Je rozumné vyjednávat s Ruskem?

10. 1. 2022

čas čtení 3 minuty
Sázky na budoucí bezpečnostní architekturu Evropy jsou ze strany Ruska tak vysoké a hrozba války na Ukrajině tak bezprostřední, že tři samostatná setkání, která Rusko a Západ konají tento týden, vyvolávají srovnání s některými velkými západo-ruskými jednáními v minulosti, od Jalty v roce 1945 přes Paříž v roce 1960, budoucnost Berlína až po Reykjavík v roce 1986, píše Patrick Wintour.

Už samotné naplánování tří schůzek - v pondělí bilaterální bezpečnostní schůzky s USA, ve středu nepříliš časté zasedání Rady NATO-Rusko a ve čtvrtek zasedání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) o Ukrajině - považují někteří za chybu.

 Françoise Thomová, historička Ruska působící na Sorbonně, řekla: "Není nic nebezpečnějšího než tato jednání na vrcholné úrovni, která  nevyhnutelně podporují buď paranoiu ruských vládnoucích elit, nebo jejich iluze o velikosti a opojení mocí. Pokud je Západ neústupný, Kreml z toho vyvozuje, že chce Rusko zničit; pokud Západ nabízí ústupky, Kreml z toho vyvozuje, že je slabý a že je třeba zvýšit tlak. Velmi často je nejlepší politikou vůči Rusku mlčení a odstup: nic nedělat, nic neříkat a stát si za svým. Lpění na dialogu za každou cenu, zejména když nás Moskva drží na mušce jako šílenec drží rukojmí, jen ukazuje naši slabost a povzbuzuje Kreml k eskalaci."

Joe Biden však zjevně zastává názor, že je důležitý dialog, pokud bude zachována spojenecká sebekázeň a jednota.

Nevyjednávat by znamenalo živit ruský narativ, že Západ není připraven ani naslouchat. Kromě toho je jednání označováno za dialog, nikoliv za vyjednávání, říkají diplomaté.

Zatímco Západ bude chtít, aby se diskuse soustředila na suverenitu Ukrajiny a rozmístění raket, Rusko bude chtít odpověď na své tři požadavky stanovené minulý měsíc v návrzích smluv: stažení amerických jaderných zbraní z Evropy, odsun sil NATO v blízkosti ruských hranic a právně závazný slib, že Ukrajina a Gruzie se nikdy nestanou členem NATO.

Na Ukrajině panují obavy, že dialog s Ruskem o budoucí bezpečnostní architektuře Evropy, pod hrozbou vydírání a bez oficiální přítomnosti EU, bude Putin považovat za výhru.  Z Putinova pohledu již dosáhl pokroku a může dosáhnout dalšího. Ruské think tanky jako je IMEMO například tvrdí, že schůzka ukazuje, že "ledy se již prolomily".

Americký diplomat George Kennan za studené války tvrdil, že "Moskva je zvláštní případ". Bezpečnost viděl "pouze v trpělivém, ale smrtícím boji za úplné zničení [konkurenční] mocnosti, nikdy ne v paktování a kompromisech s ní". Podle něj byl Sovětský svaz pod Stalinovým vedením mistrem v překrucování amerických nabídek k dialogu v plnohodnotnou nabídku překreslit mapu Evropy. Řešením byla trpělivost a zadržování.

Za Henryho Kissingera se říkalo na americkém ministerstvu zahraničí, že Rusko funguje tak, že zkoumá slabiny, "kope do všech dveří a sleduje, které vypadnou z pantů".

Alexander Cadogan, tajemník britského ministerstva zahraničí za druhé světové války, ve svých denících podobně poukazoval na asymetrii v jednání s Ruskem: "Všechno je ve prospěch toho, kdo se chová darebácky. Každá poctivá vláda bojuje (v době míru) se dvěma rukama svázanýma za zády. Brilantní bezostyšnost Rusů můžeme obdivovat, ale nemůžeme ji napodobovat. Dává jim to velkou výhodu."

Naproti tomu většina politiků má často instinkt vyjednávat, snažit se o reset nebo důvěřovat osobnímu šarmu.

Spor o to, zda je rozumné s Ruskem mluvit,  se v podstatě omezuje na to, zda je Rusko  hnané nejistotou, nebo imperiálním expanzionismem.

Kompletní článek v angličtině ZDE

2
Vytisknout
2953

Diskuse

Obsah vydání | 12. 1. 2022