Podporu Putinovi vyvolává česká frustrace

17. 9. 2014

Dobrý den. Chci se pozastavit nad zajímavým fenoménem současné doby, spojeném s konfliktem na Ukrajině, píše Michal Capko. Jedná se o lidi v našem státě, kteří jsou ochotni věřit různým prvkům ruské propagandy i přes do očí bijící nesrovnalosti. Nacházím u nich společné prvky napříč společností, nakolik jsem obeznámen s lidmi, kteří proruské pozice zastávají:

+Ochota věřit ruské propagandě souvisí s neschopností prosadit se v současném systému, kterému nerozumí ani jej nestudují. I relativně zajištění lidé hledí po "něčem víc" a buď na to nemají nebo to není zavedeno. V Rusku vidí příslib změny, potenciál otřást soudobými pořádky. Neuvědomují si však, že poválečný mír, který jim jejich relativně přijatelný život zajišťuje, Rusko svým konáním naopak ohrožuje. Protože nestudují ani jeho systém.

+Neukojené politické a jiné ambice, touha vyniknout. I možnost dělat Rusům "užitečného idiota" se počítá. Být po boku Putinovy "Armády" "osvobozující Evropu" od "zlých Američanů" zní těmto lidem úplně jinak než být po boku "žoldáků v Afghánistánu" honících "místní pastevce". Stačí se podívat na průměrnou nabídku příležitostí u nás: montéři, obchodní zástupci, číšníci, kamioňáci,... Honit "fašisty" nebo pucovat kanady Girkinovým vojákům bojujícím za "nové paradigma v Evropě" tady nikdo nenabízí. Košile je vždy bližší než kabát. Narativ "spásy Evropy" zní úplně jinak než "šíření demokracie" nebo "boj proti terorismu", notabene v úplně cizích zemích na druhé straně světa.

Čeká se, kdo přijde s příležitostí. Jen malé procento obyvatel u nás je schopno samostatného vydobytí si příležitosti vlastním přičiněním, schopnosti přijít s něčím vlastním a nabídnout to ostatním. Čekají s nataženou rukou a Rus obnovující staré impérium kopějkami a "příležitostmi" rád podaruje.

Je v tom kus staré poddanské mentality, jejíž jedna polovina adoruje knížete a druhá neocara Putina, ale v zásadě jsou totožné, jen s opačným znaménkem.

+Nízké sebevědomí. Průměrný Čech vidí rozkradenou zemi, díky těm Čechům s ostřejšími lokty. Ztotožňuje jejich milionářské "úspěchy" se západní mentalitou obecně, a není tak již daleko k tomu oslím můstkem spojit našeho prohnaného lehkoživku s "humanitárně bombardujícím Západem". Národní sebeidentifikace je tak jen již sporadická, zejména při sportovních událostech (které mají na rozdíl od zahraničního zpravodajství kvalitně zpracované pořady - sic!). Toto sebevědomí je třeba někde zvedat. Při pohledu na ruské oddíly pokoušející se trhat Ukrajinu na kusy bojujíc proti "fašistům" pak srdce zákonitě plesá. Vzpomene si pak i na "slovanskou vzájemnost". Sice opět selektivně a tak v jejich pohledu: "Ukrajinec fašista", "Polák pšonk a dodavatel posypové soli", ..., a tedy Slovan je jen Rus a Srb (oba pochopitelně pravoslavní). Ale přeci jen se to maličké české sebevědomí může s něčím identifikovat.

Akceschopnost. Průměrný Čech je podpantoflák, trávící svůj volný čas nadáváním na poměry v hospodě, namísto nad knihami a v diskusi a spolupráci se schopnými lidmi. Svoji neschopnost akce omlouvá strachem o rodinu, nedostatkem volného času kvůli jiným aktivitám nebo nevyhovujícímu zaměstnání. Případně "manželka mi to nedovolí". Hýká pak pochopitelně nadšením, že aspoň geroj bratr Rus podpantoflákem není a je schopný výrazného otřesení mezinárodní situací, o čemž si Čech snil naposledy možná u legií v Rusku (Beneš uhnul), když "byl svět ještě v pořádku". Čeká se na spasitele, který spasí zejména před tím pantoflem. To se pak novodobí partyzáni vyhrnou ze všech hospod, ve kterých se dosud ukrývají, pantofle jsou nebezpečné.

Tyto body se v českém myšlení různě prolínají a vytváří dosti nebezpečnou směs. Pražská politicko-mediální šlechta a místní mafie by si měly uvědomit, že sáhnou-li lidem na živobytí a možnost sebeuplatnění, mohou tito napříště stát již po boku ultrapravičáků a ultralevičáků financovaných Kremlem, nebo být přímo doprovázeni ruskými jednotkami. Místní politicko-mediálně- mafiánští pobertové tak mají na současné situaci lví podíl (ač za podpantofláctví jistě nemohou), protože vyostřený antikomunismus a masivní rozkradačka zahnaly mnohé politicky či sociálně do kouta, a začali se tak bránit.

Spolu s Velkým taťkou z Kremlu s velkým klackem na všechny hobití neduhy si mohou brzy přijít dořešovat účty a žádná propaganda v oficiálních médiích už tomu nejspíš nezabrání. Tím méně NATO, jehož článek 5 neříká nic o závazku své spojence bránit, ale o tom, že každý stát učiní v případě agrese proti jeho spojenci to, co uzná za vhodné.

0
Vytisknout
2745

Diskuse

Obsah vydání | 19. 9. 2014