Václavák plný Čechů podporujících mnichovskou dohodu
5. 9. 2022 / Fabiano Golgo
čas čtení
7 minut
Za protestem, který na Václavské náměstí přivedl sedmdesát tisíc
Čechů, stojí myšlenka, že postavením se na stranu ostatního
civilizovaného světa proti nevyprovokované válce vedené autokratickou
diktaturou Ruska proti oligarchické demokratické Ukrajině poškozuje
Česká republika své vlastní zájmy. Domnívají se, že kdyby jejich země
měla přátelštější vztahy s Kremlem, pak by klesly ceny plynu a ropy,
lidé by nemrzli o zimě, průmysl a továrny by nezkrachovaly a ceny
potravin by se vrátily k normálu.
I kdyby tato utopická teorie byla správná (nečelí snad Maďarsko
těmto problémům kvůli otevřené podpoře Vladimíra Putina?), je možné, aby
Česká republika byla v rámci Evropy sólovým hráčem? Nebo partnerem
Maďarska a možná i Rakouska a dokonce Itálie v nějakém alternativním
bloku ve vztahu k Rusku?
Nejvíce záleží na zjevném pokrytectví a paradoxu samozvaných nacionalistů, kteří se jistě cítí jako většina Čechů zrazených Británií, když Neville Chamberlain podepsal mnichovskou dohodu, a nyní žádají, aby jejich země udělala totéž Ukrajincům. Chtějí, aby se Kyjev vzdal Krymu a všeho dalšího, co už Putin zabral a chce zabrat ve jménu míru. Podobně jako Britové, když uznali za vhodné, aby Češi obětovali Sudety, které mimochodem obývali převážně Němci, ve jménu míru.
Měli Britové strpět všechno to bombardování, mrtvé a ekonomickou bídu, aby ubránili Evropu před Hitlerem?
Tito Češi, kteří v sobotu zaplnili centrum Prahy, museli by souhlasit s tím, že Velká Británie měla právo zachovat si svůj blahobyt a neriskovat, že bude platit vysokou cenu války jen proto, aby bránila nějakou vzdálenou zemi s lidmi, o kterých věděla jen velmi málo...
Tito Češi, jejichž vlastní zájmy jsou důležitější než životy jejich slovanských bratranců a sestřenic, tam říkali, že bychom neměli platit cenu za to, abychom byli na správné straně civilizace. Že máme kolaborovat s tou mocí, která je nejsilnější, sloužit tomu, kdo nás drží, aniž bychom ztratili pohodlí a bezpečí. České dějiny to zažily vícekrát. Malomyslnost a provincionalismus jsou pochopitelné, neboť malost a bezmocnost českých zemí vede obyvatelstvo ke snaze hledat řešení, jak přežít nepřátele, řešení, která berou v úvahu tyto znevýhodňující faktory.
I když je to pochopitelné, je to ošklivá tvář nedostatku empatie k druhým. Co by bylo z Evropy, kdyby se Velká Británie rozhodla, že jí není lhostejné, zda Německo chce získat země, kde žijí její lidé, nebo se zmocnit Stalinovy země? Proč by měly být americké ženy nuceny pracovat v továrnách vyrábějících zbraně, zatímco jejich chlapci umírali ve velkémmnožství v Evropě, aby chránili Evropany před nimi samými?
Velké národy platí cenu za to, že se chovají civilizovaně. Civilizace začala, když se lidé naučili sdílet a dělat kompromisy s ostatními, aby dosáhli vyšších cílů. Kmeny a společnosti mohly vzniknout pouze tehdy, když se osoby s odlišnými názory, původem a chápáním naučily spolupracovat a řešit věci bez násilí. Stačí letmý pohled na mapu světa a snadno vyhodnotíme, že země, které jsou na vrcholu sociálního žebříčku, jsou ty, které se opavdu obětují při hledání spravedlnosti doma i v zahraničí. Že všechny vyspělé národy na Zemi dosáhly této úrovně díky sociální empatii a přizpůsobení se rozmanitosti.
Přesto je důležité nenechat se zmást myšlenkou, že tento protest přilákal pouze lidi s nižší úrovní vzdělání nebo sociálně-psychologickými problémy. Osobně znám lidi, kteří tam byli a mají PhD, jsou velmi úspěšní v kariéře i osobním životě. Jeden je žid, druhá je feministka, byl tam také IT programátor a manažer jedné mezinárodní technologické společnosti. Lidé, jejichž xenofobní a extremistické názory nepocházejí z neznalosti, ale z nedostatku empatie a sobectví.
Stoupenci krajní pravice a populistů jsou lidé, kteří mají téměř univerzálně společnou nikoliv specifickou ekonomickou či vzdělanostní úroveň, ale kombinaci vysokého fyzického a/nebo psychického stresu, pracovního přetížení či domácího chaosu, tendenci hledat pragmatická a rychlá řešení většiny věcí, upřednostňování razance před rétorikou, potřebu vnucovat druhým svou morálku (často proto, aby zakryli vlastní skrytá závažná selhání) a následnou mozkovou lenost, vyvolanou přirozeným ochranným mechanismem před vysoce stresovými situacemi.
Současně s tím, jak jsou přitahováni strachem, jsou také zahlcováni svými obavami, čímž živí svou stresovost. Stoupenci populistů a krajní pravice jsou na strachu závislí a tito politici, digitální influenceři a nenávistná média je umějí krmit falešnými domněnkami, které je udržují ve strachu. Bojí se odlišnosti a novosti. Nové sexuální identity, nová móda, nová hudba, nové zvyky, nová kultura.
Ano, kvůli válce na Ukrajině nás čeká spousta potíží. Ale na tom nezáleží. Stejně jako v případě druhé světové války existují historické situace, kdy je třeba zaplatit jakoukoli cenu. Stejně jako uzavření podniků a karantény během pandemie, které vedlo k bankrotům a osobním tragédiím, ale bylo jediným řešením situace, která by byla ještě horší a fatálnější, kdyby se nepřijala. Krátkozrací lidé si neuvědomují dlouhodobé důsledky.
Ustoupit zločinnému jednání Ruska, které má údajně snížit ceny, znamená odložit závislost, která bude vždy využívána k tomu, aby donutila ostatní národy podřídit se jednání Kremlu, ať už bude jakkoli nepřijatelné. A historie Ruska nabízí spoustu příkladů loupeživého jednání, což z něj činí nespolehlivého a nedůvěryhodného hráče na světové scéně.
Informaec o sobotních protestech na Václavském náměstí se objevily v médiích po celém světě, což vážně poškodilo obraz České republiky. Populističtí voliči se cítí být zastoupeni. V demokracii je legitimní naslouchat všem stranám. Mylně však tvrdí, že jsou dnešní protesty stejně reprezentativní jako ty, které vedly k sametové revoluci. Jak argumentoval Radko Kubičko na ČT24, rozdíl je v tom, že žijeme v demokracii a jsou volby, takže tito lidé mohou změnit vládu, pokud skutečně zastupují většinu. Doufejme, že tomu tak není.
Ale klidně to mohou udělat. Protože mnozí Češi jsou od přírody a historicky sebestřední a cyničtí. Já nic, já muzikant. Ať mám svůj malý svět bez hluku. Vidím, jak se tento klam "Češi na prvním místě" snadno šíří v celé této provinční maloměstské kultuře.
Fabiano Golgo je novinář a antropolog.
9032
Diskuse