Radar, radar über alles, aneb Strategie odstrašení pro mateřské školky

11. 3. 2014 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut

Bylo by zhola zbytečné opakovat všechny argumenty, které už v souvislosti s projektem protiraketového radaru v Brdech zazněly. Ty ovšem byly předkládány v jakési mezinárodní situaci, kdežto dnes existuje jiná, diametrálně odlišná. Ozývají se hlasy z politického záhrobí, že projekt radaru v Brdech je třeba exhumovat, a některá citlivá média v předpažení a poslepu bloudí českou kotlinkou opakujíce sborem fantasmagorie, jež jim byly vyvolaným duchem zjeveny.

Může tedy americký protiraketový systém posloužit jako prostředek odstrašení Ruska od expanze do Evropy, až za pár let dokončí přezbrojení na techniku srovnatelnou se západními standardy?

Rusko není spokojeno se svými současnými hranicemi a nepovažuje je za bezpečné. Jak známo, prezident Putin označil rozpad SSSR za "nejhorší geopolitickou katastrofu 20. století" a jakmile bude mít ruský bezpečnostní establishment možnost a prostředky, bude se snažit posunout hranici vlastní sféry vlivu dále na západ - někam do prostoru mezi současnou státní hranicí a hranicemi Varšavské smlouvy v roce 1989. Ne vždy tak bude činit vojenskými prostředky. V případě Krymu šlo o předčasný vynucený tah vyplývající z ohrožení Sevastopolu. Po ukrajinské krizi lze očekávat několikaletou pauzu.

Pokud bude Moskva k rozšiřování své sféry vlivu používat vojenské prostředky, jaké to budou? Hodlá Evropu ostřelovat raketami středního doletu, proti nimž je oficiálně určen "systém protiraketové obrany Evropy" - raketami, které jako kategorii výzbroje zrušila ještě za Gorbačova? Nebo bude ji snad ostřelovat strategickými mezikontinentálními raketami, proti nimž - jak se Moskva obává - budou schopny zasáhnout vyspělejší verze budovaného "evropského" systému?

Ale kdeže. První poučení naleznete už na Krymu. Opsáno jako přes kopírák ze sovětského scénáře invaze do Finska. V první fázi masivní infiltrace speciálních jednotek ruské armády v hloubi území. V další fázi přísun rozsáhlých konvenčních sil vybavených těžkou výzbrojí. Rusko bude mít po přezbrojení plus mínus v roce 2020 k dispozici konvenční armádu, jíž žádná jednotlivá země v Evropě nedokáže konkurovat.

Pokud by se něco zvrtlo, ruská doktrína počítá s nasazením taktických jaderných zbraní, v nichž má i nad NATO převahu zhruba 10:1. Zatímco Čína se drží doktríny nepoužití jaderných zbraní jako první, Rusko tuto zásadu již před lety zrušilo.

Může "protiraketový systém obrany Evropy" případně ubránit kontinent před ruskými taktickými jadernými zbraněmi? Těžko. Jejich nosiče reprezentují výkonné střely s plochou dráhou letu odpalované z bombardérů, kvazibalistické rakety Iskander-M, případně se jimi mohou stát střely s plochou dráhou letu vyvíjené rovněž pro systém Iskander. Proti všem těmto zbraním je systém dimenzovaný primárně proti klasickým balistickým raketám středního doletu velice neúčinný. Je k ničemu. A ještě jednou pro natvrdlé: Smrtonosné létající věci, co mají Rusové pro evropské válčiště, americký protiraketový systém nesestřelí. Možná, že časem získá schopnost zasáhnout startující mezikontinentální rakety, čímž by se stal platnou součástí obrany kontinentálních USA. Ale pro Evropu to neznamená nic, jen riziko prvního ruského jaderného úderu. Evropa se musí v nejhorším starat o ruské taktické jaderné zbraně.

Co může Evropa dělat? Musí mít vlastní strategii odstrašení založenou na poznatku, že pokud Rusové nebudou cílit na americké protiraketové instalace, nezačnou žádnou operaci zaměřenou na revizi své "sféry vlivu" jaderným úderem, ale konvenčními prostředky s "předvojem" značky Specnaz. Evropa musí disponovat vlastní kompetentní armádou určenou pro evropské válčiště, žádnými koloniálními jednotkami pro americká dobrodružství v Afghánistánu a Iráku. To znamená: Ochrana osádky a palebná síla jsou u obrněných vozidel důležitějšími parametry, než přepravitelnost letounem kategorie C-130 Hercules. Tanky jsou důležitější, než nějaké Pandury. U individuálních prostředků je důležitější protistřepinová ochrana než "neprůstřelné vesty".

Evropské armády musí posílit systémy protivzdušné obrany a protitankovou obranu. Musí být schopny rapidně reagovat na náhlé masivní infiltrace za (neexistující) "frontovou linií". Letectvo musí být schopno působit ze záložních letišť náhradou za ta, která mohou být vyřazena nesignalizovaným úderem z odstupu.

Plán obrany severovýchodní Evropy musí také náležitě zohlednit místní terén, který je v mnoha ohledech ideálním tankovým terénem čas od času narušeným lesními masívy. Globální doktríny přenechejme Američanům.

K diskusi je, zda bude nutno usilovat o alespoň přibližnou paritu v oblasti taktických jaderných zbraní. Doufejme, že toho nebude zapotřebí.

V ničem z uvedeného americký systém protiraketové obrany Evropě nepomůže, ani co by se za nehet vešlo. Naopak: Reprezentuje magnet na první úder. Dost možná jaderný úder.

0
Vytisknout
10756

Diskuse

Obsah vydání | 17. 3. 2014