Které motory se (ne)rozeběhnou

12. 3. 2014 / Marek Řezanka

"Španělsko bylo vnímáno jako brzda Evropy, nyní je vnímáno jako motor," pronesl na konci února 2014 španělský premiér, Mariano Rajoy při svém projevu v parlamentu. Jeho země se v posledních letech potýkala s recesí (a především se potýká obří nezaměstnaností zejména mladých lidí, absolventů škol), z níž se čtvrté největší ekonomice eurozóny podařilo zřetelně vybřednout až v posledních třech měsících roku 2013.

Ve svém článku "Bublina, nebo pevná zeď? "(BL, 5. 11. 2012) jsem se mj. zabýval vztahem EU a Číny:

"Zcela bezprecedentní je však čínská ekonomická pomoc některým evropským státům (Řecko, Island), které byly zasaženy kombinací dopadů americko-evropské hypoteční krize a zadlužovací politikou bank a finančního sektoru vůbec. Čína tak mění svou pozici jednostranného příjemce evropské pomoci. Navíc proniká na evropské trhy a tak jako se Unie snaží ovlivnit sociální politiku Číny, působí Čína na ekonomiku, a potažmo politiku, jednotlivých členských států Unie. V červnu 2010 stvrdily Řecko s Čínou podpisem jednorázovou ekonomickou pomoc (v řádu miliard eur) zadlužené zemi, jež měla pomoci nastartovat její ekonomiku. Finanční pomoc směřovala především do rozvoje lodního průmyslu, do podpory cestovního ruchu a do oblasti telekomunikací. Součástí čínské pomoci Řecku je například projekt čínské stavební firmy BCEGI na výstavbu sítě hotelů a obchodů v hodnotě sta milionů euro.

Čínskou pomoc Řecku je třeba považovat za začátek nové dimenze vztahů Čína-EU. Čína byla dosud spíše příjemcem pomoci z EU. Najednou dochází k reciprocitě a lze očekávat, že Čína začne finančně stimulovat i další státy Unie, jež budou čelit závažným ekonomickým problémům.

Evropa i Čína totiž stojí před podobným problémem -- i když v různém stadiu vývoje, a to před sociálním kolapsem a možnými sociálními bouřemi. Zatímco v Evropě tyto bouře hrozí v důsledku odstraňování dlouhodobě budovaného sociálního systému, kdy celý systém přestává být funkční a nachází se v krizi, Čína stojí před problémem opačným. Podařilo se jí nastartovat plynulý trend, kdy se kontinuálně snižují propastné ekonomické a sociální rozdíly mezi městem a venkovem. Kromě rolnictva se čínský politický systém začíná opírat o klasické střední vrstvy, které v Číně poměrně rychle bohatnou, a jejich sociální úroveň stoupá. Spolu s jejich sociální úrovní rostou ovšem i nároky této vrstvy, zejména v oblasti sociálních práv. Čína by tak paradoxně mohla čelit situaci, kdy se jí začnou bouřit vrstvy obyvatelstva ne proto, že by se měly špatně, ale proto, že se chtějí mít lépe." Od roku 2005 se poměrně zásadně proměnila struktura čínských přímých zahraničních investic do USA a do Evropské unie. Zatímco v roce 2005 představovaly čínské investice v USA asi 2 miliardy a v EU přibližně půl miliardy dolarů, v roce 2011 se jednalo již o zhruba 4,5 miliardy dolarů v USA a 10 miliard dolarů v zemích Evropské unie ZDE.

Co stojí za přeměnou "brzdy Evropy" v její "motor"?

Nelze si nevšimnout vzrůstajícího zájmu Číny o pronikání na trhy EU. Čínským zájmem není Unie zmítající se v sociálních bouřích, Unie nestabilní, Unie, která by mohla být předzvěstí vývoje v samotné Číně, která ročně čelí celé řadě sociálních nepokojů.

Zatímco je naše pozornost upřena na velmocenskou politiku Ruska a USA na Ukrajině, uniká nám, nakolik zde svoje zájmy uplatňuje další z aktérů, Čína.

