Masaryk a jeho rodina

5. 9. 2023 / Soňa Svobodová

čas čtení 18 minut

Když se vysloví jméno Tomáš Garrigue Masaryk, není mezi námi nikdo, komu by v mysli okamžitě nevyvstala odpověď, která zní: „První prezident Československé republiky, nebo také chcete-li prezident Osvoboditel“, neboť tak se mu také často přezdívalo. Byl nejen výjimečným politikem, státníkem a ideologem, ale před nástupem do prezidentské funkce působil také jako profesor na Karlově univerzitě, jenž kromě toho přispíval svými erudovanými články do časopisů Athenaeum, Naše doba a dalších.

 V roce 1914 emigroval do Francie, a odtud do Velké Británie, kde se stal spolu s E. Benešem a M. R. Štefánikem představitelem zahraničního odboje usilujícího o vytvoření samostatného československého státu. To se mu podařilo a 14. 11. 1918 byl zvolen prvním prezidentem ČSR. V dalších letech 1920, 1927 a 1934 byl zvolen opakovaně. Tato data všichni dobře známe ze vzpomínek našich prarodičů a z vyprávění našich rodičů či z hodin školního dějepisu.

Málokdo však také ví, že T. G. Masaryk měl rozvětvenou rodinu a své starosti, smutky, slabosti, radosti a lásky jako každý jiný člověk. A právě o nich a celé jeho rodině se můžete dozvědět i to, co v učebnicích dějepisu nikdy nebylo uvedeno, když se začtete do knihy, kterou vydalo nakladatelství Petrklíč pod názvem: Sága rodu Masaryků, a jejíž autorkou je známá česká uměnovědkyně a spisovatelka, PhDr. Michaela Košťálová.


Paní Košťálová, co vás přivedlo na myšlenku věnovat se ve své knize právě tomuto tématu – Masarykově rodině?

V první řadě má oborová specializace, kterou je doba prvorepublikového Československa. Už dávno před TGM jsem věnovala nemalé úsilí, oživit a znovuobjevit odkaz herečky pražského ND a malířky Míly Pačové - Krčmářové (1887 – 1957), spolu s jejím manželem Prof. JUDr. Janem Krčmářem (1877 – 1950), kteří se, s tehdy nejvýznamnější osobností našich moderních dějin znali osobně, a ještě lépe znali syna TGM Jana Masaryka. Právě on za nimi pravidelně jezdíval do proslulé čáslavské třemošnické vily na návštěvy. Myslím, že přesně v tomto okamžiku mě Masaryk a jeho rodina coby téma velmi zaujalo. Ovšem, na druhé straně opět stejným způsobem, jako jiné osobnosti, kterým jsem se kdy věnovala, tedy spíše po té osobní, soukromé stránce. Zajímal mě život Masarykových, jejich zvyky… TGM mě pak zaujal třeba i svým stylem oblékání a vystupování. Musím se přiznat, že vedle Pačové, kterou obdivuji někdy od svých osmi/deseti let, je TGM má historicky nejoblíbenější osobnost.

T. G. Masaryk jeho žena Charlotta Garrigue Masaryková a jejich děti Alice, Herbert, Jan a Olga. Jak náročný byl pro vás sběr podkladů k přípravě dané knihy, když jste do ní zahrnula celou jeho rodinu plus i jejich prarodiče?

Pracné bylo sehnat co nejvíce pramenů či starých vydaných publikací, které se Masarykovým, potažmo alespoň jednomu z nich, vždy nějak detailněji (zajímavěji) věnovaly. V určitém slova smyslu bylo snadnější shánět materiály třeba k osobnosti Jana Masaryka, než kupříkladu k Alici Masarykové, kde byla cesta složitější. Ta žila způsobem života velmi přísným a hodně věcí si nechávala buď úplně pro sebe, anebo je vykládala neúplně. Poměrně dobře se oproti tomu sháněly podklady k životu T. G. Masaryka a jeho manželky Charlotty. Co se týkalo obou rodičů prezidentského páru, tam je samozřejmě celá řada nejasností a otazníků, zvlášť na straně rodičů TGM. Historici si sice některá fakta během let již „zaběhli“, ale pořád zde platí takové mé pořekadlo. A sice: „Kdo z nás prožil život vedle TGM nebo jiné osobnosti? Nikdo. Proto je nanejvýš odvážné tvrdit, že ten či onen historický fakt je jasný a neměnný jen proto, že jej tvrdí nějaký jiný renomovaný historik.“ Podle mého názoru je dobré, vždy o věcech přemýšlet a nepodceňovat detaily.

