27. 6. 2011
/
Vít Klíma
čas čtení
13 minut
Česká povaha
Je věru zvláštní ten český lid!
Chtěl volnost, samostatnost mít.
Pokud ji neměl, jak horoval!
Když Bůh mu teď svobody dopřává,
hle -- česky cítit přestává.
Cizincům otrocky v prach se koří,
že člověk hněvem a hanbou hoří!
Teď nesvornost v našich řadách řádí,
boj nectně strana se stranou svádí.
Korupce v české duši hlodá,
za zlato bratr bratra prodá.
Zda čest, zda ctnost, zda láska je svatá?
Každý ji koupí, kdo má dost zlata.
Neznámý autor
Názory na to, jak dělat reformy se v českém tisku přemnožily, jak za mého mládí mandelinka bramborová. Ekonomičtí "analytici" a "politologové" se předhánějí v tom, kde všude se v zahraničí inspirovat. Jedni navrhují Německo, druzí Izrael, třetí Čínu, čtvrtí Švýcarsko, pátí Skandinávii... Češi nejsou ani Izraelci, ani Němci či Švýcaři, natož Číňané, nebo Skandinávci. Musíme si najít vlastní cestu, která odpovídá naší, české povaze. A jací my Češi vlastně jsme?Jak by měly vypadat typicky české reformy? Hledajíce odpověď na tuto otázku, pojďme se nejprve projít moderní českou historií.