Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Rakouské a české potraviny

5. 9. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Když jsem v neděli poslouchal Otázky V. Moravce, podivoval jsem se, jaký význam má další debata o cenách potravin. Mohl tomu vůbec někdo rozumět? Pořád dokola ty samé argumenty a to samé přetahování mezi obchodníky, zemědělci, potravináři, ministerstvem. Člověk by mohl snadno nabýt dojmu, že nelze věřit nikomu a že by měl přijít nějaký diktátor, aby udělal konečně pořádek.

Pan ministr zemědělství sdělil národu, že Rakušané kupují většinou rakouské potraviny, ale Češi ne. Moderátor kontroval, že Rakušané nejsou zdaleka tak odíráni obecně vysokými náklady na život a mají vyšší příjmy. Kromě toho, řekl bych, mají také asi větší důvod věřit veřejným institucím, trhu i kvalitě svých potravin. Pokud jde o náš stát, pan Mlsna, který vede antimonopolní úřad, nás v pořadu ujistil, že dokonalá konkurence neexistuje. Stejně tak ale, je třeba říci, neexistuje ani dokonalá bezpečnost potravin. Plyne z toho snad, že mohou být zkažené a jedovaté? Jde přece o praktické efekty, ne o dokonalost. Dokonalé vymýcení korupce neexistuje, ale není přec jedno, jaký praktický dopad má korupce na život v Dánsku vs. v Rusku.

Lidé z Otázek V. Moravce si dali práci a zjistili, že na letácích různých obchodních řetězců jsou ve stejné době do haléře přesně stejné ceny kuřete. Není to divné? Pan Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu, tvrdil, že to je logický důsledek konkurence. Opravdu? Prý ten, kdo to nechápe, je ekonomicky negramotný. Potrefená husa je agresivní? Osobně jsem v celém sporu stál vždy spíše na straně obchodních řetězců, ale tohle bylo i na mě moc. Důležité je, že všichni se nakonec shodli, že tu máme oligopolní prostředí, což v zásadě ale vůbec nevadí.

Ono kdyby bylo jen na panu ministrovi a na zástupcích zemědělců, potravinářů a obchodníků, asi by se nakonec nějak dohodli na tom, že všechno je v pořádku. Pan ministr přece není, jak by to mohlo někoho napadnout, ministrem cenotvorby. Napětí přináší fakt, že potraviny jsou moc drahé a lidem to vadí. Lidem. Co si to vlastně lidi dovolují, že? Tak jezdí do Polska a do Rakouska nakupovat levněji. Ostatně v médiích se objevují cenová srovnání a opravdu občas i v Německu a Rakousku (s jejich příjmy!) vyjdou potraviny levněji než u nás.

Jaký je tedy výsledek mnohaměsíčních debat a šetření o cenách potravin? Mohou si lidé udělat jasno a mít důvěru ve stát a jeho instituce? V ten stát, který tu chce v příštích letech utrácet na přání zaměstnavatelů biliony korun za rozvoj infrastruktury! Ano, to bylo další téma nedělních Otázek V. Moravce. Debatovali o něm prezident Svazu průmyslu a dopravy Rafaj a ekonomka Horská. A člověk opět žasl, jak najednou všichni procitli a bijí na poplach. Zaměstnavatelské svazy prý došly ke vzácné shodě, že země musí drasticky investovat do svého rozvoje. Rychle, rychle. Jsem na to zvědav.

Snad jen jednu perličku. Moderátor se na pana Rafaje obrátil s tím, že nám hrozí, že u nás bude elektřiny dražší než v Německu. Pan Rafaj lakonicky odpověděl: „To už se stalo.“ Tak to je asi jako s tou cenou potravin. Nutno říci, že oproti debatě o potravinách, kde jsem měl tristní pocit ze zástupců jak zemědělců, tak obchodníků, o panu ministru nemluvě, mě pan Rafaj příjemně překvapil jakýmisi náznaky sebereflexe, pokud jde o podíl odpovědnosti zaměstnavatelů na tom, že se „zaspalo“. Připustil třeba zaspání v oblasti budování zelených zdrojů elektřiny, ale hned připomněl, že by stejně nebylo kam tyto zdroje zapojit, protože stát selhal v rozvoji infrastruktury.