Masaryk se se svou ženou Charlottou seznámil v roce 1876, když pobýval v Lipsku. Byla jejich láska, láskou na první pohled?

Domnívám se, že skutečně ano. V tomto případě lze usuzovat z mnoha faktorů. Už třeba jen ze samotného Charlottina rozhodnutí, odejít ze zajištěného života v Americe do naprosto nejistých a prostorově malých poměrů tehdejšího Rakousko-Uherska. Navíc si vzít za muže člověka, který nebyl tou dobou ve společnosti ani trochu pohodlný, a třebaže doktor filozofie, navrch i málo vydělával. Někdo by možná podotkl, že Masarykovy financovali potají Charlottiny rodiče z Ameriky, jenže ne. Tomáš s Charlottou se museli „snažit“ opravdu a výhradně skrze vlastní práci, čímž vzniklo i jejich, později známé, rovnoměrné rozdělení všech povinností na oba. Charlotta byla navíc velmi všestranná žena, což TGM oceňoval. Osobně si myslím, že nad krásu fyzickou stavěl u žen vždy tu duševní. Té měla paní Charlotta opravdu, jak se říká, na rozdávání.

Také se o ní traduje, že byla nejen skvělá literátka, intelektuálka, ale také velká feministka. Projevila se tak i po svém příjezdu do Prahy v roce 1881?

V podstatě ano. Kromě toho, že vedle péče o postupně narozené děti se věnovala i společným tématům s manželem, nastudovala kompletně i český jazyk spolu s českou historií, a začala se vášnivě zapojovat do podpory naší země, naší kultury. Opakovaně přispívala do sbírek na stavbu pražského Národního divadla a ženám připomínala, že nemají doma jen „sedět u plotny“, ale nebát se, a čestně a hlavně nahlas sdělovat své názory. Být svým mužům intelektuálními partnery. Přála si, aby ženy studovaly, byly vzdělané. Díky svému hudebnímu vzdělání si našla cestu k osudu Bedřicha Smetany, jemuž se věnovala historicky. Naší kulturu si tak říkajíc oblíbila. Jak řekl kdysi TGM, z Američanky se rázem stala Češka…

Což dle mého názoru svědčí o tom, že měla velmi dobré srdce plné vřelosti a lidskosti, nemýlím se, že?

Jistě. Charlotta Masaryková neváhala lidem v okolí pomáhat a nikdy si nepotrpěla sama na luxus. Traduje se o ní i historka, že před svou dcerkou Olgou kdysi upřednostnila jednu chudší paní a věnovala jí Olžin zbrusu nový kabát, se slovy, že starý už paní přece má. Povahu paní Garrigue velmi oceňoval také dvorní malíř Masaryka Hanuš Schwaiger, který o Charlottě tvrdíval, že je největší aristokratka, jakou kdy viděl. Právě svou vstřícností a skromností.

Jejich první dcerou byla Alice, která se proslavila jako zakladatelka Československého červeného kříže a také se zasloužila i o vznik hnutí křesťanské mládeže YMCA A YWCA, ale také prý pobývala ve vězení. Proč?

Ano. Do vězení se dostala kvůli exponovanosti svého otce TGM v tehdejší politice. Stalo se tak mezi roky 1915 – 16. Zkušenost z vězení jí velmi podkopala psychiku a myslím si, že šrámy na její duši, (celkem pochopitelně), pak už nikdy zcela nevymizely, právě naopak. Zajímavé však je, že ačkoliv jí do vězení psala dopisy její matka Charlotta, a všelijak ji podporovala, přičemž Alice mohla být do jisté míry na tátu i za to všechno, co se děje rozčilená, nebyla. Vše nesla relativně statečně a s otcem ji i nadále pojilo bližší pouto než s matkou Charlottou, což je takové zvláštní. Ona Alice vůbec chtěla být následníkem svého otce… Jenže, to byl sen i pro ženu jejího formátu, v té době nerealizovatelný…

Což je velká škoda pro nás všechny, neboť se domnívám, že by politika jako taková určitě byla více lidštější. Co myslíte?

Do jisté míry ano. Já osobně bych v úřadu prezidenta ženu jednoho dne ráda viděla

A já myslím, že by to bylo jen ku prospěchu nám všem...

V roce 1880 se jim narodil syn Herbert, který byl nejen vynikajícím malířem, ale také i dobrým hokejistou. Hrál za SK Slavia a prý dokonce po boku Josefa Laufera. Opravdu tomu tak bylo?

Herbert byl nejen umělecky, ale i pohybově dost nadaný a skutečně, je považován za jednoho z průkopníků hokeje u nás. V roce 1901 se zúčastnil prvního doloženého hokejového utkání v Praze, což zní velice zajímavě. S osobností Josefa Laufera se setkal, ale přiznám se, že o jejich společném utkání či přátelství mnoho nevím, takže bych nechtěla jen planě usuzovat. (Smích

Rozumím...

