Může Rusko zaútočit na Evropu, když selhává i na Ukrajině?
5. 6. 2026 / Jiří Hlavenka
čas čtení
9 minut
Stále více slýcháváme z úst zejména západních vojenských představitelů, že Rusko hrozí útokem na evropské země. Zejména na Pobaltí, kde se státy NATO přímo sousedí. A i když patříme mezi ty, kteří mají jasno v tom, že Rusko je agresor a Ukrajina obětí a víme, že je potřeba se proti Rusku aktivně bránit, můžeme při čtení těchto zpráv pochybovat. Opravdu Rusko, které (docela zjevně) ekonomicky slábne a které dokonce, jak se zdá, ztrácí schopnost získávat území i vůči (slabé? oslabené?) Ukrajině, by mohlo úspěšně zaútočit na řádově silnější Evropu? Mohlo by vůbec něčeho dosáhnout? Není to jen strašení? Přece to, že stojíme na správné straně neznamená, že budeme jaksi automaticky věřit všemu, co nám vojenští experti předkládají…
Velká válka
Ano, zní to vlastně nepravděpodobně. Jenomže z tepla našich domovů zapomínáme na pár naprosto zásadních věcí.
Na východ od nás se vede nikoli malá, ale velká válka. S nasazením obrovských sil a na obrovském území. Není to lokální konflikt s pár tisíci vojáků. Ukrajina má dnes ve zbrani okolo 900 000 osob, z nich větší část působí aktivně na frontě. U Ruska se uvádí 1.3 mil mužů v aktivní armádě a další milión v jiných ozbrojených složkách, jako je zejména Rossgvardia (400 000) a FSB (též 400 000), a další 2 milióny tvoří záložáci. Na frontě pak je cca 600 000 osob na straně Ruska.
Tato čísla jsou odhadovaná - obě strany logicky mlčí. Jsme ve válce, nikoli na hasičském cvičení.
Toto jsou síly, ze kterých jde strach zcela oprávněně. Bez ohledu na to, když vidíme videa, jak Rusko posílá do útoku muže o berlích a na kolečkovém křesle. Bez ohledu na to, že vidíme, že už tam není tak často nasazována těžká technika a jedná se spíš o útoky skupinek pěšáků s nějakou palebnou podporou.
Důležité je, že většinově se jedná o veterány - o vojáky, kteří mají za sebou několik let každodenních bojů, o vojáky, kteří toto řemeslo opravdu ovládají. Toto možná představuje tu hlavní přednost obou (!) válčících armád. Válka je řemeslo, a pokud jej děláte několik let, dosáhnete mistrovství. Proti vám stojí ti, kteří jej znají… z knížek. Je to jako postavit proti sobě fotbalový tým, který sehraje každý rok padesát mistrovských zápasů a tým, který je sice dobře připravený, ale který dělal uplynulých deset let akorát sklapovačky.
A další podstatná věc. Kdo jen trochu sleduje, co se na Ukrajině děje, vidí, jak obrovsky se moderní válčení proměnilo a stále rychle proměňuje. Jestli moderní válka bude vypadat tak jako ta na Ukrajině, tak můžeme říci, že ji nikdo na světě (kromě Ukrajiny a Ruska) neovládá. Zejména používání dronových technologií obrací všechno naruby: nikoli několik superdrahých a supersofistikovaných strojů za miliardy (viz “Pouštní bouře” v Iráku), ale desítky tisíc dronů z čínského tržiště s bombou přilepenou kobercovou páskou. Sofistikovanost nemizí - jen je úplně jiná, rozhodují úplně jiné schopnosti, technologie, výcvik. A zkušenosti. Ty nejvíc. Evropské armády je nemají. Ne že by je nechtěly mít, ale nemají je kde získat.
Kousek od nás na východ jsou do sebe zakouslé dvě obří a zkušené armády, vybroušené mnohaletým bojem. Stovky tisíc lidí, pro které se válčení stalo povoláním. Vybavené technikou, která je účinná - dnes asi nejúčinnější možná, zejména chcete-li druhé straně zasahovat ty nejbolestivější možné údery.
Slabá Ukrajina? Ale kdeže
Ukrajina, doničená země, s polovinou populace oproti předválečnému stavu, s HDP menší, než má Maďarsko… Ale současně země s dost možná nejsilnější armádou v Evropě, a to i včetně Ruska.
Proti ruské invazi nestojí slabá armáda slabé země, ale skoro milión lidí ve zbrani. Milión zkušených veteránů a za nimi válečná ekonomika celé země, s veškerou důmyslností, úsilím a invenčností těch, kterým jde o vše. S nemalou ekonomickou i vojenskou podporou ze strany Evropy.
