dařilo vydělat, ale bylo to vykoupeno neustálým porušováním předpisů a zákonu, rozhodl jsem se tedy změnit firmu. Pustili jsme se postupně do rekonstrukce zahrady, běžných oprav domu, pořídili jsme si starší vůz a žili poměrně normálně.

Než se stalo, že jsem nedostal výplatu, jeden, dva a nakonec čtyři měsíce bez výplaty.

Na úřadu práce jsem se dozvěděl, že firma je notorický neplatič a státu dluží více než dost a stejně tak i dlouhé řadě řidičů, kteří u firmy pracovali přede mnou.

Jenže půjčku, splátku za auto, peníze na chod domácnosti byly zapotřebí a nikdo se neptal zda jsem dostal výplatu, zda máme co jíst.

Měli jsme našetřeno, tak jsme postupně brali z účtu. Práce v Jižních Čechách nebyla, aspoň ne za více než 13 tis hrubého a práce řidiče také nebyla volná. Navíc se manželce zhoršíl zdravotní stav a nemohli jsme si dovolit abych odjel na cesty.

Manželka byla na střídačku doma a v nemocnici. Bylo zapotřebí být z dětmi doma. Práce byla, ale peněz málo.

Víme a jsme si vědomi, že si za danou situaci můžeme sami.

Museli jsme si vzít další a další půjčku abychom mohli zaplatit tu předchozí, věděli jsme, že je to špatně.

Pořád jsem věřil, že se z toho dostaneme, že to zvládneme.

Opak je pravdou. Banky nám dávalY rady kde si vzít půjčku, abychom prošli přes registry.

Úroky naskakovaly. Když jsem přišel o práci, chtěl jsem využít pojištění úvěru, vysmáli se mi, nevztahovalo se to na dohodu o ukončení v práci.

Pojištění, které jsem si platit pro ztrátu zaměstnání, se také nevztahovalo na dohodu o ukončení pracovního poměru.

Jak asi tušíte, začala chodit pošta od exekutorských úřadů, zpočátku jsme spláceli, ale pošta chodila pořád dál. Exekutoři se nesnažili domluvit na splátkách, snaží se aspoň ve většině případů vytěžit co nejvíc, zabavovat elektroniku, nechávat narůst dluh díky odměnám, úrokům.

Z dluhu, které od banky odkoupila kyperská společnost se sídlem v Praze v hodnotě 31 tisíc exekutorský úřad udělal dluh ve výši 91 tisíc.

Z dluhu ve výši 106 Kč udělala exekutorská kancelář dluh ve výši 25 tisíc.

S každým, komu jsme dlužili a dlužíme, jsme komunikovali, přes telefon, písemně pomocí emailu. Buď nám neodpovídali a až po několika urgencích nám jako obvykle bylo řečeno, že chtějí peníze hned, že není v jejich zájmu nám pomoci, že chtějí vydělat.

Nikoho nezajímá, že máme snahu své dluhy platit, nikoho to nezajímá, chtějí přijet domů a zabavit. Že zabavují věci, prokazatelně dětí nikoho také nezajímá.

Stůl v kuchyni, který je tedy kuchyňský a nemůže podle zákona být zabaven, byl zabaven, lednička, také polepena od exekutora.

Splátkový kalendář, který uzavřeme, plníme. Jen jednou jsme neplnili, protože jsme byly donuceni podepsat pod nátlakem a nebyl nám kalendář nechán doma. Ani po několika desítkách emailů nebyl zaslán, pouze nám doporučili prodat dům ve kterém bydlíme, podotýkám, že není náš. Kalendář nám prý dají až někdy jindy, a neví na jak dlouho a na jaké úroky. Proto jsme nezačali splácet.

Měsíčně splácíme tolik, že nám na domácnost zbývá 3000 Kč na měsíc. Nikoho to nezajímá, v dopisech od exekutorů, kteří nám zabavili účet v bance, penzijní fondy, věci doma, je napsáno, že nám musí zůstat životní minimum, skutek je, ale, že nám řekli plaťte jinak přijedeme odvézt zbytek.

Můžeme si za to sami, znova se opakuji, víme to, ale prosím dokážete nám poradit, co máme dělat.

