Povodeň

15. 8. 2014 / František Řezáč

Normální stav řeky je vidět na snímku číslo 2. Na snímku č. 3 je pohled od řeky směrem k náměstí. Dům U Zvonu vlevo od kostelní věže byl podmočen a musel být zbourán. V domě měl svého času dílnu vynálezce František Křižík a zde zkonstruoval svou úspěšnou obloukovou lampu, byla to tedy významná památka.

Proč dostatečně dimenzovaná regulace z dvacátých let minulého století tentokrát nestačila? Proč byla dokonce ohrožena vodárna pod Homolkou, jediný zdroj pitné vody pro Plzeň, která vždy předtím byla při povodních, například v roce 1957, v pohodě na suchu? Pro názornost nejprve nahlédněme do mapky, kde jsou vidět všechny čtyři plzeňské řeky. První soutok je odspoda u první hnědé plochy. Radbuza pojímá vodárenskou Úhlavu a protéká středem města až k soutoku se Mží, přitékající zleva. Do Mže se pak pod Doubravkou vlévá Úslava.

Nyní si tedy proberme hříchy proti vodohospodářským zvyklostem i zdravému rozumu. Největší se odehrály ještě "za totáče". Pěkně odspoda: První hnědá plocha je zavážka skoro poloviny údolní nivy na soutoku Radbuzy a Mže. Na navážce byly postaveny garáže a dílny, které mohly být vyprojektovány kdekoli jinde. Tehdejší ZVAK měl dostatek jiných pozemků. Na zbytku navážky je sportovní park, který mohl být také jinde. Dnes je to jakási z nouze ctnost. Červená plocha přes ulici je bytová zástavba, nikoli za totáče, ale již po povodni v roce 2002 -- v záplavovém území. Silniční most mezi oběma plochami tvoří úzké hrdlo, kterým nestačila voda z obou řek protékat a hladina se za ním zvedla natolik, že musela být kolem čerpací stanice vodárny narychlo vybudována hráz. Jaké mělo být správné řešení? Materiál z výkopů při rekonstrukci úpravny vody měl být z větší části odvezen a ne navezen do údolní nivy, která umožňovala rozliv vody právě při kulminaci na soutoku. Pod mostem vpravo bylo ještě v roce 1987 zahradnictví, které fungovalo jako tzv. suchý poldr, včetně odtokových kanálů.

Ty byly zavezeny pro rozšíření tenisových kurtů a pro výstavbu bytových domů byla červená plocha navýšena navážkou odhadem o 4 metry. Možná voda při další velké vodě k domům nedosáhne, ale poteče po levé, doudlevecké straně, kde musel být v roce 2002 zbořen starší podmáčený bytový dům. Bytové domy zde neměly být vůbec povoleny. Mostní hráz měla být při rekonstrukci mostu před 15 lety proražena suchým mostem. Třetí (hnědá) plocha je navážka v místě bývalého ženijního cvičiště, asi 4 metry od původního povrchu ve velikosti fotbalového hřiště. Další fotbalová hřiště jsou na desetimetrové navážce největší hnědé plochy. Naproti na levém břehu jsou příkré skalnaté stráně. Místo široké nivy na pravém břehu je tu dvacet let soutěska, které říkám Železná vrata podle úžiny Dunaje v Rumunsku. Kdo si kdy hrál po dešti se stavbou hrází z bláta ví, jak zvýšení hladiny nad hrází zvýší hladinu pod ní. A to místo je už sotva kilometr od centra, kde se voda přelila -- o několik decimetrů -- přes hranu zdi regulace. V horní části plochy je bývalá papírna a těsně u trati byl další suchý poldr, také zahradnictví. Dnes je to nejen zavezeno, ale je tu navíc jakýsi pahorek o objemu minimálně 5000 kubíků. Součet všech objemů navážek do údolních niv odhaduji na miliony. Pro papírnu to musel být dobrý kšeft, ale stejně nepřežila...

Kulminace trvala několik hodin, stál jsem na břehu a přejížděl na kole z místa na místo. Podle mého soudu je hlavní příčinou přelivu v centru soutěska u papírny. Samozřejmě lze odhadovat, o kolik by byla hladina níže, kdyby se byla mohla přívalová vlna rozlít do zavezených niv, zahrádek a zahradnictví. Jako "třešnička na dortu" je poslední červená plocha nahoře, kde bylo postaveno po povodni sídliště rodinných domků, také na místě bývalého zahradnictví. Lze se přít o to, zdali tu budou příště tři metry vody, jako v roce 2002, nebo jen jeden, I to stačí... Uvádím fakta a vlastní pozorování, názor ať si udělají čtenáři sami. Nejen v Plzni.