Když to říkají všichni, musí to být pravda

11. 3. 2014 / Michal Vimmer

Jak se blíží se výročí zahájení 1. světové války, množí se v médiích spekulace, kdy vypukne ta 3. Prý se to může stát náhodou, podobně jako před 100 lety. Tu první válku prý taky nikdo nečekal. Druhou pomineme, když ta letos neslaví tak kulaté jubileum.

Školský dějepis musí být jednoduchý, aby ho pochopil každý. Všichni ze základní školy víme, že na začátku zastřelili Ferdinanda. Logikou základně vzdělaného školáka je nám všem jasné, že za vraždu "strejčka" musel někdo "dostat přes držku." (Viz dobrý voják Švejk - povinná četba.) Viníci, vítězové a poražení jsou známi, všechno je jasné.

Když to říká paní učitelka, musí to být pravda.

O něco vzdělanější (středoškoláci, vysokoškoláci) občané, kteří toho chtě nechtě přečetli víc, se z populárně historických stránek sobotních příloh (Orientace LN), ale i mnohasetstránkových (populárně historizujících) knih dovídají o něco složitější verzi: 1. válka byla prý obrovským překvapením, které nikdo nečekal. Akademický spor se vede o míru zavinění, jestli byl ukrutnější ten nebo onen, tady pořád trochu záleží na tom, kdo to vykládá. Vzhledem k tomu, kdo vyhrál, je logické, že nejhorší ze všech zúčastněných nakonec bývají poražení (Německo, Rakousko, Turecko a Rusko, které věrolomně vzdalo a pak je ovládli bolševici.)

Stoupence názoru, že nic se neděje náhodou, takový výklad událostí neuspokojí. Pochybovači z přesvědčení, kteří ze letité zkušenosti nevěří na oficiální pravdy nebo ti, kdo nevědí, co to má být a světodějná náhoda, mají problém s takovouhle historií (psanou vítězi, pochopitelně). Tehdy, jako dnes. Liberální výklad všeho "nikdo za nic nemůže" je sice pohodlný pro pachatele, ale poškozený tím ztrácí naději na spravedlnost a rádoby spravedlivý pozorovatel může utrpět ztrátu rozumu.

Jakoby před tou příšernou válkou nikdo nezbrojil, válčící státy nikdo nefinancoval, po válce nikdo nekasíroval válečné dluhy, pojem keťas je úspěšně zapomenut.

Nikdo za nic nemohl.

Jako nikdy předtím a nikdy potom.

Přinejmenším od slavného Fukuyamova konce historie a vítezství "Pravdy a Lásky" nad lží a nenávistí (1989-1991) zažíváme konflikt selského rozumu (farmářského, pozn. překladatele) a pryžové (gumové) postmoderní, neoliberální logiky na všech frontách.

Takže:

"Kolaps komunismu" (pád Berlínské zdi) prý nikdo nepředpokládal. Přišlo to samo. Hrozné překvapení.

Nečekaně se zhroutil SSSR. Náhodou se muselo jít do Iráku, když nevypočitatelný Sadám obsadil Kuvajt. Pak měl ty ZHN. Nepředvídatelně se bortila Jugoslávie. Zcela bez varování se sesula Dvojčata. Obama čirou náhodou dostal Nobelovu míru sotva se ujal úřadu, aniž skončila válka v Afgánistánu, pak nějak proběhla v Lybii, Mali, běží v Sýrii, řeší se Ukrajina.

Všude samý terorista, všude samý bojovník za svobodu a nezávislost. Jen jak se v nich vyznat? Kdo je kdo, se dozvíte v médiích, sami nemáte šanci to pochopit.

Od toho máme média a nešťastné učitelky.

Taky těžko říct, jestli už skončila, nebo pořád běží "finanční krize" z roku 2008, respektive "krize eurozóny" datovaná rokem 2009. Jisté je, že ani za jednu z nich nikdo nemůže, a pokud snad, nikdo je nepředpokládal. Řecko, Španělsko, Portugalsko atd., nějak to přišlo, úplně náhodou.

Nikdo za nic nemůže. Všechno je jen náhoda. S náhodou nic nenaděláš.

Počkej si a uvidíš to večer v telce.

Takže ano, vážení. Jestli vypukne 3. světová válka, jedno je jisté. Bude to náhoda.

A může za to Putin.

0
Vytisknout
5549

Diskuse

Obsah vydání | 13. 3. 2014