Symboly ztraceného ráje

5. 9. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 8 minut
 

Jako symboly ztraceného ráje bývají označovány idylické zahrady obklopující nejen středověké kláštery, hrady a zámky ale také i rodinné domy. Vstupujeme do nich nejrůznějšími branami a brankami za jediným účelem, abychom v nich nalezli, jak potěchu oka a duše tak i tolik vzácné chvíle klidu a pohody, kterých se nám v současném přetechnizovaném a neskutečně hlučném světě dostává méně a méně. Jednou z takových zahrad byla i ta, kterou v roce 2020 vytvořila v Jedna Dva Tři Gallery známá česká výtvarnice, absolventka několika Ateliéru – monumentální, intermediální a sochařské tvorby, v nichž studovala pod vedením Jiřího Příhody, Dušana Záhoranského a Pavly Scerankové a také Lukáše Rittsteina. Kromě toho stihla vystudovat i Indonesian Institut of the Arts v Yogyakartě, Linda Wrong.


Paní Wrong, vaše zahrada, kterou jste před dvěma lety ve zmíněné pražské galerii vytvořila pod názvem Magic Garden byla opravdu nejen nádherně magická, ale také alarmující. Bylo tím hlavním inspiračním zdrojem, který vás přivedl na myšlenku jejího vytvoření právě vaše indonéské studium?

 

Ano i ne. Samozřejmě velká část inspirace pramenila z tamního pobytu. V mé práci mě ovšem také zajímá téma ekologie a také to, jak člověk svými činy formuje prostředí, ve kterém žije. Magic Garden ukazovala poslední nedotčenou přírodu, tu kterou možná už brzo svými zásahy ztratíme. Takovou perlu ukrytou v betonové džungli velkoměsta.


Co vás vlastně přimělo zvolit si pro svá studia právě zmíněný institut. Byly to ty starodávné bájné mýty a legendy, kterými je tato země opředena?


Asie, ale i její náboženské mýty a legendy jsou mi hodně blízké a v Indonésii jsem nikdy před tím nebyla. Lákala mě představa odjet na opačný konec světa, teplo a moře a dobrodružství. Navíc po vyprávění spolužáků, kteří toto místo navštívili se slovy, že jej buď budou milovat nebo nenávidět, mi bylo jasné, že tam musím jet.


Indonéská příroda díky svému tropickému klimatu dosahuje druhé nejvyšší míry biodiverzity na světě po Brazílii, ale přesto jsou zde některé druhy, které jsou přímo kriticky ohroženy. Měla jste během svého studijního pobytu také možnost dozvědět se něco více, o tomto tématu?

V místech, kde jsem se pohybovala (centrální Jáva) není tolik divokosti jako na vzdálenějších ostrovech, i když vám v noci po střechách běhají opice, může vás kousnout nebezpečný hmyz způsobující nepěknou alergickou reakci či smrtící had. Na ostrově Karimun Jawa jsem měla možnost vidět nádherné mořské ryby a korálové útesy a na druhé straně pláže pokryté nesčetným množstvím odpadu. Opravdu mě překvapila tato panenská příroda v kontrast toho, jakým způsobem Indonésie nakládá s odpadem. Pokaždé, když začalo pršet, řeka, kterou jsem měla za domem se pokryla kompletně celá odpadky. Pálení odpadků na ulicích každé ráno a večer je zcela normálním jevem. Stejně jako stále doutnající skládka odpadků a hořících pneumatik jako ze seriálu Simpsonovi, kterou denně míjíte cestou do obchodu.

A jak jste se jako Středoevropanka srovnala se zdejším podnebím?


Miluji teplo a horko. Pár týdnů ze začátku pro mne bylo náročných, ale poté jsem si zvykla a po několika měsících mi v byla ve zdejším podnebí zima. Ještě horší bylo, když jsem se poté vrátila v půlce léta do Čech, kde mi byla ještě větší zima a ve třiceti stupních jsem chodila v dlouhých kalhotách a svetru. Haha.


