Lidé vidí v Rusku alternativní mocenské centrum

17. 9. 2014

Vážím si vaší práce a vaší snaze o nestrannost. Nakonec i tento článek naznačuje, že hledáte racionální vysvětlení toho, co se děje na Ukrajině. Ukrajina je beze sporu stejně nebezpečnou rozbuškou, kterou je dění kolem muslimů a chystaných akcí USA kdekoli ve světě, míní Vladimír Hejnic.

Nemyslím, že jsem naivní chlapeček nekriticky stranící západu, či východu. Neměl jsem v životě možnost a ani nehledal příležitost cestovat a žít v tzv. svobodném světě. Pohyboval jsem se "pouze" v zemích bývalého vlivu SSSR.

Jak se říkávalo, "neraď nebyl jsi v Rusku a není ti šedesát" jsem občas nerespektoval. Do Ruska (SSSR) jsem se z nejrůznějších důvodů opravdu nedostal, byť příležitost jsem mohl mít, jen jsem jí ze vrozené "skromnosti" nevyužil, ale šedesát už mi bylo, tak se nyní přidávám k těm, kteří se občas pokusí poradit, či spíše sdělit svůj názor.

Snažím se společenské problémy rodiny, národa i světa vidět jak z pohledu člověka vzdělávaného větší část života v zemi s velice odlišným vývojem, než byl výše uvedený "svobodný" svět. Se zkušeností dvaceti pěti let kapitalistické svobody, ve které jsem se pohyboval ze svého pohledu dostatečně svobodně a byl jsem schopen uspět v profesní linii odlišné od bývalé profese vojáka z povolání socialistického vojenského letectva, beze změny politického trička jako učitel, elektrikář knihkupec, OSVČ v oboru účetnictví i zaměstnanec nadnárodní společnosti tak, že jsem vyvedl do života tři syny, kteří žijí suverénní a z mého pohledu skromný ale snad úspěšný život se svými rodinami a nemyslím, že některý z nich je šedou nečitelnou masou ve společnosti. Nový způsob svobody mne "nepřesvědčil", že by našemu obyvatelstvu, snad kromě cestování bylo nabídnuto víc, než co poskytoval zdlouhavý, ale postupný vývoj k sebevědomí a trošku jinému chápání bohatství, než vývoj, který byl nepřerušen v západních zemích etapou socialistického společenství.

Chyby představitelů socialismu vidím především v tom, že podlehli velikášství představovaného systémem "my pro vás lidé něco děláme a vy buďte pokorní" tedy z původního werichovského "my všichni" se vyklubalo to mocenské "my nahoře - vy dole" V tom chápu neúspěch a celosvětový problém výsledku studené války. Oni nahoře, a ti dole předběhli v mnohém dobu, která vede i přes atributy zanesené například v zakládací listině spojených států, ve většině ústav vyspělých (podle těch ústav) výsostně demokratických států, ovšem ovládaných majetkem velice uzavřené a nesmírně bohaté, dobře organizované skupiny vlastníků světového bohatství. To si myslím, je i jedním z důvodů, proč ne já, ale obecně malý český človíček mnohdy podvědomě tíhne k tomu, co má historickou zkušenost v národním a národnostním povědomí.

K samotnému Rusku a aktuálnímu dění na Ukrajině. Za sebe vidím dění na Ukrajině právě jako dílo mocenských skupin ve světě dokončit výsledky studené války ve vztahu k Rusku a možná tedy ve vztahu k Putinovi, který je politickým představitelem ani ne tolik Ruska, jako mocenských skupin v Rusku. Nevidím Putina jako spásu Ruska, byť se spasitelem má příležitost stát i mnohými chybami Západu a připouštím v našem regionu přihlouplých ideologických demagogů, neschopných změnit návyky, které nabrali v socialistickém novinářském školství v případě našich vrstevníků a schopnosti od nich převzít ty největší bludy a hrůzy ze strany jejich mladších kolegů.

