Podpůrný plán boje o samou podstatu života, se nezadržitelně blíží ...
9. 9. 2026 / Pavel Veleman
čas čtení
4 minuty
Každá epocha má takovou epidemii, jakou si zaslouží. Každé době její mor!
Karl Kraus
Úřad práce přebírá primární naprosto byrokratickou, utlačitelskou sociální práci s klienty, definitivně pod svoji mocenskou kontrolu ...
Říďí a dozoruje veškerou výplatu finanční pomoci, stává se tvůrce a dohližitel individuálních plánů s klienty, rozhoduje o jejich zařazení do podpory v bydlení...
Terénní sociální pracovníci na obcích, v nezisku... daleko zkušenější, empatičtější, většinou samostatnější a s lepším vzděláním, se tak definitivně stávají servisem (omlouvám se čestným výjimkám) moderní, empatické sociální práci nedotčených byrokratických, asociálních tet a strýců ÚP, kde je mocenskost, vrchnostenský přístup, donucování, necitelnost, šikana směrem ke klientům naprostá norma a kdo se tomuto schématu postaví, následuje tvrdý bossing, mobing a většinou odchod...
To, co započal Jaromír Drábek v roce 2010, se dnes stavá naprostou realitou, skryté převedení sociální práce zpět k opresi, domnívám se, že i OSPODy se vrací k této cestě.
Vlastně je to určitý konec sociální práce jedné etapy po roce 1989, kdy se zdálo, že se nadechuje a někde i svobodně dýchá...Toto dnes k mému obrovskému smutku končí a vlastně jsem nakonec rád, že se z pozice sociálního pracovníka sociálního odboru již na této potupné úloze "pomocníka vlastní sebelikvidace" nemusím podílet...
Tato oborová brutalita a dočasné zatmění smyslu sociální práce, nám však ukazuje daleko širší rovinu této vlastně profesní jednotlivosti...
Vše lidské, humanitní, kritické, něžné, svobodné, hrdé, radostné se vytrácí ze společnosti takovým tempem, že to vyráží dech nehen celé mojí skupině přatel pracující v sociální oblasti, kultuře, ve školství, zdravotnictví...
Je nutné si naplno přiznat pravdu:
Zdá se, že žijeme ve světě, který reálně stojí před sebezničujícím masakrem všeho, co dělá člověka člověkem.
Hodnoty prakticky všeho, co lidé naší typologie potřebují k smysluplnému životu / je brutálně ničeno.
Ne, není nás zas tak málo, jen se nedokážeme ani v těchto chvílích, která je velkým ironikem své doby, K. Krausem pojmenované v divadelní hře (spíše románu) napsaného před více než sto lety "Poslední dny lidstva" SPOJIT.
Zde je právě vidět ta opakující se "dějinost (osud) člověka, který vlastně každý den bojuje o vše smysluplné / znovu a znovu...
Lidé mé typologie a povahy zažívají v této chvíli těžké úzkosti, deprese se prohlubojí, strach o budoucnost nejen svých dětí je nepředstavitelný...
Andrej Tarkovskij nechává v jedné své geniální scéně filmu "Oběť" do všeobecné destrukce světa zaznít až andělský hlásek dítěte s otázkou: "Tatínku, toto už je konec světa?"
Tato věta mrazí, ale zároveň ten dětský, něžný, bezbranný hlas nás vybízí, burcuje, strhává nám mučitelskou masku bezbranných obětí, které nic nemohou...
Ne, toto nesmí být konec světa, toto není konec člověka, konec planety...Ještě jsme tu MY...
Toto MUSÍ být JEN konec jedné naprosto bezcitné epochy totálního lidského sobectví, zneužití politické a ekonomické moci tak malinkého procenta fachidiotů a psychopatů, až se tají dech ...
A zbabělosti nás všech ostatních, kteří toto tolerují každou vteřinu, minutu, hodinu ve veřejném i soukromém životě ...Třeba právě na pracovišti úřadu práce, sociálních odborů, MPSV...
Věřte, že tu skutečnou naději lidskosti roků 1918, 1968, 1989 tvořili právě lidé tak podobní nám, lidé pro tzv. většinu často směšní svým chováním, svými pochybami, svojí úzkostí...
Je to na nás. Patočkova "Solidarita otřesených" nás znovu spojuje...Držme při sobě a nebojme se! Není už kam couvat....
Náš podpůrný plán je jasný i bez úradu Úřad Práce Čr ! 
178
Diskuse