O šest let později spatřil světlo světa jejich další syn Jan, který působil jako politik a diplomat a také jako ministr zahraničních věcí v londýnské exilové vládě, ale vzhledem k tomu, že v Únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry, tak za několik dní poté za nevyjasněných okolností zemřel. Podařilo se vám zjistit v rámci sběru podkladů nějaké nové poznatky?

Obávám se, že nic konkrétního ani senzačního. Já o této etapě Janova života hodně přemýšlela a myslím si, že tam mohou být reálné různé scénáře, které se říkají či píší. Jan byl skvělý diplomat, ve společnosti bych řekla dokonce místy obratnější než Edvard Beneš, ale, jak na něj například vzpomínal ve svých Pamětech profesor Jan Krčmář, ministr školství a národní osvěty (1926, 1934-36), jeho nitro a povaha byly spíše umělecké. Do světa politiky, která je tvrdá a leckdy bezohledná a neemocionální, se nehodil, tudíž činění různých rozhodnutí pro něj muselo být vždy velmi těžké.

Dalším jejich dítětem byla dcera Eleanor, která se dožila pouze čtyř měsíců, což pro ně musela být velmi těžká rána?

Byla. Pohledná maličká holčička, která získala slavné křestní jméno, jaké nosila například americká první dáma Eleanor Roosevelt, měla být po, vždy přísné a introvertní Alici novým větrem do Masarykovic rodiny. Bohužel, osud rozhodl jinak. Přesto o druhou, ve skutečném pořadí třetí dceru TGM s Charlottou nepřišli.

Ano. Za rok nato se jim narodila další dcera Olga, která pracovala se svým otcem jako jeho spolupracovnice, ale také se o ní traduje, že po smrti svého bratra Jana, již do své vlasti nikdy nezavítala. Mohlo to být zapříčiněno tím, že se též obávala o svůj život?

Domnívám se, že to tak mohlo být. Šlo o léta po roce 1948, kdy by ji pravděpodobně s nadšením v zemi skutečně nikdo nevítal. Navíc si myslím, že Olga, která měla z celé rodiny Masarykových k politice v podstatě nejdále, chtěla tímto způsobem „zapomenout“. Žít si po svém, nebýt už ve stínu slavných rodičů, bratra Jana a sestry Alice. Mít rodinu, svůj obyčejný život.

A podařilo se jí to?

Ano i ne. Rodinný klid sice zprvu nalezla, bohužel však nikoliv na dlouho. Oba milované syny (Leonarda s Herbertem) jí vzala druhá světová válka a poslední roky života strávila, proto aby alespoň trošku zapomněla, cestováním.

Často se dočítáme, že manželství Masarykových nebylo zrovna šťastné, a právě toto prý bylo hlavním důvodem toho, že TGM zahořel velkou láskou k básnířce Oldře Sedlmayerové, s níž si neustále dopisoval?

Já si myslím, že manželství Masarykových bylo po osobní rovině velmi šťastné. Historicky samozřejmě prošlo obrovskými zkouškami a zátěží – to ano. Nicméně vydrželo. Masaryk se dokonce po smrti manželky rozhodl, už nikdy neoženit. Dokonce ani snubní prstýnek nesundal… Přesto byl rád v kontaktu s intelektuálně zajímavými ženami. A Oldra pozoruhodná rozhodně byla. Masaryka milovala od dětství a vzala si do hlavy, že se s ním jednoho dne osobně seznámí. Ačkoliv mohly být její dívčí zájmy sebevíc naivní, dokázala opak. Svou snahou být vždy všude, kde Masaryk, svou literární tvorbou, která rozhodně špatná nebyla, si dokázala místo v jeho srdci vybojovat a to je nejen obdivuhodné, ale i romantické. A Masaryk romantik částečně byl. Víte, hodně lidí v ní rádo spatřuje „zlatokopku“, což já nesdílím. Ovšem, když už bychom chtěli přistoupit na myšlenku, že veškerý vztah Oldry k TGM by byl jen z důvodu zisku a výhod, pak si myslím, že kdyby takhle akční, nadaná a schopná byla každá tzv. „zlatokopka“, pak by se nám žilo ve společnosti nejspíš docela dobře. (Smích).

O Masarykovi se také mnohdy hovoří jako o velkém obdivovateli žen. Jak to tedy opravdu je..?

