Američané cvičí irácké islamisty

16. 8. 2014 / Karel Dolejší

Toto není explozívní odhalení pojednávající o tajném spojení mezi irácko-syrským chalífátem a vrahy z volstrýtu. Článek se zabývá nezamýšlenými důsledky toho, co Spojené státy v reakci na iráckou krizi právě dělají.

Vše nasvědčuje tomu, že jádro mobilních jednotek "islámského státu" v Iráku a Sýrii tvoří zkušení a disciplinovaní ozbrojenci ostřílení v mnoha lokálních konfliktech. Jejich veliteli jsou absolventi Frunzeho vojenské akademie v Moskvě a dalších sovětských vojenských škol, kteří za dlouhých letních večerů coby důstojníci irácké armády důkladně diskutovali o Rommelovi a Pattonovi.

Občasné velmi mírné americké nálety zahájené kvůli tažení proti Kurdistánu a vraždění iráckých menšin nemohou tuto armádu zastavit. Naopak. Jedná se o sice náročný, ale za to nesmírně užitečný výcvikový program pro militanty financovaný americkými daňovými poplatníky. Džihádisté se v tomto kursu učí, jak se rychle skrýt při prvních známkách přítomnosti bojových letadel. Už se zjevně naučili vypadat ze vzduchu co nejméně nápadně a pohybovat se v rozptýleném tvaru, který "zahustí" těsně před plánovaným útokem, během nějž čujkovovské "objetí" nepřítele znemožňuje efektivní nasazení těžkých zbraní, včetně letectva. Začínají ukrývat velitelská stanoviště i sklady s municí ve vesnicích a zakopávají se.

Efektivita amerických náletů bude rychle klesat a během měsíce nebo dvou se islamisté naučí s nimi žít. Začnou na letadla stále účinněji střílet. Pak nastane otázka, co dál.

Republikánští kritici prezidenta Obamy mají jasno už teď. Více náletů, masivnějších, plošnějších. Takových, co pak nezbytně zasáhnou civilní cíle a budou sloužit jako nástroj pro rekrutaci nových bojovníků. Jenže to McCainové nikdy nepochopí, bombardování je totiž takřka sexuálně vzrušuje a jakmile na ně přijde řeč, přestávají myslet.

Mnohem důležitější než nálety je konsolidace kurdských ozbrojených sil. A tím se nemyslí právě probíhající pokus hnát tyto jednotky v americkém stylu do útoku na Mosulskou přehradu - jen pár dnů poté, co byly vážně otřeseny porážkami. Při takovém útoku mohou být naopak Kurdové zkušeným protivníkem zase jednou snadno vymanévrováni a utrpět další těžko kvantifikovatelné škody na sebedůvěře. To je to úplně poslední, co by mohli potřebovat.

Program vyzbrojování Kurdů brzy narazí na americkém ministerstvu zahraničí, které mnohem více dbá na to, co si myslí Bagdád (=že to poslouží snaze vyhlásit nezávislý Kurdistán), než na situaci na severu Iráku. Proto by, bude-li to možné, měly v Irbílu co nejvíce převzít iniciativu evropské země, jejichž konzervativnější a opatrnější přístup by zde mohl přinést maximální efekt. Ochrana kurdské enklávy a pokojných a tolerantních menšin není žádný imperiální projekt. Stojí za to.

Až americký letní výcvikový kurs pro islamisty skončí, jedině Kurdové sami by mohli zastavit obnovený postup "islámského státu" na sever. Budou připraveni?

0
Vytisknout
8113

Diskuse

Obsah vydání | 19. 8. 2014