Moderátor: Diplomatický marasmus? No, nedaleko na západ od Ukrajiny, v Německu se válečná politika ukazuje jako problematická pro vládní koalici a sociálnědemokratického kancléře Olafa Schultze, jak uvádí Annette Dietertová, vedoucí korespondentka a šéfka kanceláře televizní stanice ARD v Londýně.

Annette Dietertová: Obrovsky obtížná volba, zejména pro kancléře, který je trochu rozpolcený mezi různými postoji v Německu a docela se snaží neprezentovat se jako někdo, kdo jasně podporuje Ukrajinu v této válce, což je trochu obtížné, protože zároveň, když se podíváte na čísla, Německo je největším dárcem, největším podporovatelem Ukrajiny, pokud jde o čísla, hned za USA, ale způsob, jakým Schultze prodává tuto politiku, je zcela rozporuplný. Proč to dělá? Jednak musí uklidnit část své vlastní strany, sociálně demokratické strany, která je tradičně velmi přátelská k Rusku, takže tam musí být dost opatrný. A pak druhý důvod je, že se docela bojí neustálého vzestupu krajní pravice, AfD, která má v tuto chvíli celostátně kolem 20 % a která je jasně proruská.

Moderátor: Domácí obavy německé vlády z vzestupu pravice jsou citlivé. Pokud během války zesílí, nevyhnutelně, až se dostaneme  v určité fázi k tomu, že se začne mluvit o nějakém míru, ať už jde o rozdělení kořisti, nebo o to, čemu se často říká zamrzlý konflikt, kdy existuje jakési věčné ozbrojené provizorium jako například na korejském poloostrově.  Požádal jsem Jacka Watlinga z RUSI, aby se podíval dopředu na jednání, která jednou určitě přijdou.

Jack Watling: Ukrajinci by velmi rádi vyjednávali, ale to, o čem chtějí vyjednávat, je trvalý mír. A rozhodně nechtějí být postaveni do pozice, kdy po nich všichni chtějí, aby se dohodli, bez ohledu na to, jaká ta dohoda bude. A pokud dohoda, kterou jsou pak nuceni schválit, aby jednání byla úspěšná, nebude trvalý mír, pak je to z jejich pohledu neúspěch. Takže Ukrajinci v podstatě nechtějí zahájit jednání, pokud je tento rámec jednání ve své podstatě o tom, čeho se mají vzdát, a nikoli o bezpečnosti, kterou získají.

Moderátor: A Mark Weller, mezinárodní právník a zkušený vyjednavač, se dívá na další země, které budou jistě zapojeny, až se o budoucí bezpečnosti střední Evropy bude konečně jednat u jednacího stolu, a nikoli na bojišti.

Mark Weller: Turecko sehrálo velmi důležitou roli již na počátku konfliktu. Málokdo si toho všiml, ale ve skutečnosti 29. března, jen několik týdnů po vypuknutí konfliktu, obě strany prakticky uzavřely mírovou dohodu. Tu zprostředkovali Turci na několika schůzkách v Istanbulu a Ankaře a až na jeden klíčový bod se v podstatě dohodli na mírové dohodě. V té době to byl ještě okamžik, kdy se zdálo, že se Moskva skutečně chystá dobýt Kyjev a podmanit si celou Ukrajinu. Takže to mělo trochu jinou podobu, než jak by to vypadalo teď, ale přesto se Turecku podařilo téměř úspěšně přispět k tomu, aby to skončilo. A Turecko  stejně jako několik dalších států, i Izrael, se snažilo udržet v pozici, že až bude příznivější doba pro urovnání, tak může být opravdu velmi nápomocné.

Moderátor: Profesor Mark Weller, o tom, co nás možná čeká, ale zatím denně slyšíme o tom, co se děje na liniích, kde bojují ukrajinské jednotky a Rusové. Z Kyjeva se k nám nyní připojuje Alexandr Rudnickij. Myslím, že bylo dosaženo významného pokroku. Jaký přesně?

