Zaslouží si tento člověk likvidaci, nebo pomoc?

2. 12. 2014

Britské listy obdržely tento dopis – zveřejňujeme ho anonymně, ačkoliv je autor redakci znám. Zaslouží si tento člověk likvidaci, nebo pomoc? Co jeho osud vypovídá o situaci v České republice? Co myslíte, čtenáři?

Moje problémy asi začaly ještě dříve, než jsem se narodil. Mám dva, podstatně starší, nevlastní bratry a v naší rodině jsem byl vždy nadbytečný, což mi bylo dáváno dost najevo. Jako malý kluk jsem k narozeninám a Vánocům dostával vždy to, co se hodilo mému otcovi – k svým 12tým narozeninám jsem dostal kotoučovou brusku. K Vánocům jsem zdědil po otci počítač, který mi byl ale během několika týdnů zase odebrán, protože na krabici nebylo napsáno moje jméno, a tak mi mělo být jasné, že to nebyl dárek jenom pro mě. Takto se to opakovalo i několik let, pořád s tím stejným počítačem, protože můj otec, pár týdnů po Vánocích, potřeboval dva počítače. Cokoli mi bylo kdykoli dáno k jakékoli příležitosti, tak podle mých rodičů nebylo nikdy moje, ale stále jejich.

K mojí smůle, rodičům pojem „city k dítěti“, nikdy moc neříkalo a tak mi nikdy neřekli, že mě mají rádi anebo že jsem jim chyběl a podobně. Ovšem když jsem měl ve škole, doma anebo kdekoli jinde nějaký problém, tak to většinou skončilo slovy matky: „měli jsme tě docela rádi“. Dříve jsem se také aktivně věnoval sportu a jezdil závodně na kole a veškerá podpora mé rodiny spočívala v tom, že pokud jsem se na nějakém závodě umístil dobře, tak všichni ostatní byli debilové a za to přece nemůžu očekávat žádnou poklonu. V případě, že jsem se na nějakém závodě neumístil zrovna nejlépe, tak jsem byl debil já a měl bych toho radši nechat.

Situace se nejvíce zhoršila nástupem na střední školu, kdy jsem musel jít po vzoru otce na strojní průmyslovku, přestože jsem měl doporučení z různých seminářů a institutů o tom, že průmyslová škola je pro mě hodně špatnou volbou. Rodiče mě ubezpečovali o tom, že na průmyslovce se dělá všechno na počítačích a já jsem na počítače dobrý. Po nastoupení do prvního ročníků jsem velmi rychle zjistil, že počítače budeme mít jednou za 14 dní a navíc technické kreslení.

Ve škole jsem hodně trpěl, děsil se zkoušení, trnul hrůzou celý víkend, protože v pondělí odpoledne jsme měli 3 hodiny praxe. Rodiče to ovšem nezajímalo a jít na jinou školu nepřicházelo v úvahu.

Ve druhém ročníku jsem věděl, že neexistuje ani minimální šance k tomu, abych dokázal odmaturovat z něčeho, co mi vůbec nic neříká a věděl jsem, že když na průmyslovce skončím, že mě vyhodí z domu. Abych se na tuto situaci připravil, tak jsem začal chodit na brigády prakticky každý den, občas i místo školy a začal si hledat jinou školu.

Když jsem matce oznámil, že průmyslovku nezvládám a že chci na jinou školu, tak mi sdělila, že jí zaplatím 145 000 Kč za to, že mě do té doby živili a začnu platit nájem za pokoj.

V zoufalé snaze se dostat z domu co nejdříve jsem dostal „dobrý“ nápad začít podnikat s celkem originálním nápadem (v tu dobu), ale vzhledem k tomu, že mi bylo necelých 19 let a byl jsem více než dost naivní, tak po 2 letech to skončilo více než dost tragicky. Doplatil jsem na svou mladickou naivitu a nezkušenost drsného světa podnikání, kde jsem nedokázal uhlídat pravou a levou ruku. Neměl jsem všechno dokonale vypilováno, a tak jsem doplatil na různé podvody ze strany jedné kolegyně, různé podvody a pokusy o podvod ze strany zákazníků a na velké dluhy, co nám lidé dlužili, na kterých se zcela určitě podílel první zásah ekonomické krize v roce 2008.

