Platit by měl Katapult!

18. 8. 2014 / Tomáš Vohryzka

V souvislosti s autorskoprávním sporem autora textu "co děti, mají si kde hrát?" a stranou Zelených mě napadá několik otázek:

1. Utrpěl autor textu nějakou škodu? Nebo naopak z veřejného textu profitoval?

2. Kdo komu prospěl, kdo profituje z použití uvedeného sousloví, použitého, byť bez svolení v reklamě strany Zelených? Měření efektu reklamy je složitá věc, troufám si však tvrdit, že použití tohoto sloganu v reklamě mohlo mít pozitivní efekt na známost i prodej písně o obsahující uvedený text. A o tom, že uvedená kauza a následná publicita má jednoznačně pozitivní marketingový efekt pro skupinu Katapult a prodej jejich desek, není pochyb.

3. Myslel autor Ladislav Vostárek svůj ekologicky zaměřený text vážně ? Pokud ano, pak nechápu proč mu vadí jeho použití stranou, jejíž program je z 90 % v souladu s obsahem písně Až. Neměl by autor, pokud mu šlo o zachování přírodního prostoru pro hry dětí, být rád, že Zelení usilují o totéž. Pokud to myslel Vostárek s životním prostředím upřímně, pak to jeho žaloba poněkud popírá. Pochopitelně, zcela jiná situace by nastala v případě použití sloganu komerční firmou či politickou stranou, jejíž program či aktivity s obsahem uvedeného textu nijak nekonvenují.

4. Nejedná se o reklamní tah? Jako dlouholetý pracovník v marketingu si umím představit, že celou kauzu, tedy použití části textu písně populární kapely, následnou žalobu za nedovolené použití a publicitu spojenou s mnohaletým sporem, vymyslela nějaká reklamní agentura. Odborně se to nazývá cross-marketing a jeho pointa spočívá v tom, že přináší prospěch oběma stranám.

5. Koncept autorských práv a jejich ochrany je problematická záležitost. Je opodstatněné, aby si autoři nejrůznějších produktů v oblasti zvuku /čti hudby/, obrázků /čti výtvarného umění/ či kombinace slov /literatura, poezie, hudební text/ nárokovali autorsko právní ochranu v současné podobě? Nejsou tyto často banální kombinace zvuků či spojení obecných slov něčím naprosto primárním, existujícím a obecně používaným již před umělcovým "nápadem" či dokonce dávno před jeho narozením? Je možné, aby si tyto často velmi jednoduchá a nijak originální dílka nějaký tvůrce přivlastnil? Co když použiji v reklamním sloganu slovo Včera? Nepřihlásí se mi následně právní zástupce Michaela Jacksona /!/ vlastníka autorských práv ke skladbě Paula Mc Cartneyho s finančním nárokem? A nejsou, nebo nebudou brzy prakticky všechna slova či slovní spojení někomu patřit a tedy je bude možné používat jen se souhlasem jejich tzv. majitelů?

6. Jde o umění nebo byznys? Lze považovat výsledky práce současných tvůrců napříč všemi žánry opravdu za umění, nebo jde spíše o komerční produkt? Asi jak kdy a často o kombinaci obojího. Je například banální pop píseň uměním, nebo jde především o komerční produkt? Pokud autor vyžaduje autorskoprávní ochranu, své desce tvoří reklamu dle komerčních pravidel a prodává desku na trhu stejně jako ostatní výrobci, chová se stejně tržně jako výrobci zubní pasty nebo jogurtu. Pak by měl akceptovat i druhou stránku věci. A sice to, že píseň zahraná a anoncovaná v rádiu, či klip odvysílaný v televizi je reklamou na jeho produkt, tedy desku nebo CD a za tuto efektivní reklamu by měl médiím platit.

O tom, zda jde o kumšt či marketing, budou obtížně rozhodovat teoretici umění natož právníci. Tento spor bych ponechal na rozsouzení milovníkům či konzumentům umělecké tvorby. Nemohu se však zbavit dojmu, že odpověď na tuto kardinální otázku mají ve svých rukách zejména sami tvůrci či umělci. Jak primárně kvalitou a originalitou své tvorby, tak následnými komerčními či dokonce právními kroky. V případě pana Vostárka si myslím, že nám dal na otázku, zda jde v případě skupiny Katapult o umění, nebo komerční produkt svojí žalobou jasnou odpověď.

0
Vytisknout
6447

Diskuse

Obsah vydání | 20. 8. 2014