Alexander Rudnickij: Ano. Děkuji za pozvání. Chci říct, že ty zprávy už jsou veřejně známé. Prorážíme první obranné linie Ruska, což je nejtěžší část. Překonat minová pole byla rozsáhlá a velmi těžká práce.  A trvalo to dlouho, než jsme se opravdu ujistili, že se přes ně dostaneme a budeme mít co nejmenší ztráty, teď naši generálové a naši vojenští experti říkají, že druhá a třetí obranná linie nejsou tak dobře chráněné. Nejsou tak husté a nebude tak těžké je teď překonat. Nejsem vojenský expert, takže to je jen jejich citace, uvidíme, co se stane, ale doufejme, a to je očekávání, že teď bude ta doba, kdy skutečně použijeme všechnu tu moderní západní techniku, tanky, techniku, kterou jsme dostali a se kterou se naše jednotky cvičily, kdy to všechno konečně budeme moci použít a zajistit, že získáme převahu, která bude dostatečně přesvědčivá, abychom urychlili úroveň postupu a tempo, jakým osvobozujeme naše oblasti.

Moderátor: Bylo by správné, kdybychom to považovali za hlavní směr protiofenzívy, o níž už tolik týdnů mluvíme.

Alexandr Rudnickij:   Myslím tím, že to očekáváme. To je to, v co lidé doufají v nejoptimističtějším scénáři, uvidíme, co se stane. A ruskou stranu není nikdy radno podceňovat. Měli čas se připravit. věděli přesně, co přijde. Zřejmě viděli dodávky zbraní a výcvik, který jsme dostávali. A měli čas se tomu přizpůsobit a zřejmě se učili z vlastních chyb. Takže je není radno podceňovat. A a to je jasné. Ale zároveň doufáme, že můžeme být úspěšní a zvýšit tempo našich pokroků, které jsem právě popsal.

Podle toho, co vám říkají z bojiště, jak těžký byl ten průlom proti frontové linii?

No, bylo to samozřejmě velmi těžké a vlastně se toho moc říct nedá. Chci říct, že je zřejmé, že to zabralo hodně času. Byli jsme velmi opatrní a obezřetní, abychom neztratili příliš mnoho mužů, bohužel, víte, válka je válka a tohle je válka v plném rozsahu. Jak si asi dokážete představit. Takže vždycky budou nějaké ztráty, ale je to tak, jak to je. Vždyť se snažíme osvobodit naši zemi. Lidé v drtivé většině stojí za cílem osvobodit celou Ukrajinu. Přesně jak říkají vaši komentátoři předtím, není ochota ke kompromisům v ničem, co se týká našeho území. Pětadevadesát procent našich lidí si myslí, že bychom měli osvobodit celou zemi. Vždyť máme mezinárodně uznané hranice z roku 1991.

Moderátor: Včetně Krymu.

Alexander Rudnickij: Ano.  Takto smýšlí 95 % naší země a. O to usilujeme.

Moderátor:  Dovolte mi, abych vás krátce odvedl k situaci mezi spojenci v NATO. Měli jsme tu něco málo ze Spojených států. Tam je zjevně prvek v politické kultuře ve Státech, který je v tuto chvíli velmi nespokojený s americkým vojenským a vlastně i finančním závazkem vůči Ukrajině. Jak moc vás to znepokojuje?

Alexandr Rudnickij:  Je to samozřejmě znepokojující. Chci říct, že když slyšíme, že probíhají takovéto diskuse,  chci říct, že je to znepokojující, souvisí to se vším, co se děje v naší zemi a s naším úsilím, a my proléváme krev, my platíme cenu z hlediska naší krve každý den, ne lidé v západních zemích, ne blok NATO a tak dále. Takže je to znepokojující a zároveň doufám, že nakonec převládne takové to racionální myšlení. Řekl bych, že pokud jde o některá prohlášení některých kandidátů Republikánské strany v současné době, chci říct, že s Ruskem se opravdu nedá uzavírat dohody a viděli jsme to v průběhu posledních let, ať si myslíte cokoli, vždycky tam nakonec bude nějaký podvod a lest.

Moderátor: Děkuji vám, že jste se k nám připojil, a nyní si můžeme poslechnout americký pohled na to, co jsme právě slyšeli z Kyjeva, od bývalého zástupce náčelníka generálního štábu armády Spojených států Jacka Keana, čtyřhvězdičkového generála ve výslužbě. Dobré odpoledne vám.

Jack Keane: Ano. Dobré odpoledne.

