Taláry advokátům prestiž nepřinesly

23. 6. 2011 / Aleš Uhlíř

Advokáti hromadně objednávali taláry v závěru minulého roku, aby dodavatel (firma Blažek) stihl termín 1. 6. 2011. Pořídil jsem si levnější model za 5 400 korun z nanotextilie, protože jde o nemačkavou látku. Od objednávky a zaplacení zálohy do dodání to trvalo 6 měsíců a 4 dny. Dodací lhůta je dlouhá a kdo se opozdí nebo bude chtít talár urychleně, ten si musí k pořádně připlatit. Nosím talár k soudu v malém kufříku na spisy a "exkluzivní" model ze stoprocentní vlny by po vybalení příliš exkluzivně nepůsobil. Kabela, která se prodává spolu s talárem, je nepoužitelná pro svou nepraktičnost, zejména při odcházení ze soudní síně. Bylo by trapné setrvávat po jednání a předvádět cviky se skládáním taláru do originálního obalu. Prostě, jednoduše a rychle se ta věc nacpe do kufříku nebo tašky a pak pověsí do skříně.

Většinový názor se neprosadil, taláry tu jsou a vznikl další problém -- skupina advokátů se obrátila na antimonopolní úřad, který jim dal zapravdu -- advokátní komora pochybila. Podle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže advokátní komora porušila zákon, protože nutí advokáty nakupovat taláry od jedné firmy. Podle některých advokátů navíc předražené. "Podle zákona o advokacii má Česká advokátní komora zmocnění ke stanovení vzhledu stavovského oděvu advokáta, ne však již ke stanovení konkrétního dodavatele, potažmo ceny, jíž mu mají členové komory hradit," řekl k této věci ředitel odboru kartelů Igor Pospíšil s tím, že všem potenciálním soutěžitelům bylo zabráněno vstoupit na trh. Nicméně poslanci ignorovali rozhodnutí antimonopolního úřadu a přehlasovali senátní veto, odmítající novelu zákona o jednotných talárech advokátů s tím, že by na jejich dodání měla být vypsána veřejná soutěž. Advokátní taláry tak dodá firma Blažek, vybraná Českou advokátní komorou a advokáti si nesmí vybrat, od jaké firmy si taláry pořídí. Poslaneckou sněmovnou odsouhlasená novela zákona o advokacii stanoví, že dodavatele advokátních talárů smí určit výhradně advokátní komora.

Při uvažovaném objemu (časem) cca 10 000 talárů a ceně levnějšího modelu 5 400 korun jde již o pěknou zakázku. V každém případě (již nyní údajně dodáno 5 000 talárů) se jedná o desítky milionů korun. Zpráva na serveru zpravy.ihned.cz z 6. 4. 2011 popisuje veselí a smích poslanců Sněmovny při jednání ústavně právního výboru o návrhu, podle něhož by si advokáti měli kupovat taláry jen od advokátní komorou určeného dodavatele. Nechtěli by si páni poslanci odsouhlasit také povinný oděv třeba i pro sebe? Třeba po vzoru Rady pěti set ve starém Řecku mohli by být zahaleni v slušivých tógách. Dodavatele by jistě našli a na ceně (jim platí erár) nesejde.

Jedním z důvodu zavádění povinných talárů byla snaha dosáhnout zrovnoprávnění postavení advokáta a státního zástupce v trestním řízení před soudem tím "nejdůležitějším", totiž že advokát, sedící proti státnímu zástupci, se podobně jako státní zástupce a soudce navlékne do taláru. A obecně přidat advokátnímu stavu u soudu na vážnosti. Nic už nemůže být vzdálenější tomuto přání v souvislosti s advokátními taláry. Ani zcela nový a honosný advokátní průkaz (vydávaný osobně na dvou místech, v Brně a Praze) se při vstupu do soudní budovy nemusí vyrovnat průkazce té nejnižší soudní administrativní pracovnice, která po mávnutí průkazem projde bez povšimnutí, zatímco advokát i se svým průkazem se důkladné kontrole (bezpečnostní rám, prohlídka zavazadel) často nevyhne. "Pěkně" se také na některých soudech zachází s advokáty, kteří přišli studovat spisy. Soud od soudu je to různé, někde prostředí příjemné, jinde už méně. Tak na Okresním soudě ve Frýdku-Místku je advokátům, kteří přijdou nahlédnout do spisu, vyhrazena informační kancelář -- čtyři židle u stolu vedle sebe a naproti dvě administrativní pracovnice soudu. Po celou dobu od otevření kanceláře až do jejího zavření tam hlasitě vyhrává rádio, to asi aby nebyla nuda a rychleji to utíkalo. Dnes se už bez toho akustického smogu obejde málokdo. Do kanceláře (je to informační místnost) stále někdo přichází a ptá se na nejrůznější věci. Studovat tam dejme tomu dvousetstránkový trestní spis, to je jako by člověk seděl na nádraží u výdeje jízdenek a kolem vyhrávalo rádio stupidní melodie. I stalo se mi tam, že při studiu objemného spisu jsem požádal o vypnutí rádia. Bylo mi vyhověno. Samozřejmě že jsem ten jediný blbec, který to požaduje, neboť nikomu jinému to asi nevadí a ani vedení soudu nepřipadá hloupé, aby po kancelářích, kde chodí veřejnost (informační místnost, podatelna) se stále vyhrávalo jako u kolotoče. Rádio umlklo, leč úřednice vyskočila a přiběhla ke mně zezadu a jala se přeskupovat papíry přede mnou. Prý mne musí sledovat a já jsem se svými papíry (dělal jsem si poznámky) nevhodně dotkl "jejich" spisu. Můj ty bože, taková starost. Soudní spis představuje vázané složky a je vyloučeno, aby advokát nějaký papír, byť jen nepozorností, zaměnil za svůj spis a odnesl ho. Nicméně postavení "dozorce" nad spisy studujícím advokátem dokáže některé jedince pořádně vydráždit. Úřednice trvala na tom, že se svými papíry nesmím dotýkat ničeho soudního (na vyhrazeném prostoru stolu o něco málo širším než židle!). Při studiu objemného soudního spisu bych to musel vzdát -- levitovat spisy nad stolem nedokáži a také nemám s sebou nosiče, kteří by nadzvedávali jednotlivé svazky soudního spisu, zatímco já bych, nedotýkaje se ničeho, co patří soudu, psal na stole ze spisu poznámky. Také jsme si postavil hlavu, označil to za nemístné a nedůstojné šikanování a seděl dál a "poskvrňoval" ty soudní svátosti svými nečistými listinami.

"Už těsná, nízká komora, kterou jim vykázali, svědčí o tom, že soud těmito lidmi pohrdá" (Franz Kafka, Proces, kapitola 7. -- Advokát, v překladu Dagmary a Pavla Eisnerových). Tamtéž: "Všichni úředníci jsou podrážděni, i když se zdají klidní. Tím ovšem zvlášť trpí právě ti advokátkové...Jedině správné je smířit se s danými poměry. I kdyby bylo možné zlepšit jednotlivosti -- to však je nesmyslná pověra --, dosáhlo by se nanejvýš něčeho pro případy budoucí, sobě samému by však člověk nesmírně uškodil, neboť by vzbudil zvláštní pozornost vždy pomstychtivého úřednictva. Jen nevzbudit pozornost!"

autor je advokát