Starý kabát

11. 3. 2014 / Cyril Podolský

Pan Bernard byl mezi redaktory deníku Mladý zástup skutečným nováčkem. Nastoupil sotva před několika dny. A hned taková příležitost, považte! Článek do politické rubriky. A do zahraničního sloupku, jako by toho štěstí už tak nebylo dost.

Jeho článek byl o nepokojích na Ukrajině. Měl ho hotový a na papíře složený v kapse nového módního kabátu. Obešel kvůli němu několik přátel, kteří měli rodinné vazby snad ve všech koutech té země. Přečetl si, co se o všem píše v Paříži, New Yorku i v Moskvě a nestačil se divit, kolik různých pohledů to je. Co člověk to názor, a tak vypadal i Bernardův sloupek -- nic se v něm nezdálo černobílé. Jmenoval se "Pravda o Ukrajině?" Byl na svou práci opravdu pyšný a byla to chyba. Alespoň v Mladém zástupu.

"Hezky napsané, ale bohužel, nic neříkající," položil článek rozmrzele na stůl šéfredaktor Dráb. "Víte, příteli, z toho článku vůbec není poznat, na čí straně stojíte. Na čí straně stojíme my všichni, celý Mladý zástup."

"Ale já se snažil, aby to vyznělo tak nějak objektivně..." Namítl překvapeně Bernard. Dráb si zakryl dlaní ústa a měl co dělat, aby nevybuchl smíchy.

"Objektivně? Člověče, u koho jste se učil? Já tu potřebuju redaktory, ne mesiáše. Těch náznaků a toho ověřování ze všech stran, k čemu pak to?" Pohladil Bernarda otcovsky po vlasech.

"Ale... ," zaprotestoval Bernard. "Takhle nás to přece učili. Hledat objektivní a vyvážený soubor informací a každou z nich ověřit alespoň ze dvou nebo raději ze tří zdrojů. Aby to nevyznělo ideologicky." A mlask! Rozprskly se mu drobné kapičky slin po obličeji, to jak se Dráb neudržel a konečně smíchem vyprskl.

"Bože, příteli! Co vás to v těch školách učí, vždyť vy jste úplně mimo realitu. Ověřovat zprávy? A k čemu? Žádná stejně nemá delší platnost než pár minut. Špatné údaje ani nemá smysl opravovat, není na to čas. A ideologie? Bez té by moderní novinařina ani nemohla existovat, člověče! Kdo ovládá média, ptám se. Politici, ne? Ti přímo z ideologie žijí. A kdo ovládá politiky? No finančníci, průmysl, korporace. A ty zase k životu potřebují média. Z čeho myslíte, že vám Zástup vyplácí mzdu, ze vzduchu? Nebo z prodeje novin? To jste blázen?"

"Ale, vyšší princip mravní, přeci..."

"To někoho citujete? To snad ne. Je krize, kamaráde, hospodářská krize. Je jedno, kdo za ni může, ale nelze si v ní říkat či psát, co koho napadne. To vás může zničit. Víte kolik hladových vlků čeká tam venku na vaši práci, na vaše místo? I kdyby nic neuměli, i kdyby byli polovičně negramotní, to všechno se dá přejít, pokud budou loajální k Zástupu. Budou opakovat to, co se opakovat má a zaujímat tím rozumný postoj. A že ta práce může být nekvalitní? A komu dnes záleží na kvalitě? Je výjimečná doba, Bernarde, je hospodářská krize, víte?"

Bernard sklopil oči. Práci potřeboval, musel platit půjčky, nájem a vůbec. I když se člověku daří a nedaří nepravidelně, banky pravidelnost vyžadují. Bez téhle práce se na chvíli obejde, bez pravidelných splátek ne.

"A co mám tedy napsat?"

Dráb položil před Bernarda papír s textem.

"Nic vymýšlet nemusíte. Článek už je hotový. Jen to dole podepište... Příště ale budeme potřebovat trochu hlubší spolupráci, příteli, chápete, ne?"