Moderátor:  A jistě jste slyšel, co Alexandr Rudnickij řekl z Kyjeva o tom, že je tam cítit poplach. A samozřejmě ho sdílejí i v některých hlavních městech NATO, jak dobře víte o politické atmosféře u vás doma v kampani, která bude zřejmě v příštích měsících dost ostrá, co cítíte, když slyšíte kandidáty, jako je například pan Ramaswamy, mluvit o ukončení podpory Ukrajiny a? V podstatě podporuje Rusko.

Jack Keane: No, letos v létě jsme ve Spojených státech měli dva důvěryhodné průzkumy veřejného mínění, jeden provedl Reaganův institut a druhý Gallup. A oba tyto průzkumy ukazují, že Američané podporují pokračující pomoc Ukrajině někde kolem 60 %. A to je vcelku konzistentní s průzkumy, které proběhly v loňském roce. To je tedy první krok. Krok 2. Když se podíváte na Kongres Spojených států, máme dva zákonodárné orgány. Senát v drtivé většině podporuje, jak republikáni, tak demokraté, pokračování pomoci ve Sněmovně reprezentantů, drtivá demokratická podpora, a většina republikánů podporuje pokračování pomoci s velmi hlasitou menšinou v Republikánské straně, která by nejraději pokračování pomoci zastavila.... Na pódiu bylo osm kandidátů, ano, a dva z těchto kandidátů nesouhlasí s pokračováním pomoci, zbylých šest souhlasí s pokračováním pomoci, to do značné míry odráží, kde stojí americký lid.

Moderátor:  Je to zajímavý bod. Říkáte, že hluk, který slyšíme z Kapitolu, a který je někdy docela hlasitý, je od menšiny na straně republikánů, i když samozřejmě má vliv. Zdá se, že má předsedu parlamentu docela dobře, víte, v okovech. Ale vy poukazujete na to, že je to menšina na republikánské straně.

Jack Keane: Ano, ano. A  protože jsmeměli i velmi hlasitou menšinu, zda bychom se měli zapojit do evropské války a do druhé světové války, má to tendenci upoutat pozornost a mít možná větší hlas, než jaký je její skutečný dopad v americké veřejnosti.

Moderátor: Jak na základě vaší vojenské minulosti, která je rozsáhlá a hluboká, čtete dnešní zprávy z jihovýchodní Ukrajiny, že ruská frontová linie její obrany v tomto regionu byla prolomena?

Jack Keane: Ano, předsedám významnému think tanku ve Washingtonu, Institutu pro studium války. A s tímto think tankem spolupracuji každý den, sedm dní v týdnu. Takže vám mohu poskytnout určitý vhled. Domnívám se, že minulý týden prolomili hlavní obranné linie. Prorazili na dvou místech. Útočí na třech liniích. A je to významné, protože obrana z hlediska překážek byla tak významná sama o sobě, minová pole byla nejhorší, na která museli narazit, a víte, poradce vašeho hosta Zelenského, on byl pro to, aby se drželi zpátky, ale faktem je, že Ukrajinci mají jenom asi 25 % ženijního prolamovacího zařízení, které skutečně potřebovali, aby se dostali přes tato minová pole. Takže co dělají, aby to vykompenzovali? Jsou tam v noci a snaží se ty miny odstranit pod rouškou tmy. Dovedete si představit, jak to bylo zrádné, a to je jedna z věcí, která způsobila, že tento pokus o průnik je mnohem pomalejší, takže oni provedli průnik, který musí rozšířit. A pokud to bude úspěšné, pak z vojenského hlediska udělají to, že přivedou dosud neangažované síly mnoha z těch brigád, které Evropané a Američané vycvičili z hlediska vybavení, a pak přejdou do toho, čemu říkáme fáze exploatace, aby se přesunuli do týlu plotů a vynutili si zhroucení obrany do hloubky. Jejich cílem je přerušit hlavní zásobovací trasy, které vedou na Krym, v nejjižnější části Ukrajiny, a jakmile se jim to podaří, přesunou nahoru dělostřelectvo s dlouhým doletem, své drony a další věci, které začnou pumpovat Krym, jejich vojenské základny, sklady paliva a munice, a zmenší tyto základny. Co nejvíc to půjde s tím, že s potenciální invazí v příštím roce konečně získali leteckou podporu, která jim ji pomůže provést.
 
Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout