Lauren Bacall (16. 9. 1924 - 12. 8. 2014)

15. 8. 2014 / Josef Brož

Herečka Lauren Bacall zosobňovala krásu, půvab, ale i neodolatelný projev, který si zapamatovalo hned několik generací diváků. Odchází s ní poslední představitelka velké filmové éry, jež vytvářela normy.

ejí hlas, jímž okouzlovala celé generace... a stačilo jediné gesto, jako ve slavné scéně filmu Big sleep (Hluboký spánek, 1946), aby bylo vše jasné.

Americká herečka Lauren Bacall, jedna z největších ikon filmu noir, zemřela v úterý 12. srpna v New Yorku ve věku 89 let na "mozkovou příhodu".

Za čest obsadit ji do svého filmu si považovali velcí filmoví tvůrci od jejích počátků až do konce: od Howarda Hawkse přes Roberta Altmana po Larse von Triera.

Lauren Bacall, vlastním jménem Betty Joan Perske, začínala jako manekýna v 19 letech, byla i na obálkách časopisů, když si ji vybral Howard Hawks pro film To Have and Have Not (Mít a nemít, 1944), realizovaný podle novely Ernesta Hemingwaye.

Odehrává se v roce 1940 ve Fort-de-France na Martiniku, pod administrativou Republiky Vichy, kde Harry (Humprey Bogart) a jeho alkoholický přítel Eddy (Walter Brennan) pronajímají bohatým americkým turistům loď na parádní lovy ryb na dalekém moři.

Jednoho dne se Harry seznámí s jistým Johnsonem, který sice neplatí příliš dobře, ale zato ho seznámí s velmi šarmantní Američankou jménem Marie (Lauren Bacall).

Na plátně i v životě

Podobně jako slavný film Michaela Curtize: Casablanca (1942), i zde je Bogart ve dvojím angažmá. Zatímco u Curtize to byla poněkud pobledlá Ingrid Bergman, jež mu asistovala, u Lauren Bacall v Mít a nemít bylo hned jasné, že nemají jenom jedno společné téma (tedy filmový odboj proti nacistům). Svědčí o tom i fakt, že o rok později se filmový pár rozhodl vést společný život jako manželé.

Následoval žánrově poněkud jiný film, již zmiňovaný Big sleep (Hluboký spánek, 1946), v němž "neodolatelný" Humprey zvěčnil detektiva Philipa Marlowa (podle slavných románů Raymonda Chandlera) - nebýt Lauren Bacall, mohlo by to být úplně jiné.

Na kontrastu mezi tvďáckými dialogy, jež detektiv, najatý bohatým generálem Startwoodem vede, a neméně přímým stylem jeho dcery Vivian - ztvárněné právě Lauren (jíž sekunduje půvabně nymfomanická Martha Vickers) - je film vybudován.

Režie se ujal opět Howard Hawks, jemuž tato první filmová adaptace Chandlerových románů, vynesla velké uznání. Stala se klasikou, překládanou na celém světě.

Dialogy, jež celá generace znala nazpaměť (kde se to jen hemží výrazy "sweetheart" "sugar" nebo třeba "cute") prostě musíte nejen vidět, ale i slyšet. Je to nad všechny lekce anglického (respektive amerického) jazyka. A všudypřítomného dobového sexismu...

Stále v rámci výrazů filmu noir interpretuje Lauren Bacall (opět s Humpreyem Bogartem) o rok později Irene Janenovou, mladou ženu, jež pomáhá uprchlíkovi z vězení, obviněného z úmrtí své ženy. Film Dark Passage (Temná pasáž, 1947) natočil režisér Delmer Daves.

Co se zdá chybět někdy u Hawkse, najdete zcela jistě u Johna Hustona, jehož mimořádný film Key Largo (1948) sice opět obsadil naši dvojici, ale i mnohem více charakterově vyhraněných hereckých typů.

Mrazivá atmosféra v jednom hotelu, kol něhož zuří uragán, v zajetí gangsterů, vycházející z některých skutečných příběhů, je výjimečná. Herečka Bacall hraje s neskutečným smutkem mladou vdovu Noru, jež se sblíží s Frankem (Bogart).

Nespojuje ji pouze touha vymanit se z té strašné atmosféry, ale i fakt, že její bývalý manžel byl Frankovým přítelem.

Od dramatu ke komedii a zpět

Počátek nového desetiletí, v němž Lauren Bacall potvrzuje především svou pozici "femme fatales" - její performance v filmu Young Man with a Horn (Mladý muž s trubkou, 1950) Michaela Curtize patří do této kategorie (rozhodně se neztratila vedle Kirka Douglase a Doris Day) - ji dává nové příležitosti v žánru komedie.