Tento rok spustil neskutečnou mašinérii a totální likvidaci mého života a každým dnem méně a méně doufám, že přijde jednou konec a budu moci žít normálně. Několika klientům (nikoli stovkám, či tisícům) jsem v důsledku platební neschopnosti nemohl splnit to, co měli předplaceno, což spustilo mediální trestnou výpravu – zejména pak ze strany TV Nova, která odvysílala reportáž v pořadu Občanské Judo, ve kterých nabádala lidi k podávání trestních oznámení na PČR na mou osobu, což vedlo k tomu, že jsem nedělal prakticky nic jiného, než chodil po různých policiích podávat vysvětlení, dokud to nepřevzala kriminální policie na Praze 7.

Po rok trvajícím vyšetřování ze strany PČR, se dospělo k závěru, že jsem přeci jen nikomu nic úmyslně neudělal a případ byl odložen, aniž bych byl z něčeho obviněn, což se opět nelíbilo televizi Nova a tak musela natočit další útočnou reportáž proti mně, kde opět vyzývala lidi k podávání stížností na Policii ČR, na státní zastupitelství, podávání nových trestných oznámení a občanskoprávních žalob na mou osobu, podle právníka tato reportáž byla už hodně přes čáru, nicméně neměl jsem prostředky k tomu, abych se s TV Nova soudil anebo s ní jakkoli jinak bojoval.

Rodiče jsem několikrát prosil o pomoc na kolenou, kdy situace ještě nebyla tak vážná, nikdy však úspěšně. Místo jakékoli podpory v průběhu vyšetřování mě ještě matka utvrzovala v tom, že skončím ve vězení a že až mě propustí, takže si se záznam v trestním rejstříků kvůli majetkově trestné činnosti nikde neškrtnu a že mi to přeje.

Ve chvíli, kdy policie odložila vyšetřování mojí osoby, jsem si mohl oddechnout jen na chvíli, protože záhy byla odvysílána výše uvedená reportáž na TV Nova, v důsledku toho jsem přišel o práci a moji rodiče se k tomu vyjádřili tak, že bych měl hnít v kriminále několik let a to se nestalo jenom kvůli tak z*urveným zákonům, které v ČR máme.

Vzhledem k tomu, že jsem přišel o práci v době, kdy stále byla ekonomická krize v plném proudu, tak nebylo vůbec snadné najít jakoukoli práci, zvláště s nedokončenou školou, nicméně abych mohl zaplatit aspoň nájem a nejzákladnější jídlo, tak jsem musel uklízet i záchody v Sazka aréně, kdo nezažil, nepochopí.

V této extrémně těžké situaci jsem prosil svoje rodiče o pomoc, nicméně vždy beznadějně. V době, kdy se mi ještě dařilo v podnikání, jsem si s matkou uzavřel investiční životní pojištění, do kterého jsem dal 25.000 Kč (moje matka pracovala v pojišťovně Kooperativa). Byl jsem se dotázat v pojišťovně jak to s tímto spořením vypadá a jestli by bylo možné vybrat některé peníze. Zde mi sdělili že ano, ale byla by tam nějaké ztráta a že mi pošlou kalkulaci poštou, nicméně bylo by dobré počkat ještě půl roku.

Prosil jsem přes emaily svojí matku aby mi půjčila aspoň na jídlo, že jí to pak vrátím z tohoto spoření, což odmítla a tím jsme svojí komunikaci ukončili na delší dobu.

Po půl roce jsem se byl zeptat znovu v pojišťovně na toto spoření a tam mi bylo sděleno, že jsem si ho již vypověděl a žádné peníze tam nejsou. Po vyžádání dokumentů na základě kterých to bylo vypovězeno, mi přišlo, že to vypověděla za mě moje matka a zároveň to za Kooperativu přijala a ověřila, přičemž peníze šly na její účet. Snažil jsem se s rodiči spojit a žádat od nich nějaké vysvětlení proč to udělali a kde jsou ty peníze, ale najednou mi začali tvrdit, že jsem žádné spoření nikdy neměl.

Podal jsem na PČR trestní oznámení na svou matku a po pár průtazích přišla s tím, že si ty peníze nevybrala, ale aby měla klid, tak mi dá těch 25.000 Kč, které jsem jí dal, čímž vyšetřování skončilo. Za peníze jsem si zaplatil školu angličtiny, abych měl lepší šance dostat lepší práci a umožnilo mi to přežít nějakou dobu i normálněji, než o čínských polévkách a velmi levných náhražkách jídla.

