Může být (běžný) český občan nenaštván, když vidí tyto skutečnosti?

27. 6. 2011 / Jiří Baťa

Nevím, nakolik si běžný občan, respektive kolik takových občanů si uvědomuje a vnímá pozornosti, které mu (jim) věnuje a naděluje svými reformami naše vláda. Nevím, nakolik si uvědomují, co je čeká a co je jistě nemine. Nevím, kolik z nich to normálně překousne, přežije, nebo pošle na dno životního standardu (pokud ne ještě níže). Nevím také, nakolik se to dotkne občanů, kteří jsou na tom hůře oproti jiným (stejně ekonomicky slabým), jsou-li navíc tělesně či jinak zdravotně postižení. Vím však jedno, že by (prý) to mělo přinést naší ekonomice, respektive státnímu rozpočtu, nějaké peníze.

Ale nevím nač jim budou, když klesne kupní síla, sníží se poptávka, bude méně kulturních akcí, méně se prodá knih a časopisů (bez časopisů se sice člověk obejde, ale ty knihy jsou a budou pro vzdělávání a vědomostní poznání nepostradatelné). Ale také bude více nemocných (mám-li být poněkud sarkastický, bude více úmrtí). Ekonomika by se měla ozdravovat, zdraví národa a životní úroveň však budou chřadnout. Autoři těchto experimentů jsou a budou za vodou, takže přemýšlet dále, než před svou domovní rohožku, je pro vládu zbytečné.

Proč se tak čílím? Posuďte sami: Největší zátěží pro občana (a také nejvýnosnější pro stát) je položka DPH. Zde kratičký přehled, jak náš stát bohatne a pořád nic nemá (kromě dluhů a schodků):

1) Od roku 2008 = zvýšení nižší sazby DPH z 5 na 9 % = zvýšení základní sazby DPH na 19 %

2) Od roku 2010 = zvýšení obou sazeb DPH: a) základní sazba DPH se zvyšuje z 19 % na 20 %, b) snížená sazba DPH se zvyšuje z 9 % na 10 %

3) Od roku 2012 = zvýšení snížené sazby DPH z 10 % na 14 %

4) Od roku 2013 = sjednocení obou sazeb DPH na 17,5 % (původní návrh na 20 %) a to bez jakýchkoliv výjimek u základních potravin a jiných komodit.

Zvýšení, respektive sjednocení sazeb DPH na 17,5 % se týká především:

Potravin, nealkoholických nápojů, vodného a stočného, topení (energie všeho druhu), městské dopravy, knih a časopisů, kulturních akcí, léků, zdravotnických potřeb a materiálů, dětských plen, stavebních prací, služeb a řady dalších.To vše, jak jinak, mimo jiné. Uf, až se z toho točí hlava.

Také si umíte představit, kolik peněz už stát na DPH za poslední roky vydělal? Také vám není jasné, kam se tedy peníze propadly, když je státní kasa permanentně v dluhu? Také si myslíte, že ty peníze ze zvýšené sazby DPH půjdou na důchody? Otázek jako máku, že? Jen ta poctivá a věrohodná odpověď (z jejich strany) na ně nám chybí! Škoda, že nemám všechny potřebné relevantní podklady, aby bylo možné vypracovat ucelený přehled všeho, co nám koaliční vláda rozpočtové odpovědnosti (s diverzními záměry) připravila na léta příští, které mají "zachránit" české občany od nejhoršího: "řecké cesty" a "státního bankrotu". Přehled, jak se "demokraticky" ubírá na životní úrovni, jak se omezuje léčba nemocí a nemocných, jak se občané nutí podílet se na ztrátách, které nezpůsobili, jak se dělá vše, aby se vlk nažral a z kozy nezůstalo zhola nic. Zkrátka přehled všeho, co vláda zdražila, zvýšila, omezila, seškrtala, zrušila.

V kontrastu výše uvedených skutečností mne vyvádí z míry další "Jobova zpráva".

BLESK (24.06.2011) uveřejnil přehled 100 profesí, v němž uvádí kdo za posledních 10 let zchudl a kdo si naopak polepšil. Úvod tohoto přehledu zní následovně:

"Všechno se zdražuje a můj plat na to zdaleka nestačí... Tenhle pocit má v Česku, snad s výjimkou Petra Fejka, skoro každý. Statistika však mluví o něčem jiném -- většina z nás si v kategorii průměrného platu výrazně polepšila.