Samotný pohled na Rusko jako takové, jako národ představující slovanskou vzájemnost, tedy možná jako mnoho lidí v Čechách a na Slovensku, podle mne není v racionálním pohledu na to kolik kdo udělal chyb, zda Putin a jeho klika obsadila Krym a působí na země bývalého SSSR, ale jako na národ, který byl historicky mnohokrát napaden následně po jiných slovanských zemích a vždy své území dokázal uhájit i s tím, že dokázal silou ochránit i další slovanská území.

Současné zřízení a mocenské skupiny představované i Putinem v Rusku nejsou svou podstatou příliš rozdílné od jiných imperialistických mocností. Nedělám si iluzi o úrovni obecné demokracie v Rusku, ale "ruská národní duše" a chápání ruského člověka se z mého pohledu příliš neliší u mnohých lidí od chápání, které vedlo vojáky císaře pána přebíhat do zajetí armády carského Ruska.

Až teprve potom se naši předkové rozhodovali, zda budou pokračovat v boji po boku bělogvardějců, nebo rudých gard. Prvotní vztah však odpovídal historické zkušenosti z prusko-rakouských bojů a zejména z tažení Napoleona, které ruská vojska otočila a vytlačila přes naše území.

V mnohém vztah k Rusku naši lidé pociťují více citově než racionálně s ohledem na politickou současnost, která je ke svým obyčejným lidem stejně krutá jako kdekoliv jinde. Za sebe mohu sdělit pouze to, že pokud dojde k pozitivnímu vývoji ve světě, naději vidím v těch národech, které pozitivní vývoj historicky vydupaly ze země.

Naději vidím v sebeurčení všech národů na jejich historických územích, ať jsou to Britové ve všech svých národních prostorech, Švédi, Holanďané, Francouzi, Češi, Slováci, Maďaři, Rusové, Arméni, Turci zkrátka všichni, kdo hledají kořeny ve své minulosti a jsou schopni s technicky a všestranně se rozvíjejícími zkušenostmi člověka spolupracovat bez ohledu na hranice státních celků. Jsou to pracující a myslící lidé, kteří touží po obecném bohatství, ale ne na úkor druhých. A to je ten moment, který lidstvo stále vrací prostřednictvím různých kalousků a schwarzenbergů, nebo hloupých aparátčíků napříč politickými stranami. V tom vidím ještě hodně dlouhou cestu pro lidstvo ani ne tak k vysněnému komunismu, to skutečně mohu pokládat za hodně vzdálenou pohádku budoucnosti, ale slušnějším vztahům mezi lidmi, kteří jsou v základní charakteristice stále "jen" velice dokonalými predátory na své planetě, kteří mohou svou dokonalost dovést za určitých okolností až do sebezničení.

Rusko tedy podle mne není modlou vinou hlouposti určité skupiny lidí, ani vinou hloupých a sebestředných novinářů. Rusko má podle mne stejnou historickou autoritu velké skupiny lidí ve světě, jako má historickou autoritu řada západních historicky ověřených velmocí. USA podle mne několik století o tuto výsadu bojují, ale mají smůlu v tom, že velmoc z této země udělali nejkrutější přistěhovalci z celého světa, napříč politickým i národním původem, kteří jako první krok likvidovali nejkrutějším způsobem původní obyvatelstvo.

Navíc jejich představitelé se rozpínavostí v různých částech světa chovají naprosto stejně jako jejich předci, kteří u zrodu původně nadějné demokracie stáli a zrůdností ve vztahu k původnímu obyvatelstvu a dovezenému "méněcennému barevnému obyvatelstvu" ji opakovaně poškozovali.

Jistě by se k tomuto problému dalo napsat mnohem více, jistě mne můžete označit za ideologicky zaujatého a v mnohém zjednodušujícího, ale lidé z masa a kostí z mé vlastní rodiny jak na frontách první světové, tak i druhé světové, počítám nejen mě, tuto zkušenost nasadili snad i do genů.

Přeji vám hodně zdraví a sil, přes mnohé v čem s vámi nemusím souhlasit, si vaší práce vysoce cením.

Vladimír Hejnic

0
Vytisknout
2714

Diskuse

Obsah vydání | 19. 9. 2014