Uctivě prosím, vraťte nám cenzuru

24. 6. 2011 / Miloslav Štěrba

Žádám tímto své politiky, aby konečně znovu zavedli v naší zemi cenzuru. Po celodenním sledování českých médií, po přečtení dvou novin (Blesk, Mf DNES), po zhlédnutí Hyde Parku a pořadu paní Jílkové se zubaři - mám na to právo. Chci žít spokojeně, bez škodlivého rozčilování se, nepotřebuji žádné adrenalínové texty a pořady.

Protože nejsem jako moje teta, která spokojeně sleduje pouze exotické seriály a filmy pro pamětníky, je mi neskonale zle od mozku, když musím poslouchat zprávy o soudci krajského soudu, který okradl dva advokáty. Nepotřebuji vědět, že můj prezident má kleptomanskou povahu. A proč se rozčilovat z hamižnosti Heleny Vondráčkové?

K čemu je mi zpráva o zpěvačce Ivetě Bartošové a jejím putování mezi blázinci? Proč mi musí ministr obrany zdůvodňovat nasazení českých vojáků v Afghánistánu, jestliže mu v tom nemohu zabránit? Jak mám ve zdraví, aniž bych se zbláznil, vnímat vládní tlampače svolávající národ k půstu, a současně poslouchat informace o zlatém miliónovém padáku pro bývalého ředitele pražské ZOO?

Není mnohem lepší trpět pod jhem cenzury a putovat po pracovištích (abych si připomněl pořady před listopadem 89), kde spokojení zaměstnanci hovoří o moudrosti svých nadřízených, s úctou se vyjadřují o generálním tajemníkovi, ba i o prezidentovi, a v následující relaci mi zapěje Sbor moravských učitelů? Kam to zmizela nedělní Chvilka poezie? Ano, vše zavalila reklamní tsunami.

A přitom vrátit se do zlatého věku cenzury je tak snadné! Jak rád bych poslouchal slova ministra školství a jeho konstatování, že se nám ve školách daří vychovávat mladou generaci, a nemusel (jako dnes v poledne) poslouchat ministra Dobeše, že máme střední školy, kde 65 % studentů nesložilo maturitní zkoušku. A pak slova děkanky z Plzně, která nechápe, proč je nezbavili akreditací, když už všichni, co něco uměli, z její školy dávno odešli.

Neměli to jednodušší naši soudruzi, když spokojeně uléhali po náročném pracovním dnu s vědomím, že za humny žijí přátelé, a nepřátelé až kdesi za oceánem? A ne v nedalekém Bruselu. Jak mile na nás zapůsobil rozhovor natočený na Rudém náměstí s nadšenými francouzskými odboráři! Zatím co v dnešní zemi zaslíbené musí zbídačelý občan sehrát etudu a v bance uloupit jeden dolar, jen aby byl vržen do žaláře a dostalo se mu tak lékařské péče.

V tom cenzurovaném světě se lidem ve spřátelených zemích žilo čím dál tím lépe. Kupovali si československé Jawy a trávili dovolenou na Rujáně. Zatímco občané v zemích našich nových přátel horečně nakupují zlaté mince, aby ochránili své úspory před státním bankrotem. Zřejmě i já brzy vyrazím na Jih. Možná mi už nebudou k ničemu eura vyměněná za dva důchody, třeba si ani nevšimnu, že v půvabné zemi právě řádí generální stávka. Ale díky jazykové bariéře budu mít pocit šlechetné cenzury, která mi tak schází tam u nás na Severu.

0
Vytisknout
14068

Diskuse

Obsah vydání | 27. 6. 2011