S určitou nadsázkou to lze říci úplně naopak. Nikoli “když není Rusko schopné porazit sousední slabou zemi, tak se není čeho bát…”, ale “když není takto mocná armáda schopná vyhnat ze země Rusy, tak ti Rusové zas tak slabí nebudou”.
To, že dnes je Ukrajina obranným štítem Evropy před Ruskem, platí bezezbytku. A též to, že je dnes štítem obrovsky silným. Jenomže - i při pohledu na jakési vyrovnání sil v současné době - to znamená, že i to kladivo, které do toho štítu buší, je obrovsky silné.
Nepodceňujme Rusko…
…tuhle chybu už v historii pár lidí udělalo. Pořád to je 140 miliónů lidí, zvyklých na utrpení (na rozdíl od Evropanů). Ruská ekonomika nikdy nepřestala být vojenskou - armáda zde má prioritu stovky let. Pořád mají chuť si brát, co není jejich a pořád platí, že vůdce, který jim to dá, je milován.
Pokud sledujete poslední vývoj války, nepochybně vnímáte velice pozitivní signály. Brutální zdokonalení dronového boje souběžně s masivní produkcí dronů (kolikrát méně dronů dnes vyrábí celá Evropa? Desetkrát? Stokrát méně?) vyúsťuje v to, že Ukrajina je schopná ničit bojovou sílu Ruska desítky km od fronty a vytvářet zde mrtvé zóny, které je možné si brát zpět (děje se to teď v jižní části fronty). Současně zdokonalila prostředky dálkového bezpilotního boje (ovšem Rusko též!); každý den vidíme fotografie mnoha pěkných ohníčků na ruském území. Poprvé od roku 2022 získala více území než ztratila. A to, co se děje v jižním pásu fronty, kdy Ukrajina je dnes zjevně schopná zasahovat zásobovací trasy na Krym a okupovanou část Chersonské oblasti a v podstatě nedovolit zásobování armád zde je obrovskou nadějí.
Současně ale v této válce i Ruskou několikrát ukázalo, že je schopno technických inovací. Rušení dronů v podstatě vyřadilo pryč slavné Bayraktary z prvních týdnů války. Drony na optických vláknech, jejichž produkci rozjeli ve velkém, působily Ukrajině mnoho bolesti nejméně rok (a platí to asi stále, byť Ukrajina už zase nalezla odpověď). Proudové drony - vlastně malá samonaváděná letadla, tam už pojem dron ani není správný - můžou být opět jakýmsi game changerem, do té doby, než se najde protizbraň.
I oslabené Rusko bude pořád silné. Slábnoucí ekonomika země znamená, že se nebudou opravovat silnice a školky, ale na zbraně prostředky budou pořád. Pokud budou chybět peníze, Putin Rusům prodá kadibudky, takže budou chodit za keříčky jako dřív. Ale na granáty bude. A tak dále. Může se stát - teď se to aspoň tak jeví - že mocný ukrajinský štít bude silnější než mocné ruské kladivo a nedovolí jim postoupit o metr. Ale těch milión vojáků a desítky tisíc kusů techniky tam budou stále.
Proč by Rusko útočilo na evropské země?
Na to se samozřejmě zeptejte Putina a rovnou se taky poptejte, proč zaútočil na Ukrajinu… tyto otázky nikam nevedou. Důležité je, zda něco takového je předem ztracené a skončí to jasným fiaskem nebo nikoli. A tady jsou právě vojenští experti - kteří pečlivě studují techniky boje obou stran na Ukrajině, kteří současně dobře znají bojové schopnosti malých pobaltských zemí, velmi varovní. Třeba Estonsko, které je první na ráně a na dohled od Petrohradu s 7 500 vojáky v aktivní službě. Velmi usilovně se připravující, modernizující (přes 5% na obranu), ale přece jenom… Přijdou evropští spojenci na pomoc? Ano, ale potrvá to chvilku. Přijde Trumpova Amerika? Nevsadil bych si ani dolar.
To, že se něco zdá nesmyslné neznamená, že se to nestane. Putin může toužit po jakémsi vojenském vítězství, aby si polepšil reputaci - ne nepodobný Trumpovi, který taky v Íránu toužil po snadné výhře, aby si vylepšil reputaci. Dopadl blbě a reputaci si ještě víc zkazil; Putin může dopadnout stejně.
Výstrahy evropských vojenských i politických představitelů před ruskou hrozbou bychom proto měli brát vážně. Není to plané strašení s cílem dosáhnout navýšení vojenských rozpočtů (byť to tam samozřejmě může hrát nějakou roli). To, co proti nám stojí, je nesmírně početná, zkušená armáda, která ví, jak vést dnešní válku a způsobovat obrovské utrpení.
477
Diskuse