Co k tomu dodat?

Bylo by záhodno zjistit, z jakých koutů naší vlasti byly tyto údaje čerpány. Nechce se mi totiž věřit, že přehled má představovat relevantně doložený celostátní průměr. Nicméně i kdyby tak tomu bylo, tento celostátní průměr je stejně "relevantní", jako statisticky předkládaný celostátní průměr měsíčního příjmu 23 448 korun. Průměr zůstane průměrem, tedy na jedné straně vysok8 čísla (platy), na druhé (byť ve většinovém poměru) čísla nízká (také platy). Je to stejné, jako v případě, že dva lidé budou mít k dispozici 1 kuře. Jeden z nich sní celé kuře, ale vzhledem k tomu, že na kuře byli dva, tak v "průměru" měl (snědl) každý půl kuřete! Proto i uvedené statistiky jsou značně zkreslené, nicméně charakter průměrnosti jako faktor to jistě vystihuje. Snad příznivější by byla data zpracovan8 nikoliv jako "průměr", ale jako "medián", který je pro tyto účely výhodnější. Ale i tak to vyjde skoro nastejno. S tím asi nic nenaděláme, byť se u toho můžeme vztekat jak chceme.

To ovšem neznamená, že průměrná hodnota by měla být faktorem vedoucí k jednoznačné spokojenosti (a mám dojem, že tyto statistické faktory slouží jako podklady k reformám panů Kalouska, Drábka, Hegera a dalších). Zvláště když víme, že v případě průměrného měsíčního příjmu (23 448 korun) je to údaj, kterého nedosahují min. 2/3 pracujících občanů. Poznamenávám, že ani ve svém maximu, natož průměru. Ale vrátím se k přehledu.

Především chci konstatovat, že přehled, jakkoliv se prezentuje jako faktograficky statistické údaje, je především přehledem, který jen konstatuje vývoj průměrného výdělku. Vývoj, který ve světle čísel lze přenést na kterýkoliv úsek či odvětví života společnosti, protože zcela jednoznačně a logicky to, co bylo v r. 1990, není v r. 2010.

Jenže, nejen "Eva tropí hlouposti", ale tropí je i naše společnost, zvláště ekonomika -- a v neposlední řadě, jak jinak, i statistika. Uvedu příklad:

Žena cca v r. 2000 vydělávala cca 14-15 tisíc korun (v masném průmyslu). Dnes ve stejném oboru má tytéž peníze, ovšem s tím, že místo odpracovaných cca 170 hodin měsíčně musí na tyto peníze pracovat až 220 hodin měsíčně. V tomto případě nejen že nedošlo k nárůstu mzdy, ale naopak, za více práce méně peněz, takže si vlastně pohoršila.

Jiný příklad z prostředí obchodu. V přehledu je uvedena práce prodavačky jako "prodavač smíšeného zboží". Nerozlišuje, s jakými komoditami, ale lze dovodit, že se jedná o potraviny, i když prodavač jiného sortimentu v přehledu neexistuje. Což je samo o sobě zavádějící, respektive zkreslující. Je celá řada obchodů v obchodní síti, od jednoduchých kamenných obchodů, až po obchodní řetězce -- super a hypermarkety.

Na příkladu ženy, která pracuje v supermarketu, je patrné, jak jsou svým způsobem pracovnice diskriminovány. Prodejna supermarketu (záměrně neuvádím název firmy) má otevírací dobu 07:00-20:00 hod., tedy 13 hodin (ale zaměstnanci musí být na pracovišti již v 6:00 hod.) Pracovní úvazek pracovnic supermarketu je však stanoven na 30 hod týdně, tj. 6 hodin denně. Jejich základní hodinová sazba činí něco kolem 56 korun na hodinu. V přepočtu na odpracované hodiny tedy 20 dnů krát 6 hodin = 120 hodin za měsíc. 120 hodin krát 56 korun = 6 720 korun hrubého. S některými příplatky, případně odměnami, pak plat o nějakou korunu (z povinnosti, aby nebyl porušen zákon o minimální mzdě) překročí osmitisícovou hranici. Poznamenávám, že se jedná o rok 2011!