Jsem ochoten udělat cokoli na světě, prodat cokoli co mám, včetně snad i orgánů abych mohl dát své rodině lepší život. Nechci peníze na celý život, pokud by nám někdo peníze půjčil, dal či cokoli jiného, použiji je pouze na dluhy a zbytek, pokud by byl bych daroval bych je dalším lidem v podobných problémech. Splácel bych je celou svou výplatou, protože i tak by nám na život zůstalo více než teď.

Zkoušeli jsme právníka, exekutorskou komoru, všude je to stejné, komunikujte a oni vám pomůžou, nikdo nejedná protiprávně. Advokáti nepůjdou proti exekutorům a navíc mi na to nemáme peníze.

Sami už to nezvládneme a rychle se blíží náš konec. Jsme v situaci, kdy čím dál více nejsme schopni plnit své závazky a navíc co je pro mne nejhorší, naši synové začínají vše tušit. Nejsou naivní, a i když jsme s nimi vše probírali, tak se snažíme je od těchto problémů držet stranou, ale již to nejde.

Jsme v koncích, vyzkoušeli jsme vše co nás napadlo, co nám kdo poradil. Od první chvíle komunikujeme a výsledek je žádný. Nikomu jsem neřekl špatné slovo, nevyhrožoval jsme a ani jsem nikdy nás a ani dluhy před žádným exekutorem, vymahačem nezapřel.

Při návštěvách exekutorů jsme spolupracovali, všude je pustili a ještě jim ukázali co máme. Místo aby nám tedy pomohli z našich problémů, tím, že nám umožní splácet jednu částku ve výši třeba 15 – 17 tisíc a dovolili by nám zároveň důstojný život, který si naše děti zaslouží, já jako strůjce problémů budu klidně strádat, ale nevím proč mé děti.

Půjčené peníze jsme neutráceli neuváženě a za hlouposti. Proč tedy na nás oni věřitelé koukají jako na spodinu světa a stejně se tak i chovají.

Prosím ještě jednou o pomoc s řešením této situace. Nevím jak najít někoho kdo by nám půjčil proto, že nám pomůže a ne proto, že nás bude chtít cíleně zruinovat. Nevím jak udělat sobecky sbírku peněz na svou rodinu a pokud by někdo měl pochopení a peníze přišly, tak ty které nebudeme potřebovat na splátky věnujeme další rodině. Nelze přeci splácet každé společnosti 3 -5 tisíc, umořím minimálně splátek a ostatní narůstají.

Když částku spojím, vyjde nám 1,5 milionu korun s úroky, tak když nabízím splátku minimálně 15 tisíc, je to otázka 8 let kdy je vše zaplaceno a můžu případnému zachránci začít splácet úroky. Ale je to pro nás vidina lepších časů a dostání se z dluhů, protože jinak je to v nedohlednu. Nepřeháním, při současném systému totiž nemůžeme nikdy splatit vše v reálné době.

Myslím, že už není ani v našich silách ani mít přehled o tom komu vlastně dlužíme, dluhy se různě skupují a překupují mezi různými společnostmi, každá si přihodí úrok a nakonec je z dluhu v částce 21 tisíc najednou 100 tisíc. Nevím zda je to vůbec zákonné, ale je to realita.

Jsme opravdu v situaci, kdy nás nenapadá další řešení, proto se ptám zda jste ochotni nám jakkoli pomoci, radou, pomocí kterou uznáte za vhodnou.

Děkujeme za váš čas, který jste věnovali přečtení tohoto dopisu a případnému zamyšlení nad systémem. Ne každý který je zadlužený je chronický neplatič a dělal tak za účelem obohacení se.

Děkuji mnohokrát, věřte, že není lehké obrátit se na vás na neznámé s touto prosbou.

Bartekovi, Jižní Čechy

Poznámka redakce: I v tomto případě je možno rodině Bartekových finančně přispět. Uvědomujeme si, že by to byla jen krátkodobá pomoc, která problém neřeší, ale pro rodinu by to bylo zjevně aspoň krátkodobou úlevou. Pokud pošlete příspěvek na účet Britských listů v pražské Raiffeisenbance, číslo: 1001113917, kód banky 5500 a označíte ho variabilním symbolem 4444, předáme ho postižené rodině. Není však třeba připomínat, že tyto případy potřebují systémové řešení, individuální charita může pomoci jen krátkodobě.

0
Vytisknout
9140

Diskuse

Obsah vydání | 8. 12. 2014