Práci jsem sehnal, velmi dobrou, na magistrátu hlavního města Praha, kde jsem pracoval na opencard skoro 2 roky, jenže když už jsem se začínal mít celkem dobře, tak přišla další várka odvety a to ta zcela nejhorší – exekuce. Vzhledem k tomu, že jsem dostal na magistrát asi pět exekucí, tak mi pak nebyla prodloužena smlouva a musel jsem skončit. Takže tím jsem se dostal prakticky tam, kde jsem byl.

Chtěl bych jenom říct, že všude v novinách a v televizi jsem četl a slýchával jak mají lidé řešit svoje problémy s nesplácením včas a všechno bude v pořádku, případně se snažit domluvit s exekutorem, pokud dojde na nejhorší.

Měl jsem na podnikání dva menší úvěry, ale s krátkou dobou splatnosti a vysokými splátkami. Snažil jsem se s Komerční Bankou několikrát domluvit na odkladu anebo snížení splátek, nikdy se mi to nepodařilo, přestože jsem navštívil poboček několik a jednal s opravdu velkým počtem lidí z KB. Vždy to skončilo tím, tak zaplaťte ještě tuhle splátku a příště to třeba půjde.

Skončilo to tím, že jsem živil banku a pak ve výsledku neměl ani na tramvajenku, či jídlo. V důsledku toho, jsem dostal pár pokut za jízdu na černo, což mi udělalo další a další problémy. Několik malých individuálních pohledávek z podnikání se díky exekutorským a soudním poplatkům změnilo v obrovské pohledávky, kde jenom penále roste rychleji, než jsem schopný vydělat.

Snažil jsem se i několikrát domluvit s exekutory, kteří mi obstavili účet a domluvit na splátkovém kalendáři již v roce 2011, ale napsali mi, že mi pomoct nemohou, protože umožňují maximálně rozdělení dluhu 6 splátek, což bylo v mém případě více než 30.000 Kč měsíčně. Takže určitě není pravda, že sem se před někým skrýval anebo se snažil situaci neřešit.

Zároveň chápu, že dluhy se musí splácet a nikdo jiný to za mě neudělá, nicméně ve splácení dluhů a placení statisícových exekutorských poplatků prioritně je celkem zásadní rozdíl.

Chtěl bych tímto varovat všechny, že pokud v televizi a v novinách říkají, že všechno se dá domluvit, pokud se nebude skrývat, tak na to nelze určitě spoléhat.

Všechno se to táhne skoro 7 let, zničila mi kompletně život, připravila mě o možnost si užít studentská léta, která mi už nikdo nevrátí, podlomila mi kompletně zdraví a psychiku, dohnala mě na okraj společnosti, kde se bojím s někým sdílet pokoj či byt, protože se bojím možného příchodu exekutorů a toho, že jim zabaví jejich věci. Žiji bez jakéhokoli zázemí a vztahů ze dne na den.

Nepodařilo se mi dostudovat, na hlavní pracovní poměr mi nikdo práci nedá a na brigádách mohu zůstat jen do chvíle, dokud nemusím přejít na DPČ a nedostanu exekuci na mzdu. K penězům se dostanu jenom díky svému kamarádovi, na jehož účet si nechávám posílat výplatu, jinak bych byl asi už dávno mrtvý.

Chci jenom říct, že v dnešní době si mnozí lidé myslí, že jsou chudí, protože nemohou jet na dovolenou anebo si nemohou dovolit 90 palcovou televizi k Vánocům, ale i v dnešní době existují lidé, kteří mají na jídlo méně než 80 Kč denně a občas nejí celý den vůbec nic, aby něco ušetřili.

Nechtěl jsem nikdy být špatným člověkem, vždy jsem se snažil být poctivý, platit daně včas, přispíval jsem na různé sbírky i lidem na ulici, byl jsem cílevědomý a pracovitý, ale díky své mladistvé hlouposti musím žít na okraji společnosti, čas od času přenocovávat na ulici a držet svoje výdaje hodně nízko a přitom se tvářit, že jsem úplně v pohodě, pokud chci dostat příští měsíc nějakou výplatu.

Poznámka redakce: Obdrželi jsme dotaz, zda existuje nějaký bankovní účet, kam by mohli čtenáři tomuto člověku finančně přispět. Pokud pošlete příspěvek na účet Britských listů v pražské Raiffeisenbance, číslo: 1001113917, kód banky 5500 a označíte ho variabilním symbolem 011214, předáme ho postižené osobě. Není však třeba připomínat, že tyto případy potřebují systémové řešení, individuální charita může pomoci jen krátkodobě.

0
Vytisknout
18071

Diskuse

Obsah vydání | 4. 12. 2014