V čem spatřuji diskriminaci? V tom, že jim není umožněna práce s denním úvazkem 8 hodin (respektive 40 hod. týdně). Chápu, že jsou či existují jisté důvody, proč nelze mít pracovní, respektive otevírací dobu od 06:00 do 22:00 hod., ale z jakého titulu na to musí pracovníci či zaměstnanci tak markantně doplácet? Tím více, jsou-li disproporce v platech i u stejné firmy, mezi vlastními prodejnami? Je takovýto plat přiměřený životním nákladům a potřebám (ve srovnání s jinými profesemi)? Kde je těch pomyslných průměrných 23 448 korun za měsíc?

Netvrdím, že mnou uvedený příklad platí pro všechny obchody, jsou však všude stejné podmínky? Žena v uvedeném příkladě má plat jaký jsem uvedl, avšak jiná žena v obchodě stejné firmy v jiném místě republiky může mít podmínky zcela odlišné (lepší). Je to v pořádku? A to jsou na ně ještě kladeny požadavky, jako hlídání zboží před krádežemi (místo bezpečnostní služby, aby ušetřili), úklid pracoviště, přejímky zboží atd.

Je mi jasné, že s těmito příklady pláči nad špatným hrobem, ale chci tím jen poukázat, jak zkreslující a irelevantní mohou být statistické údaje o datech, uváděných v průměrných hodnotách, zvláště týkající se mezd.

Rád bych potkal (mimo Prahu a velká města) např. pomocného stavebního dělníka s platem 22 665 korun, respektive 17 597 korun, očištěné od inflace, topiče s platem 14 585 korun, také po očištění od inflace nebo uklízečku v kancelářích s 8 894 korunami. A pokud ano, pak nechápu, proč i kvalifikovaný pracovník s maturitou, zaměstnaný v oboru, dostává max. 12-13 tisíc hrubého měsíčně. Netvrdím, že mé příklady či konstatování musí mít zcela racionální základ, ale fakt, že průměrné výdělky uváděné v přehledu dost výrazně nekorespondují s realitou a především faktem výše, že na průměrný měsíční plat 23 448 korun nedosáhnou min. 2/3 pracujících občanů, který je alarmující. Ale: průměr je průměr a to se počítá!Spíše bych řekl: to se to počítá (s hausnumery), že páni ministři?

Na druhé straně by nebylo od věci mít také "jejich" (ministerský či vládní) přehled, který by ukázal a dokázal příčiny, jak říkají páni z vlády, co způsobili občané tím, že chybějící peníze "prožrali". Jinými slovy příčiny, které mají na svědomí sami politici. Asi bychom se smíchy neudrželi. Už je slyším, jak poukazují na rostoucí průměrný měsíční plat, jak jsou zneužívány dávky, příplatky, jak je vše rovnostářské, příliš sociální apod., jenže už neslyším, u koho konkrétně (či především).

Že jsou také platy okolo 8 tisíc korun čistého? Koho to zajímá? Budou ale i nadále tvrdit, že reformy nikoho výrazně nepostihnou! Zapomínají, že už těch (ještě před zdražením či před reformami) dnešních 8 tisíc korun je pro mnohé sotva dostačujících k tomu, aby pokryly všechny nutné výdaje. To vše je pro ně nepodstatné, jejich statistika (podobné té z BLESKU) jim to ukazuje ve zcela jiných, přijatelných číslech! Podle "taky statistiky", jsme se totiž v úrovni výdajů občanů v životních nákladech vyrovnali vyspělým západním zemím. Co na tom, že (zase ta statistika) průměrné platy ve vyspělých západních zemích jsou několikrát vyšší (Německo: v přepočtu 89 720 Kč, Rakousko: 78 900 Kč, Francie: 67 000 Kč, Británie: 76 600Kč, Holandsko 86 480 Kč, Belgie 83 000 Kč atd.) Čím jsme se tedy vyrovnali těmto státům? Pouze výdaji, nikoliv příjmy! Pak se vláda diví, že jí odbory nejdou na ruku, že mají řadu výhrad, že s jejich reformami nesouhlasí a že svůj odpor projevují a hodlají i nadále projevovat masivními stávkami. Zkrátka, je to k zlosti, no může být člověk nenasr...?

Kdo mi dáte zapravdu, nestůjte stranou. Budete-li mít příležitost, projevte také svůj nesouhlas a nespokojenost, ta dnešní vláda musí co nejdříve skončit. Horší vládu si už nedovedu ani představit.

0
Vytisknout
5213

Diskuse

Obsah vydání | 28. 6. 2011