Německé debaty -- náš vzor?

28. 4. 2014 / Jan Mrskoš

čas čtení 6 minut

To si asi málokdo přeje. Nicméně, když je v rádiu nebo v jejich televizi poslouchám, trochu jim závidím a přeji si, aby i U Nás jsem někdy něco takového slyšel. Už jsem to zde předtím zmiňoval. A když zde teď čtu článek Jana Čulíka a Daniela Veselého, nedá mi to, abych nepřipomenul, co jsem viděl tento týden na 2. německém programu ZDF, kde se moderátorka Maybrit Illner ptala pozvaných hostů na jejich náhledy k aktuálním událostem na Ukrajině. A kupodivu, nejen moderátorka, ale i ti diskutující se chovají dosti jinak, než čteme nebo posloucháme většinou na hlavních sdělovacích médiích. A že ti diskutující byli svou činností dosti blízko k vrcholům státní politiky, tedy mají o tom problému jistě více informací než člověk z ulice.

Matthias Platzeck, bývalý ministerský předseda spolkové země Brandenburg, nějaký čas také lídr strany SPD, dnes představitel Německo-Ruského Fóra, říká: "Divím se, jak mnozí jsou pořád značně posedlí myšlenkami na studenou válku. Musí přeci dojít k de-eskalaci, musí se hledat řešení, musí se sednout ke stolu. Mně to přijde velice nízké, to vyhrožování sankcemi. Já se přikláním ke společnému jednání, jinak se musí počítat se zpětným dopadem na nás. Kdo chce mír, musí jednat." Platzeck ostře kritizuje to, co nedávno prohlásil generální sekretář NATO Anders Fogh Rusmussen ke krizi v Ukrajině. Jako občan členského státu NATO se vůbec necítí zastoupen jeho rétorikou. "My musíme najít slova, která vedou k míru a ne naopak."

Platzeck zmiňuje, že vyrostl ve východním Německu (NDR) a teprve ve svých 35 letech se dožil "nového" Německa. "V NDR se nás vždy ptali, jsi pro mír nebo proti míru? Nic mezi tím nebylo. Ale zde najednou v poslední době, když sleduji naše mainstream media, připomíná mi to ta léta tam." A z toho důvodu si sám připadá někdy divně, že vlastně jakoby obhajuje Putina, aniž by to chtěl. A připomíná řeč Putina v Mnichově na konferenci o bezpečnosti v roce 2007: "Když pozorně sledujete jeho řeč, vidíte, že ten chlap - ať už si o něm myslíme, co chceme - vyjadřuje své zklamání. A když se oprostíte od klišé, že co je ze Západu, je dobré a co je z Východu, je špatné, myslíte na řadu dobrých návrhů na společnou spolupráci, které jsme předtím od Ruska dostali. Vlastně ale to všechno se smetlo se stolu, a co z toho se zrealizovalo? Jen snaha vytvořit raketovou obranu namířenou na Východ. My jsme se přece léta snažili, abychom si udržovali dobré styky, obzvláště my jako Němci proti Rusům. A co právě v těchto dnech čtu v tisku? Kdo se přátelí s Putinem, je ruský špion!"

Dřívější poradce kancléře Helmuta Kohla Horst Teltschik říká: "Západ dával Rusku mnohokrát přísliby, ale ty nebyly nikdy dodrženy. Kdybychom se domluvili s Putinem, mohli jsme si celou tuto šlamastyku s Ukrajinou ušetřit. Když se chcete dopracovat k nějakým závěrům, potřebujete politiku, která přinese výhody oběma stranám, ne jen jedné. Putin přece v lednu v Bruselu navrhoval společnou obchodní zónu, žádná odezva na to. Kdyby se mu jen trochu naznačilo, že se o tom bude přemýšlet, jistě by se on jinak mohl postavit k té kijevské krizi. Kdyby Brusel jednal ne jen s Kijevem, ale i s Moskvou, měli bychom teď úplně jinou situaci."

Oleg Krasnickij z velvyslanectví Ruské Federace v Berlíně varuje před novou studenou válkou: "Tou by došlo k velké pohromě v Evropě i v celém světě, vždyť Rusko je členem světové veřejnosti." Přítomnost ruských jednotek na hranicích s Ukrajinou ospravedlňuje hrozícím nebezpečím občanské války v sousední zemi: "Na to se musíme připravit. My jsme pro suverénní Ukrajinu. Nemáme žádné plány pro rozdělení země."

Harald Kujat, generál ve výslužbě, dřívější představitel vojenského výboru NATO, vytýká hrubé strategické chyby: "Státy NATO vyjadřují hrozby proti Rusku a přitom nemají tu možnost, ani vůli vojensky zasáhnout". Přimlouvá se k obnovení aktivit ruského výboru při NATO: "Vůbec nerozumím, proč Němci neřeknou, my si přejeme, aby ruský výbor NATO se zúčastnil setkání ministrů zahraničí." Zmiňuje případ Československa, kdy se dosáhlo dobrovolného rozdělení na dva státy, aniž by došlo k násilí. "Proč tedy by se nemohlo dosáhnout třeba federativního řešení Ukrajiny, vždyť i v Německu to tak funguje."

Marina Weisband, politička za stranu Pirátů, v Kyjevě narozená, byla na Majdanu a požaduje: "Ukrajina nesmí být řízena ani Západem, ani Ruskem. My potřebujeme demokratické zřízení, aby si Ukrajinci svoji budoucnost mohli uspořádat sami. Já bych se cítila mnohem bezpečněji, kdyby se Amerika vůbec nevměšovala."

Katja Gloger je žurnalistkou ze Sternu, dříve jejich korespondentka v Moskvě, poznamenává: Pro Moskvu je Západ protivníkem, ne přítelem. Radikální odklon Putina od Západu a jeho hodnot jsme podcenili. Ukrajina je pochopitelně pro Rusko velmi důležitá, pro mnoho jejich projektů, nejen strategických ale i ekonomických."

Televizní redakce prokládá debatu filmovými záznamy Putinovy řeči (v němčině) před německým Bundestagem v roce 2001, ukazuje názornou mapu dosavadních států NATO a rozšíření novými členy po rozpadu Sovětského Svazu a doplňuje pořad písemnými názory diváků. Reakce přítomných diváků na některá vyjádření diskutujících ukazují podstatný souhlas tehdy, kdy se poukazuje na ten nekritický postoj proti Rusku.

A tak jako jsou mé dojmy při čtení diskuzních příspěvků pod internetovými články v jiných jazycích než v českém - kdy si říkám, proč my jako tradičně kulturní národ se nemůžeme kulturně vyjadřovat a diskutovat (trochu jinak než hrr s ním na nejbližší lucernu) - tak i takovouto televizní diskuzi bych rád slyšel jednou někdy i v češtině.

Zdroj v němčině ZDE

0
Vytisknout
16112

Diskuse

Obsah vydání | 30. 4. 2014