Když jste se po studiích vrátila zpět do Česka, bylo něco indonéského, po čem se vám doma nejvíc stýskalo?


Klid. Je zvláštní, jak v Indonésii plyne čas jinak než kdekoliv jinde na světe jsem byla. Je delší, pomalejší, klidnější. To mi moc chybělo. Chybí. A také samozřejmě vynikající kuchyně, kterou si alespoň částečně vařím doma. A také jízda na skútrech. Mohla bych jezdit i tady, ale zdejší řidiči nejsou na motorky tolik zvyklí. V Indonésii se nechodí pěšky, ale jezdí na motorkách, místní se tam snad už rodí s řidičákem na skútr.

Měla jste také možnost v průběhu tohoto studijního pobytu zhlédnout i nějaké výstavy zdejších výtvarníků/umělců?


Jogyakarta je kulturním a uměleckým centrem Jávy. Každoročně zde probíhá festival umění a konání výstav, performancí a hudebních koncertů jsou zde velmi časté. Sama jsem měla možnost vystavovat v místní galerii Survive! Garage, kde jsem chvíli i jako rezidentka bydlela. Díky velmi provázané umělecké scéně jsem tak mohla nahlédnout do zákulisí mnoha soukromých i veřejných galerií či přímo do studií a ateliérů místních umělců a umělkyň.


Je o vás známo, že velmi ráda experimentujete s některými materiály, jako například s recyklovaným plastem či keramickou pěnou. Co vás přivedlo na myšlenku těchto experimentů?


Především to, že plastické a skupltivní sochařství je jednou z nejméně ekologických uměleckých disciplín. Nároky na vodu, materiál, jeho zpracování aj. jsou oproti jiným znatelně vyšší, zvláště, hovoříme-li o použití historicky vyzdvihovaných materiálů (ušlechtilé kovy, mramor aj.).Ve svém doktorandském studiu se zabývám výzkumem materiálu v současném umění a metodou pro určování uhlíkové stopy sochařských děl. Celkově jde o uvědomění si problematiky životního prostředí, ale i formulaci otázek a odpovědí na toto téma a změny v pohlížení na materiál jako nosič informace a jeho další významy v historickém a především současném kontextu dnešní doby.


Takže jde vlastně o nalezení východiska udržitelnosti v sochařské tvorbě?


Také, ale řekla bych, že jde i o jakýsi balanc. Nelze zcela stanovit jedno konkrétní východisko. Navíc je velmi těžké, nahradit některé používané materiály. Momentálně buduji na AVU laboratoř, kde budu s materiály pracovat více prakticky a právě plast je jedním ze zkoumaných materiálů. Zaměřením této laboratoře je vznik nových a dostupných recyklovaných materiálů vhodných pro odlévání soch, převážně v klasickém postupu.


Každá zahrada je rozdílnou směsí chutí a vůní, kde v harmonii koexistují staré a nové přístupy a to nejen k současné soše, takže je svým způsobem jedinečná. Zůstanete ve své tvorbě pouze u této zmíněné, nebo chystáte i nějakou další?


Magic Garden byla site-specific výstava přímo pro Jedna Dva Tři Gallery. Pokud se nějaká zahrada bude opakovat, určitě nebude stejná. Většinou pracuji v uzavřených rozsáhlejších cyklech. V těchto dnech rozvíjím téma sebeprezentace a krásy v prostředí virtuální reality, internetových seznamek a toho, co vnímáme jako skutečné přes displej mobilního telefonu. Navazuji tak na poslední dílo LUV bazar, které je součástí probíhající kolektivní výstavy s názvem Mladých vlků běhá v okolí tomto dosti v Rožnově pod Radhoštěm až do konce září.


Děkuji za rozhovor.


0
Vytisknout
4053

Diskuse

Obsah vydání | 8. 9. 2022