K otázce tradičního manželství

18. 9. 2014 / Boris Cvek

V diskuzích o adopci dětí homosexuálními páry či o homosexuálním manželství, jak je běžné v mnoha zemích na západ od nás, se často zapomíná na dějiny manželství. Rád bych odkázal na zajímavé informace na stránkách Brown University.

Podle nich se ve středověku brali lidé z lásky jen v nižších majetkových. Manželství u bohatších lidí bylo bráno především jako způsob převádění majetku, tedy bylo často nešťastné. Chudí venkované prý běžně ani manželství neuzavírali, neboť k tomu nebylo majetkových důvodů.

Pro církev bylo manželství způsobem, jak kontrolovat sexuální aktivitu. Tak např. mít sex pouze z důvodu rozkoše bylo vnímáno i v rámci řádně sezdaného manželství jako hříšné. Jediné ospravedlnění sexuality bylo plození potomstva.

O postavení žen v té době se lze dočíst výmluvná slova na stránkách historyofwomen.org. Podle anglického zvykového práva té doby žena po sňatku "zmizela" jako samostatný subjekt práva po svém sňatku: právně za ni fungoval její muž. Manželství bylo často uzavíráno v dětském věku, a pokud došlo ke znásilnění a v důsledku znásilnění k otěhotnění, soudy měly tendenci vnímat otěhotnění jako Boží svolení.

Ženy byly vychovávány církví, že jsou nástrojem ďáblovým, že Adam byl stvořený dříve a Eva byla tělo z jeho těla, určená k tomu, aby mu sloužila. Vdané ženy musely být cudné, tedy musely si zakrývat vlasy, skrývat ňadra za korzety atd.

To všechno se začalo měnit s tím, jak manželství bylo stále častěji považováno a prosazováno jako akt vztahu mezi dvěma si rovnými lidmi, kteří se milují. Sexualita v takovém pojetí nemohla být ďábelstvím, ale naopak výrazem vzájemné lásky, žena nemohla být nesvéprávný otrok, ale naopak rovnocenný partner.

Podstatné najednou bylo to, zda ti dva lidé jsou spolu šťastni, nikoli to, zda se právním úkonem manželství podařilo jejich rodičům uspokojivě vyřešit transfer majetku. Toto romantické pojetí manželství, kdy vzájemná láska je rozhodující, je dnes naprostý základ naší společnosti, a přesto je naprosto proti staletým tradicím našich předků. Středověké autority by takový ideál manželství prohlásily za naprosto zrůdný, protipřirozený, proti Bohu zaměřený.

A samozřejmě v okamžiku, kdy došlo k modernímu pojetí manželství, kdy žena už není pouze majetek muže, ale má právo být šťastná a milovat a být milována, se musel umožnit i rozvod, umožnilo se ženám studovat a pracovat, mít nezávislý příjem, umožnilo se jim býti svobodnými matkami bez společenského cejchu (např. mimomanželské děti byly dříve chápány jako bastardi, aniž by v nejmenším mohly za to, kde se narodily) -- to všechno jsou mnohem dalekosáhlejší změny než připuštění manželství homosexuálů, které prostě vyplývá z principu milostné lásky mezi dvěma lidmi a manželství jako jejího naplnění.

Ostatně obecnou pravdou se stalo dávno před legalizováním homosexuality, že člověk nemůže své lásce poručit, že láska je něco osudového -- jsou o tom celé romány a básně, které jsou základem naší moderní civilizace. No a homosexualita není nic jiného než to, že člověk se zamiluje do člověka stejného pohlaví.

V souvislosti s důrazem na lásku a štěstí místo majetku a poslušnosti se také změnilo postavení dítěte. Dítě má mít milující rodiče, milující i milující se rodiče. To je základ, ostatní je podružné.

Sex and Spouses: Marriage, Pleasure and Consummation ZDE

The History of Female Oppression ZDE

0
Vytisknout
3778

Diskuse

Obsah vydání | 19. 9. 2014