Výstup z jádra může být rychlý -- když je nahradíme fosilními zdroji

23. 6. 2011 / Vladimír Wagner

Cesta od jádra k plynu

Odstoupení od jádra okolo roku 2020 naplánoval rudozelená koalice v Německu už před deseti lety, takže uhelné i plynové elektrárny, které je mají nahrazovat už jsou ve výstavbě nebo v plánu. Jediným problémem tak jsou díky rychlejšímu neplánovanému odstavení těch nejstarších jaderných elektráren jen zimy během nejbližších dvou roků. Ale i v té době by i díky starým fosilním elektrárnám, které jsou ve studené záloze, mělo Německo pokrýt i nejvyšší špičky. Konkrétní čísla jsou uvedena ve zmíněné studii, uváděl jsem je ve svém rozboru dopadů německého vystoupení z jádra na Britských listech a podrobněji na Oslovi. V pozdějších letech už budou nabíhat nové plynové a uhelné elektrárny, takže by měl být dostatek výkonu i v jižních oblastech Německa. To ukazuje zmíněná studie, ukazuje to i rozbor Leopoldiny, prezentoval jsem to v odkazovaných článcích i já. Čísla jsou jasná a jsou ve všech zmíněných zdrojích stejná. Prostě Německo může bez výrazných problémů přejít od jaderných zdrojů k fosilním. Jak uvádí i zmíněná studie, je výkon nových uhelných a plynových elektráren, které mají v nejbližších letech doplnit už spuštěné a pomoci nahradit částečně staré fosilní zdroje ale hlavně zdroje jaderné, plných 11 GW. Ve studii se navíc říká, že pokud se rychle postaví navíc ještě další paroplynové elektrárny o výkonu 5 GW a pozdrží se odstavení některých starých fosilních zdrojů, tak bude možné od jádra odstoupit už v roce 2017.

To, že Německo dokáže přejít od jádra k fosilním zdrojům, asi nikdo nepopírá a ve všech realistických studiích je to ukazováno jako jediná možnost. I v analyzované studii UBA, kterou propaguje Strana zelených je prezentována tato cesta. Ale tato cesta zákonitě vede k nárůstu produkce oxidu uhličitého při produkci elektrické energie. Důvodem, proč se ve studii navrhují ke stavbě hlavně plynové elektrárny, je hlavně to, aby zvýšení produkce tohoto skleníkového plynu nebylo příliš dramatické. Ovšem u plynových se oproti uhelným produkce oxidu uhličitého nesníží ani na polovinu. Další cestou má být důraz na kogeneraci. Problém však je, jestli se vždy podaří ji uplatnit. Studie tedy přiznává, že při produkci elektrické energie bude Německo produkovat mnohem více oxidu uhličitého než nyní.

Jak splnit závazky ve snižování oxidu uhličitého

Aby se splnily závazky Německa ve snižování produkce tohoto plynu, předpokládá se, že se docílí změnou technologií a hlavně úsporami v jiných oblastech než v elektroenergetice. Předpokládají se tedy v jiných oblastech ještě dramatičtější změny, které by ještě významnějším snížením produkce oxidu uhličitého navíc ještě kompenzovaly nárůst produkce při výrobě elektřiny. Co by to mělo být za změny, jaká bude jejich cena a zda je tak velké snížení produkce oxidu uhličitého jinde vůbec možné, už studie neřeší.

Zdůrazňuje se také, že nárůst produkce oxidu uhličitého při výrobě elektřiny by nemusel být tak vysoký, pokud se podaří co nejlépe využít nově postavené obnovitelné zdroje, které budou fosilními zdroji zálohovány. Studie už však neřeší, jaké zdroje to budou a jak se bude jejich efektivní využití zajišťovat. Jak je však podrobně rozebráno ZDE, těmito zdroji budou hlavně mořské větrné elektrárny. Aby se daly efektivně využít, muselo by se také postavit tisíce kilometrů vedení velmi vysokého vedení. A vliv všech těchto investic na cenu elektrické energie už studie neřeší. Cena její energie je tak dána hlavně cenou z fosilních zdrojů. Pokud by se však kladl důraz na větší podíl obnovitelných zdrojů a menší produkci oxidu uhličitého, půjde zákonitě nahoru a nebude to pouze zvýšení o uváděnou hodnotu mezi