Kuře à la Ukrajina

29. 4. 2014 / Karel Dolejší

Zatímco v českých zemích se Putinovi přímluvci vyznačují šířením válečné psychózy, na Ukrajině už před rokem oděská ruskojazyčná televize Akademia vyrobila film, který si můžete pustit výše. Nese název Реальное состояние вооружённых сил США (Reálný stav ozbrojených sil USA) a je věnován úpadku americké strategické jaderné triády, ale také neefektivitě systému akvizice výzbroje pro americké ozbrojené síly. Nehledě na promoskevský spin, uvedená fakta jsou pravdivá a snadno ověřitelná. Když v České republice napíšete, že nelze mechanicky srovnávat výdaje na obranu v USA a Rusku, protože Rusko nakupuje potřebné zbraňové systémy relativně levně, kdežto Pentagon utrácí obrovské sumy za nepotřebné krámy, obhájci Vladimira Putina se na vás sesypou a nenechají na vás nit suchou. Na východ od nás je totéž tvrzení součástí výbavy proruských médií usilujících ujistit publikum, že USA jsou na kolenou a Rusko naopak ve strategických zbraních disponuje patnáctiletým náskokem, takže Putin může Obamu rozšlápnout jako švába.

Rusové ovšem vědí velmi dobře, co se na Západě ve vojenské oblasti děje. Sergej Pečurov před několika dny publikoval rozsáhlý přehledový článek o někdejším americkém Hnutí za vojenskou reformu, které představovalo možná poslední pokus zastavit úpadek vojenské moci Spojených států. Pečurov si všímá velmi dobře, co proponenti hnutí kritizovali na Pentagonu, stručně vyjmenovává jejich relativně skromné a dočasné úspěchy v Kongresu i ty poněkud větší v oblasti vývoje zbraňových systémů, politické intriky, které hnutí umrtvily, a registruje i faktický konec jeho vlivu po první válce proti Iráku v roce 1991.

Zatímco v Česku proruská propaganda operuje pacifistickými argumenty a rýsuje na Západě "válečné štváče", ve skutečnosti ví Moskva převelice dobře, že prakticky nikdo na Západě válčit nechce, a docela jistě ne kvůli nějaké Ukrajině. Ostatně na tom je celá Putinova hra založena.

Modelem ruského přístupu vůbec není "čelení západní agresi" a prakticky v žádné situaci nemůže být, už protože americké pozemní síly nezbytně potřebují reorganizaci a odzbrojení Evropané upřímně řečeno na nějakou Ukrajinu víceméně kašlou. To oč tu jde je prostě stará známá hra na kuře. Je to Putin, kdo hraje s kartou ozbrojené eskalace konfliktu, ne NATO, které vyslalo do východních členských zemí 600 vojáků. NATO je kuře.

Ve hře na kuře vyhrává ten, kdo má pevnější nervy a je ochoten více riskovat. Západ válku kvůli Ukrajině riskovat ochoten není. Putin za určitých okolností ano. Ví, že pokud to udělá, na Západě se bude opět hodně nahlas odsuzovat, přijmou se nějaké další sankce, ale ozbrojený konflikt se nikdo vyvolat neodváží.

Jistě, existují i váleční štváči na Západě. Anne-Marie Slaughter například navrhuje, aby se USA Putinovi za Ukrajinu pomstily ozbrojenou akcí proti syrskému letectvu. Je opravdu dobře, že Princeton lidi jako Anne-Marie Slaughter emerituje už v pětapadesáti. V takových případech bych se dokonce přimlouval za další výrazné snížení věkové hranice.

Ale žádný významný americký politik nechce jít kvůli Ukrajině do války, ba ani válku riskovat; co více, není ani ochoten dlouhodobě umístit vojáky ve Střední a Východní Evropě, jak žádají některé periferní státy NATO. A zároveň nikdo nechce jen tak dopustit, aby si Kreml na Ukrajině opět dělal, cokoliv se mu zlíbí.

Jak tomu ovšem lze zabránit? Pravděpodobně tomu zabráněno nebude. Ukrajina včera patrně definitivně rezignovala na obnovení kontroly nad východními oblastmi, proruští aktivisté zde začínají vyhrožovat nezávislým médiím a ruská státní, která zde kousek po kousku nahrazují ukrajinská, šíří válečnou psychózu a nenávist. Kyjev zde v řádu týdnů definitivně ztratí vliv a jeho příznivci kvůli obavám o vlastní bezpečnost přestanou veřejně vystupovat.

Žádné západní sankce na tom nic nezmění a nezmění na tom pochopitelně nic ani čtvrté či páté oznámení Moskvy o stažení jejích vojsk z ukrajinských hranic, kde přece vůbec nejsou.

Putin vložil do banku podstatně vyšší sázku, než Západ, a ten se rozhodl nepokračovat ve hře. To se ostatně dalo očekávat předem. Sankce za daných okolností představují jen způsob, jak si západní politici snaží zachovat tvář a nepřiznat veřejně porážku. Tentýž význam mají pokrytecká moralistní kázání na adresu Moskvy - od těch, kdo překroutili libyjskou rezoluci OSN a odtrhli Kosovo od Srbska. Mezinárodní právo? Kolik má vlastně divizí?

Kreml v této hře vyhrává, protože je ochoten ji eskalovat na samou hranici války a podle stupně svých příprav i za ni, zatímco Západ nikoliv; ale pro něj Ukrajina vlastně nic neznamená. Na veliký rozdíl od samotných Ukrajinců, kteří prohráli všechno.

Mezitím však Rusko pro západní publikum s odlišnou psychologií předkládá propagandu, která konstruuje obraz západního válečného štváče právě v situaci, kdy osoby s takovými názory je třeba hledat elektronovým mikroskopem. Je to ještě falešnější hra, než když Moskva západoukrajinskou politiku, v níž mají pravicoví extrémisté podporu 7% voličů, soustavně představuje coby "fašistickou".

Pokud se bojíte velké války, vězte, že můžete pro tentokrát opravdu klidně spát. Na Západě kvůli Ukrajině nikdo není ochoten válku ani riskovat, natož ji začít. A Kyjev se včera vzdal. Teď dojde na východě na mlácení prokyjevských demonstrantů, střílení a mučení prokyjevských politiků, zastrašování nezávislých médií a šíření nenávisti proti "fašistické juntě".

Doufám, že se všem, kterým tak upřímně leží na srdci osud "lidstva", že na jeho oltář bez mrknutí oka obětují ukrajinskou samostatnost, konečně uleví. Snad budou moci konečně klidně a nerušeně spát spánkem spravedlivých zachránců míru pro tuto generaci...

0
Vytisknout
7044

Diskuse

Obsah vydání | 30. 4. 2014