A Bernard četl: "Ukrajinská revoluce má jednoznačnou podporu všeho ukrajinského lidu..."

Zamračil se. "To je právě, pane to, že nejspíš nemá, dokonce se zdá, že ji podporuje jen menšina obyvatel."

"Čtěte dál!" pokáral ho šéfredaktor.

"Spojené Státy a Evropská unie mají jednoznačné právo vstupovat do vnitřních záležitostí této země, protože jejich mise je jednoznačně demokratická a humánní..." Bernard zčervenal rozpaky. "Ale, to není tak jasné, mohlo by jít o stejné porušení mezinárodního práva, jako..."

"Čtěte!" hněval se přátelsky Dráb.

"Rusko nemá žádné právo vstupovat do vnitřních záležitostí Ukrajiny, protože jeho zájmy jsou nedemokratické a úmysly jednoznačně nepřátelské, nebezpečné a zlé."

"Tak vidíte. Takhle vypadá moderní žurnalistika. Jednoduše, jednoznačně, jednostranně a všimněte si: ideologicky čistě. To je nádedra!" zamnul si spokojeně ruce Dráb. "Tak to už podepište, ať to máme za sebou!"

"A název? Co s tím?" vykulil zpoza brýlí očka Bernard.

"Proč?" usmál se Dráb."Ten jediný je v pořádku: Pravda o Ukrajině?" poplácal Bernarda bodře po rameni. "Jen vynecháme ten otazník, ten je zavádějící. Nechme to takhle: Pravda o Ukrajině."

A tak Bernard podepsal. Když se pak vrátil do redakce a chtěl si vydechnout někde v parku, svůj módní kabát tam nenašel. Místo něj visel přes židli starý potrhaný kožený kabát. Snad se někdo spletl, pomyslil si. Protože ale venku ještě přituhovalo, starý kabát si oblékl a vyrazil ven.

---

Došel do parku, až ke stánku s párky, pivem a kávou.

"Kafe, dal bych si kafíčko!" přemítal nahlas. A instinktivně sáhl do kapsy po drobných. Nebyly tam. Vždyť to také nebyl jeho kabát. Něco v té kapse přece jen leželo: starý složený svitek papíru s textem budoucího novinového sloupku. Rozložil jej a četl. "Mladý zástup: Pravda o Kubě." Uchichtnul se, ale nedalo mu to nepokračovat. "Kubánská revoluce má jednoznačnou podporu všeho lidu. Sovětský svaz a spřátelené země mají jednoznačné právo vstupovat do jejích vnitřních záležitostí, protože jejich záměry jsou jednoznačně socialistické a lidské. Spojené státy, naopak, nemají žádné právo zasahovat do nového řádu Kubánské republiky, protože jejich zájmy jsou protisocialistické a nehumánní." Pod textem našel ještě ručně psanou poznámku: "V období politické krize je nepřípustné čerpat z většího množství zdrojů."

Bernard protočil panenky. Komu asi ten kabát patřil? A komu před ním? Ale co, kafíčko je kafíčko! a zalovil znovu v kapse. Tentokrát sáhl hlouběji. Dno kapsy bylo roztrhané a pod podšívkou ejhle... místo peněz další kus papíru. Novopečený redaktor si kapesníkem pročistil skla moderních brýliček. Písmo bylo nezvyklé, vzdáleně snad podobné staršímu, cizímu, snad švabachu... "Mladý zástup: Pravda o Československu." A Bernard četl a četl, až se dostal k ručně psané poznámce: "V období společenské krize nelze objektivitu nadsazovat ideologickým zájmům."

Povytáhl obočí. Ani korunu v kapse a takové rozčarování za jediné dopoledne. Co už může být horšího?

"Jednu kávu, prosím!" naklonil se do okénka trafiky.

0
Vytisknout
7007

Diskuse

Obsah vydání | 13. 3. 2014