Martina Navrátilová na Hrad

18. 8. 2014 / Tomáš Vohryzka

čas čtení 5 minut

Naše slavná rodačka a tenisová superhvězda nedávno prohlásila, že sexismus je i v tenisu a že pro Federera je snazší být milován /fanoušky/, než pro Serenu Williams. Martina dlouhá léta bojuje i za stejné ohodnocení, tzv. prize money, pro hráče i hráčky, což již v případě grandslamových turnajů několik let funguje. Přestože si M.N. mimořádně vážím a oceňuji kromě jejich sportovních výsledků především její aktivity mimosportovní, charitativní a politické, tak si troufám tvrdit, že v tomto případě nemá pravdu.

Může se zdát, že jde o nepodstatnou diskusi, týkající se jednoho velmi zbytného odvětví. Je ale zajímavé, jak i tak mimořádně komercializovaný a individuální obor, jakým profitenis je, podléhá nelogickým a jen zdánlivě politicky korektním argumentům zájmových skupin.

V poslední době se během každé velké tenisové události objevuje téma stejných, prý spravedlivých odměn pro obě pohlaví. Do této zajímavé diskuse se nedávno zapojil třeba i A. Murray, ovšem jako liché mi přijdou argumenty obou stran, jak zastánců stejných peněz pro obě pohlaví tak i odpůrců tenisové nivelizace. Murray se domnívá, že by muži měli brát více než hráčky a zdůvodňuje to delšími zápasy, při kterých tenisté potřebují k vítězství vyhrát o set více než ženy.

Tyto argumenty jsou ovšem paradoxně stejně jako argumenty oponentů zcela irelevantní. Profesionální sport je v podstatě odvětvím showbyznysu a představa, že by v tak komerčním odvětví neměly fungovat základní tržní zákonitosti je absurdní. Každý organizátor tenisového turnaje dobře ví, zda větší pozornost diváků, médií a tedy logicky i sponzorů mají muži či ženy. Čísla hovoří jasně a ty, a nikoliv dojmy, jsou základním kritériem pro umístění reklamy či případný sponzorink. I začátečník v oblasti reklamy a marketingu bezpečně ví, zda lépe funguje spojení s mužskou či ženskou tenisovou hvězdou, kdo prodá více výrobků, zda Federer nebo Williamsová. Samozřejmě jsou tu výrobky, které může propagovat pouze žena. Podprsenku, parfém nebo holítka na nohy jistě bude lépe propagovat Maria Šarapova než Rafa Nadal. Ale i toto není nic jiného než komerční logika. Stejně logický je i závěr, že nikoliv náročnost či délka sportovního výkonu, ale pouze tržní síly, tedy poptávka a nabídka, mají rozhodovat o ceně profesionálního sportovce. /O platové genderové nivelizaci ani nemluvě./ Tento názor potvrzuje i takový mimořádný úkaz profesionálního sportu jakým byla Anna Kurnikovová. Ruská hráčka, která ve své kariéře nevyhrála ani jeden turnaj WTA natož Grand Slamu a přesto vydělala díky tenisu více než mnozí špičkoví tenisté. Přestože se to může zdát nepochopitelné a asi i nespravedlivé, jen to potvrzuje principy jak funguje trh. Ten opravdu nesleduje, kdo má jaké pohlaví, kdo jak dlouho a jak tvrdě pracuje či dokonce, co je či není spravedlivé. Pokud je hráčka pro diváky, pořadatele turnaje a především pro sponzory marketingově užitečná, ocení trh u hráčky nikoliv její hru a její výsledky, ale třeba její vzhled. Tenisté mohou protestovat a nesouhlasit, ale to je to jediné co můžou dělat. Trh na takové apely nedá a nemůže dát.

Srovnání s jiným odvětvím showbyznysu to ukazuje zcela jasně. Dovedete si představit, že by někdo argumentoval v pop-muzice, že třeba Madona by měla vydělávat stejně peněz jako Jackson? K smíchu, že? Rozhodující je pouze to, kolik přijde lidí na koncert a kolik kdo prodá desek. Nebo v oblasti filmu mají mužské hvězdy téměř vždy větší honoráře než jejich ženské kolegyně. A slyšeli jste někdy argument, že paní Roberts pracovala stejně dlouho jako její filmový partner pan Gere? A že by tedy měla dostat stejný honorář? Je to snad projev sexismu Hollywoodu? Samozřejmě že ne. Pouze se filmový průmysl řídí zcela logicky pravidly trhu. Na koho diváci do kina přijdou? Kdo prodá film? Muž, žena, dítě nebo snad zvířátko? A od těchto statistik se pak odvíjejí i honoráře. Ani profesionální sport podobné regulace, toto nesmyslné sociální inženýrství /na rozdíl od jiných oblastí/ nepotřebuje. A i v tenise existují aktuálnější problémy, například spravedlivé rozdělení odměn pro hráče průměrné a špičkové hvězdy. Tenis by to však s tím voláním po spravedlivých odměnách neměl přehánět. Jeho protagonistům by totiž někdo mohl snadno připomenout "nespravedlivé" výše odměn, které jsou v tenise a v jiných sportovních disciplínách. Třeba atleti i atletky, by jistě mohli mluvit o takové nespravedlnosti.

Přestože s Martinou Navrátilovou v tomto případě zásadně nesouhlasím, velmi ji respektuji. Vážím si jí zejména pro její společenskou a politickou angažovanost. Její prosazování nepopulárních názorů a kritika politiků jí mnohdy způsobily i osobní újmu. Naše rodačka by nám mohla být inspirací, jak nepropadat pasivitě, malověrnosti a aktivně usilovat o nápravu věcí veřejných. Nedivím se tedy ani názorům, že takováto osobnost by dokonce byla v mnohém lepší, než někteří z našich tří prezidentů.

0
Vytisknout
6573

Diskuse

Obsah vydání | 19. 8. 2014