Komedie How to Marry a Millionaire (Jak si vzít milionáře, 1953) režiséra Jeana Negulesco vedle sebe postavila v prvním technicolorovém filmu společnosti 20th Century Fox hvězdnou trojici  návodnými jmény: Pola (Marilyn Monroe), Loco (Betty Grable) a Schatze (Lauren Bacall).

Příběh tří manekýn, jež se rozhodnou ze svých zdrojů společně pronajmout obrovský apatrmán, prostřednictvím něhož doufají, že jednoho dne proniknou do vyšší společnosti, je břitkou satirou na americké poměry, v níž každá dívka netouží po ničem jiném, že jak "ulovit milionáře". Veselé barvy a zábavné dialogy věc nepoškodily a časem jen získaly.

Romantická komedie, kterou pod názvem Designing Woman (Módní návrhářka, 1957) natočil Vincente Minelli má blíže ke klasickému melodramatu. V hlavních rolích sportovního novináře Grregory Peck a jako módní návrhářka Lauren Bacall. Film měl premiéru čtyři měsíce po smrti Humpreye Bogarta, jenž  podlehl rakovině.

Přesto všechno, nebo snad i navzdory všemu, je nejlepší Lauren Bacall v temnějších filmech: ať už jde o Written on the Wind (Psané ve větru, 1956) režiséra Douglase Sirka nebo Gift of Love (Dar lásky, 1958), znovu od Jeana Negulesco, sice melodramatičtějšího ražení, přesto značně syrového.

Zapomenout by se z tohoto desetiletí nemělo na další film Vincenteho Minelliho pod názvem The Cobweb (Pavoučí síť, 1955), v němž Bacall hraje milenku ředitele psychiatrického sanatoria. Pacienti jsou v nich stejně postižení jako lékaři: to ale není zas tak neobvyklé. Ambicí Minelliho nebylo nabídnout jen hrůzu, ale i složitější charaktery.

Pozvolná filmová stagnace a divadelní Broadway

Přelom 50. a zejména 60. léta nebyla pro Lauren Bacall právě velkou žní. Objevila se sice v některých populárních dobrodružných filmech typu North West Frontier (Severozápadní hranice, 1959) nebo bulvární komedii Sex and the Single Girl (Sex a holka bez závazku, 1964), později v hojně sledovaná kriminálku Harper (1966), jež byla obrovskou příležitostí pro začínajícího Paula Newmana. tento film, kde se objevuje Lauren Bacall jako elegantní dáma, je svého druhu poctou jejím starým filmům - ještě s Humpreyem Bogartem.

Zatímco film hledal nové tváře, uplatnila se v průběhu 60. let a později mnohem více na jevišti - a to přímo na Broadwayi, kde vystupovala postupně v trhácích Goodbye, Charlie (Sbohem, Charlie, 1959), Cactus Flower (Kaktusový květ, 1965), Applause (Potlesk, 1970) a Woman of the Year (Žena roku, 1981). za poslední dvě performance získala ocenění Tony Wards.

Ovšem Murder on the Orient Express (Vražda v Orient expresu, 1974) v režii Sidneye Lumeta podle předlohy Agathy Christie přesně odpovídá záměru producentů: nabídnout klasickou story s exkluzivně zvoleným castingem.

Vedle Alberta Finneye v roli detektiva Hercula Poirota tu nalezneme celou plejádu skvělých herců, doslova vedle sebe: Ingrid Bergman, Johna Guielguda, Jeana-Pierra Cassela, Seana Conneryho, Vanessu Redgrave, Jacqueline Bisset, Michaela Yorka, včetně hitchcockového Anthonyho Perkinse.

K osvěžení paměti jistě neuškodí připomenout si i její výkon společně s Johnem Waynem ve westernu Dona Siegela Shootist (Střelec, 1976).

***

Zůstávala ceněná na divadle, a vybírali si ji později především lidé, kterým stála za připomenutí - například režisér Robert Altman do filmu Prêt-à-porter (1994), výrazněji hrála i u režisér Lars von Trier ve filmech Dogville (2003) a Manderlay (2005). 

V roce 1996 byla oceněna za své herectví ve filmu Barbry Streisandové Mirror Has Two Faces (Dvě tváře lásky, 1996), o rok později Zlatým Globem ve stejné kategorii.V roce 2009 získala Oscara za "zásadní přínos zlatému věku filmu".

P. S. A tu její nejslavnější repliku znáte? Je v pořadí 34. na žebříčku světových filmových dialogů. Replika je z prvního filmu Mít a nemít s Humpreyem Bogartem (jako Stevem). 

P. P. S. "Nebudete si se mnou hrát, Steve. (...) Pokud mne budete potřebovat, stačí zapískat. Umíte pískat, Steve? Tahle spojíte vaše rty a zapískáte."

0
Vytisknout
3688

Diskuse

Obsah vydání | 19. 8. 2014