Jak média zradila občany Skotska

17. 9. 2014

Novináři ve svých pozlacených kruzích jsou zoufale izolováni od názorů obyčejných lidí a ostudně pomlouvají jakoukoliv touhu po změně

Snad nejvíce ohromující skutečností týkající se referenda o skotské nezávislosti je toto: ze všech britských novin, místních, regionálních či celostátních, skotskou nezávislost podporuje pouze jediný - The Sunday Herald. Skoti, kteří budou hlasovat pro nezávislost, nemají v médiích skoro vůbec žádný hlas, upozorňuje George Monbiot v deníku Guardian.

Na tom není nic zvláštního. Změna jakýmkoliv směrem, s výjimkou dalšího prohlubování nebezpečného tržního fundamentalismu a likvidace této planety vyžaduje odpor vůči téměř kompletní baterii názorů placených novinářů. Pozoruhodné na kampani za skotskou nezávislost je skutečnost, že dál prosperuje navzdory této ofenzívě.

V postojích médií vůči skotskému referendu vidíme nejvýrazněji patologii korporátních médií. Například v konzervativním týdeníku The Spectator tvrdí Simon Heffer, že "Skoti jsou jako narkomani závislí na sociálních dávkách. Přijali společnost, v níž se očekává, že budou věci dostávat zadarmo". Skoti protestovali proti dani z hlavy, kterou zavedla Thatcherová, "protože mnoho z nich je přesvědčeno, že daně má platit někdo jiný".

Je to arogance, s níž vládnoucí třída vždycky zachází s těmi, které považuje za sobě nižší: se svými otroky, s chudými, s Iry, s Afričany, s kýmkoliv, s nímž nesouhlasí. "Jací rozmazlení, sobečtí, dětinští hlupáci jsou ti Skoti... Vůbec nemají tušení, jak velké mají štěstí," vysmívala se Melanie Reidová v deníku Times. Zde je chronická neschopnost rozlišovat mezi kauzou a osobou. Referendum je široce zobrazováno jako hlasování týkající se Alexe Salmonda, který je pak proměněn v monstrum, které nemá žádnou vazbu na skutečnost (deník Daily Telegraph srovnal Salmonda s africkým diktátorem Robertem Mugabem).

Problém s médii exemplifikuje Dominic Lawson ve svém článku v deníku Daily Mail minulý týden. Článek začíná o Skotsku a Lawson srovnává hrozbu skotské nezávislosti s hrozbou, kterou vůči Británii zosobňoval Hitler (a ten článek je nápomocně doprovozen fotografií Adolfa Hitlera, tentokrát bohužel nikoliv už ve společnosti tehdejšího majitele deníku Daily Mail). Lawson pak po zbytek článku píše o svých obědech a večeřích s britskými celebritami.

Ano, to je problém: Novináři, od nichž se očekává, aby byli schopni pohnat mocné k odpovědnosti, žijí ve sterilním, sebereferenčním světě moci a pohybují se pouze mezi lidmi, kteří jsou tak exaltovaní jako oni sami.

Proto jsou novináři zcela neschopni porozumět touze po změně. Pokud ji vůbec zaznamenají, vidí v ní smrtelné nebezpečí, srovnatelné s Hitlerem. O životě 64 milionů Britů nevědí vůbec nic, přesto dělají chudým přednášky a osobují si mluvit jménem národa.

Jak napsal John Harris v deníku Guardian, jak na severní, tak na jižní straně anglo-skotské hranice vypadá dnes pokračování v britské politice beze změny jako něco naprosto absurdního. Avšak pro novináře v pozlaceném kruhu celebrit politika stále ještě začíná a končí ve Westminsteru. Názory lidí mimo kruh celebrit je nezajímají. Během mnoha let, která jsem strávil prací v protestních hnutích a snahou upozornit na zanedbávaná témata, se objevilo jedno typické téma: s několika málo výjimkami jsou vždycky novináři až ti poslední, kterým dojde, že se něco změnilo. Není divu, že je průzkumy skotského veřejného mínění tak ohromily a překvapily.

Jednou z rolí deníku Guardian, který nemá žádného vlastníka, je zastupovat ty občany, kteří žádné zastoupení nemají. Často to Guardian dělá velmi efektivně. Ve věci skotské nezávislosti jsme ale selhali. Náš redakční komentář v sobotu použil rámec, zkonstruovaný ostatním tiskem a popletl si úsilí o sebeurčení s nacionalismem.

Jestliže je Westminster zaseklý v ochromujícím neoliberálním konsensu, je to částečně proto, že korporátní média, která vlastní a pro něž pracují lidi, kteří z nich mají prospěch, to vyžadují. Každý, kdo zpochybní tento světový názor, je krutě potrestán. Každý, kdo hlučněji prosazuje korporátní moc, je chválen a vyzdvihován. Euroskeptická anglická strana UKIP, i když tvrdí, že kope proti establishmentu, vděčí za svůj úspěch především korporátnímu tisku.

Navzdory moci sociálních sítí, establishmentová média dál určují rozsah zastupitelské politiky v Británii, určují politické požadavky a trestají a vymazávají ty, kdo se tomu postaví na odpor. Je to jedna komora zkorumpovaného srdce Británie, pumpující strach, dezinformace a nenávist do celé společnosti.

To, že tolik Skotů, jimž ze všech stran nadávají, že jsou to hlupáci, podvodníci a nevděčníci, odmítlo se nechat zastrašit, je samo o sobě politickým triumfem. Jestliže se rozhodnou hlasovat pro nezávislost, učiní tak navzdory nejen westminsterskému konsensu, ale i jeho vynucovatelům: oněm samolibým lidem, kteří tvrdí, že mluví jejich jménem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6764

Diskuse

Obsah vydání | 19. 9. 2014