Profesor Eric Posner: Prosazování západního konceptu lidských práv po světě je kontraproduktivní

5. 12. 2014 / Jan Čulík

Zajímavé je, že drulákovská debata o kontroverznosti prosazování lidských práv v diktaturách v druhém a třetím světě má významnou a aktuální paralelu v mezinárodním diskursu. Vyplývá z toho, že tvrdošíjné zastávání havlovského a svým způsobem i blairovského diskursu, jaký prosazují Lidové noviny a Respekt ("My na Západě víme nejlépe, co jsou lidská práva a máme povinnost jako osvícení bělošští nositelé civilizace je vnucovat jiným kulturám i prostřednictvím humanitárního bombardování") je zastaralé a kontraproduktivní. Potíž totiž je - a to si havlovští aktivisté v Lidových novinách a v Respektu vůbec neuvědomují, že princip šíření demokracie na bodácích armád se vůbec neosvědčil a zásady v bývalé Jugoslávii, v Afghánistánu, v Iráku a všude na Blízkém východě dokázaly, že západní nepochopení místních kultur vede k vytváření chaosu a všeobecného vraždění, nikoliv k vzniku dokonalých demokracií západního typu.

Posner přistupuje k této věci zcela pragmaticky: výše zmíněné prosazování lidských práv nefunguje, a tak navrhuje, co dělat jiného.

Je pozoruhodné, že zrovna v době, kdy Lidové noviny a Respekt opakovaně a zhrzeně útočí na Petra Druláka za to, že prosazuje samostatný koncept české zahraniční politiky, deník Guardian publikuje rozsáhlou esej Erica Posnera, profesora práva z University v Chicagu a autora knihy The Twilight of International Human Rights Law (Soumrak mezinárodního lidskoprávního práva).

Posner ve svém eseji poukazuje na to, že prosazování lidských práv nikdy nefungovalo, že Všeobecná deklarace lidských práv zůstala vždy jen prázdným, deklarativním dokuḿentem, který státy nevčlenily do svého zákonodárství. Lidská práva se podle Posnera porušují ve většině zemí světa, i těch, které jich používají vůči jiným zemím jako hole, jíž je mohou bít k svým zahraničněpolitickým cílům. Všechny státy se vymlouvají, proč na jejich území není možné vlastně lidská práva dodržovat. Před rokem 1989 argumentoval Sovětský svaz, že zajišťuje svým občanům ekonomická a sociální práva, které nezajišťuje Západ. Čína dnes argumentuje, že ekonomický rozvoj je důležitější než lidská práva a rozvojová země na něj má právo.

Posner ve svém dlouhém eseji ukazuje, že během dvacátého století, až do dneška prostě prosazování lidských práv na mezinárodní scéně nefunguje a je to pokrytectví.

Uzavírá:

"Je načase začít znovu, jinak, prostřednictvím přístupu, který podporuje kvalitu života v jiných zemích, která je empirická a nikoliv ideologická. Zastánci lidských práv se mohou mnohé naučit ze zkušenosti rozvojových ekonomů - nejen o chybách násilných metod, prosazovaných zeshora lidi žijící v jiných zemích, aby byli svobodní, ale i o tom, jak konkrétně pomoci těmto lidem, pokud člověk skutečně chce. Bohaté země by měly poskytovat rozvojovým zemím zahraniční pomoc, ale měly by chápat, že pomáhat jiným zemím není totéž jako nutit je přijmout západní instituce, západní způsob vlády, způsob rozhodování sporů a způsob práv. Pomáhat jiným zemím znamená dávat jim peníze, technickou pomoc a úvěry tam, kde je důvodné usoudit, že tyto formy pomoci povedou k zvýšení životní úrovně nejchudších lidí."

Kompletní esej profesora Erica Posnera v angličtině ZDE

0
Vytisknout
8150

Diskuse

Obsah vydání | 9. 12. 2014