15. 8. 2014
S velkým zájmem a očekáváním jsem si přečetl článek pana redaktora Karla Dolejšího Krásný nový svět propagandy. Pochopil jsem zcela jistě záměr autora správně, tedy nebýt ani na jedné straně dvou propagandistických táborů. Není mi však jasné, co se stane, zeptá-li se Vás někdo v případě konfrontace na čí jste vlastně straně? Co se stane v takovém případě? Přijme Vás ta či ona strana bez jasně vyhraněného názoru a nechá Vás jen tak být, když se nijak neprojevíte?, ptá se čtenář Jindřich Vohnout.
Obě silně profilované názorové skupiny, o kterých se v článku autor zmiňuje, zdaleka nevychází jen z tzv. "propagandy", kterou rozhodně nelze ze všeho obviňovat a glorifikovat jí do podoby "neomezené" síly implantující jedincům to "správné" myšlení, ale hlavně z osobních i historických zkušeností. Obyčejní lidé dnes nejsou až tak "omezeni" aby si museli dělat vlastní úsudek na základě "kvalifikovaných" rad politologů a finančně zainteresovaných "rádoby odborných znalců".
Mezi záměrným šířením lží, polopravd a společenských dogmat profilovanými skupinami občanů (např. komercionalizovaná skupina českých novinářů) a státní propagandou šířící oficiální názory a postoje např. naší vlády je diametrální rozdíl. Oboje často bývají často lži, nebo dobře "skryté" pravdy, ale ty první jsou produktem jedinců s přístupem k médiím a ty druhé kolektivní, mnohem nebezpečnější pro svůj skupinový vznik a politické oficiální krytí, kdy se tvůrci domnívají, že jimi vytvořená "kolektivní" pravda je pro ně samé tou nejbezpečnější variantou komunikace s řadovými občany. (Takovéto osudné omyly a jejich následné řešení je z historie opakovaně známo, včetně tragických následků pro takové "tvůrce".)
Řeč tedy není o propagandě o které mluví pan autor, ale o manipulaci s veřejným míněním, potažmo s myšlením jedince. To je zcela jiná parketa k diskusi, která nikdy nemůže sklouznout do roviny debaty o "davu", jak se nám snaží autor ve svém článku podsunout. Je to debata o jedinci a jeho schopnostech nepodléhat "manipulaci" v dnešním "propagandisticky" vyhraněném světě.
Čekal jsem od autora daleko modernější pohled na dnešní myšlení jedince, jeho uvažování, schopnosti s informacemi pracovat, ověřovat si je a na základě toho se rozhodovat k jaké straně se myšlenkově a názorově přikloní. Z mého pohledu "hodil" občana, potažmo "jedince" do anonymního davu "nemyslících" a tím proti sobě "poštval" drtivou většinu anonymních i neanonymních diskutérů z různých informačních "mainstreamů".
Nikdo není dokonalý, ani já a ani autor hodnoceného článku. Bylo by však poučné a zajímavé vědět, co by na uvedený článek řekli ti lidé, kteří dnes z pohledu "propagandy" jen bezhlavě pro záchranu života utíkají z míst, kde se dva reálné produkty propagandy v pojetí autora článku vzájemně trefují do sebe ostrou municí.
(Podle článku a jeho kontextu jsou ti utíkající na Ukrajině vlastně "nemyslící" a na ničí stranu nepatřící lidé bez jasně vyhraněného názoru. Jinými slovy řečeno autorem článku, nemáš názor, nikomu nestraníš, nic ti nehrozí. Je tomu v reálném životě skutečně tak? Nebo článek autora ve své podstatě byl jen jinou formou manipulace s nicneříkajícími fakty?)
Diskuse