T. G. Masaryk měl vůbec rád ženy s názorem, ženy originální a jedinečné. I proto kupříkladu obdivoval manželku ministra Krčmáře – herečku a malířku Mílu Pačovou. V okamžiku, kdy polovina Prahy Krčmáře za výběr manželky umělkyně v roce 1928 odsoudila, on se usmál a sdělil, že je rád, že se konečně objevil jeden profesor bez předsudků. Od té chvíle byla Míla Pačová na Hradě vždy vítána.

Též je o něm známo, že pocházel z velmi chudé rodiny, ale také se o jeho rodičích traduje mnoho podivných spekulací – jako třeba ta, že jeho matka byla Němka a pak zase Moravanka a jeho otec Slovák. Podařilo se vám dopátrat se, jak to tedy vlastně s jeho rodiči po pravdě je?

Obávám se, že ne. Přesně toto je problematika, opředená řadou, stále se opakujících teorií. Navíc, dopátrat se v této věci přesných odpovědí je podobně složité, jako téhož v případě spisovatelky Boženy Němcové. Oba životní příběhy jsou relativně daleko, a u obou se dochovalo jen málo materiálů. (Pokud vůbec pravých.) Přesto si myslím, že Masaryk (stejně tak i Němcová) musel být nadaný a chytrý po někom z rodiny. Čili, už jen z genetického hlediska není možné, aby jeho pokrevní rodiče, potažmo příbuzní byli všichni do jednoho nevzdělaní.

Zato jeho žena Charlotta pocházela z bohaté americké obchodnické rodiny, jejíž předci se hlásili k jihofrancouzským Hugenotům. Víte, o tom něco více?

Ano, o Charlottě se ví v tomto směru malinko více. Její rodiče byli zajímaví především svými kořeny. Otec Rudolph Pierre Garrigue pocházel z Dánska, maminka Charlotta Whiting už byla sice rodilá Američanka, ale její kořeny sahaly do Anglie. Otcova strana Garrigueů pocházela navíc prý až z Jižní Francie, konkrétně od pohoří La Garrigue, kde žili potomci slavných Kapetovců, spřízněných dokonce až s Ludvíkem IX. Svatým.

Vaše kniha je velmi čtivě a poutavě psána a odbornou kritikou je považována za nejlepší dílo zasvěcené právě rodu Masaryků, to pro vás musí být velmi potěšující zpráva?

Je příjemné slyšet takovou pochvalu a děkuji za ni! Vážím si každého názoru, dokonce i těch negativních, ze kterých se snažím, je-li důvod, poučit. Nikdo nejsme neomylní. Pokud je ale má činnost, a teď nemyslím jen v otázce TGM, chválena a chápána tak, že se snažím vždy postihovat osobní rysy a osudy osobností, mám radost největší. Protože přesně takový je můj styl. Historické vzdělání vede akademiky vždy k datům, faktům, jménům, místům… Pro mne jsou však důležité drobnosti, lidská psychologie, emoce, povahy, na první pohled „nedůležité věci“… Zkrátka vše to, čím jsou lidé, kterým se věnuji autentičtí a neopakovatelní. To, co je kolikrát vede tam, kde pak buď zazáří anebo i podlehnou chybě.

Na svém spisovatelském kontě, ale máte celou řadu dalších neméně zajímavých děl, z nichž vybírám Skryté soukromí Karla IV., Alžběta II., Charlotte Masaryková – Ve stínu, Karel Čapek – V slzách a věčnosti či právě zmíněná Sága rodu Masaryků. Leží na vašem psacím stole nějaký další zajímavý historický námět, který byste ráda zhmotnila v podobě další nové knihy?

Musím říci, že ano, (ačkoliv od „covidové doby“ se věnuji spíše vlastní umělecké činnosti, což je tvorba nevšedního uměleckého profilu o moduritové slečně Jiřince Auroře (Jííířa Aurora) na Instagramu, a je ze mne ve volném čase tudíž spíše fotografka), ke psaní knih bych se vrátila ráda. (Smích) Mým snem je vydat knihu o již zmíněné herečce pražského ND a velmi dobré malířce Míle Pačové - Krčmářové. To je žena, která zejména svou podporou vzniku pražské Národní galerie, (na kterém se právně podílel její manžel Prof. JUDr. Jan Krčmář) do historie výrazně zasáhla, a zasloužila by si tudíž oprávněnou pozornost. Knižní pozornost. Snad se mi sen jednoho dne splní, neboť vydávání knih je pro řadu nakladatelů, nejen od dob covidu, stále těžší a těžší…

A my budeme držet palce, aby se tak stalo... Děkuji za rozhovor.

1
Vytisknout
5455

Diskuse

Obsah vydání | 7. 9. 2023