EU jako takovou za světovou velmoc považovat nelze. Byla to EU, která dopustila bezprecedentní odtržení Kosova, byla to EU, jež celou řadu let bezmocně přihlíží, jak se jí Ukrajina pod rukama rozpadá na západní a východní část. Je to EU, jež zabředla do vážných sociálních problémů, mj. proto, že se snažila udržet nadnárodní korporace likvidací sociálního státu. Nadnárodní korporace ale míří tam, kde mají levnou pracovní sílu, kde není rozvinutá sociální politika a kde jim stát garantuje prostředí, jež jim umožňuje maximalizovat zisky s vydáním co nejmenších nákladů.

Bude krize v EU díky čínským investicím zažehnána?

Evropa se vydala na tvrdě asociální cestu neoliberální politiky provázenou demolicí svého welfare state. Ekonomiku Unie mají nyní spasit čínské investice. Je to ale dlouhodoběji udržitelný projekt? Bude zde platit heslo: "Nejlepší je spravit se tím, čím ses pokazil"? Neoliberální náplast na škody způsobené přechodem ze sociální na neoliberální politiku podle mého problémy Unie nevyřeší. Nemůže. Zisky nadnárodních korporací totiž zákonitě poplynou pryč ze všech "motorů", které se tak zázračně přetavily z "brzd". Nebudou sloužit rozvoji školství, zdravotnictví, sociálního systému, kultury ad. složek společnosti zemí, kde jsou vyprodukovány. Ekonomika země možná poroste a získá si přídomky jako "tygr", "drak" či "jaguár". Vzroste i bohatství některých lidí -- zároveň ale poroste i počet lidí chudých či přímo zbídačených. Jakmile dojde v některých regionech k eskalaci sociálního napětí, budou se hledat zástupné problémy a zástupní viníci, ať už v etnickém původu či v náboženském vyznání.

Řada států Unie se bude nadále potýkat s výraznými rozdíly mezi severem a jihem (např. Itálie) či mezi východem a západem (např. Německo). Separatistické tendence lze pozorovat v Belgii, ve Španělsku (Katalánsko, Baskicko), ve Spojeném království, atd.

Tak jako člověk okem nepozoruje proud elektronů, nevšímá si ani pohybu kapitálu.

Pokud ovšem chceme analyzovat zájmy všech velmocenských hráčů na Ukrajině, nemůžeme tyto pohyby ignorovat.

Mluví se o ruských zájmech na Krymu, o značném nerostném bohatství Ukrajiny, o něž mají zájem USA, Rusko, ale i Čína, nelze opomenout ani fakt, že Ukrajina má sloužit jako zemědělská základna pro čínské spotřebitele ZDE.

Na postoj EU k Ukrajině je tak třeba pohlížet i perspektivou čínských zájmů v této oblasti. Při pohledu na posledních deset patnáct let je vidět, jak Čína uplatnila svůj ekonomický vliv v Asii (včetně Blízkého východu) v zemích Afriky a v latinskoamerických zemích (což stvrdil konec Monroeovy doktríny neboli nekoloniální vliv USA v Latinské Americe). Nyní se hraje o Evropu. USA oproti tomu svůj vliv v těchto zemích ztrácejí.

Co lze v nejbližší době z geopolitického hlediska očekávat? Obávám se, že dojde k rozpadu Ukrajiny na dvě části, východní -- a západní. A že Rusko s Čínou si rozdělí sféry vlivu v těchto oblastech (a možná i USA, pokud ovšem nebudou zcela vyšachovány). Pro Unii jako takovou by to dobrá zpráva nebyla. Neboť i ona - navzdory optimistickým zprávám o nových "ekonomických motorech" -- čelí riziku rozpadu. Točí se totiž stále ve stejném neoliberálním kruhu, který nedokáže vymýtit chudobu. Naopak, slouží jako její katalyzátor.

0
Vytisknout
8273

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2014