Dušičková úvaha o Dantovi a galaxiích

2. 11. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

V roce výročí Dantova úmrtí nelze psát o svátku Všech svatých a o Dušičkách jinak než s myšlenkami na Božskou komedii. Dantův vesmír byl přehledný, uspořádaný, bylo hned jasné, jaký má smysl. Všechno v něm se podřizovalo náboženství. Nebo lépe řečeno: těm učeným představám, které měl středověký vzdělanec spojené s náboženstvím.

   

Ve středu Země peklo, do kterého se klesalo z evropského povrchu hloub a hloub po točité cestě bez hvězd, bez čerstvého vzduchu. A v pekle všechno uspořádáno podle logiky tehdejší morálky a teologie. Na druhé straně Země se pak z pekla dalo vyjít na očistcovou horu a po ní vystoupat až do nebe, ke hvězdám a k Bohu. Všechno samozřejmě dobové.

V náboženství často zapomínáme, že naše představy o Bohu nejsou Bůh. Jsou v naší hlavě, umírají s námi a vznikly výchovou a životem, které jsme prodělali v určité společnosti, tedy v určitém místě a čase. Bůh musí být mnohem více. Představujeme si vzkříšení všech lidí na konci věků a Boží soud. Ale víme, že to bude něco nepředstavitelného.

Stejně tak život je biologický, kulturní, ale i věčný. Když doufáme ve věčný život, když ho chceme žít, míníme tím něco, co není uvězněno v biologických nebo kulturních kulisách naší doby. Tradiční reakce na rozbití Dantova světa moderní vědou bývala taková: vidíme, že Bůh není, že svět je obrovský a absurdní, bezútěšný. Svět miliard galaxií, která má každá miliard hvězd. Ale není přesně tohle ten svět, který svědčí o Bohu jako něčem, co překračuje všechno dobové a pozemské? Není Dantův svět naopak dobovou svěrací kazajkou, která může svědčit o dobových představách, ale nikoli o Bohu?

Když čtu evangelium, když myslím na věčný život našich zemřelých, když uvažuji nad vírou, nadějí a láskou, cítím, že ten obrovský svět, v němž Země i člověk vypadají tak bezvýznamně, je tím správným jevištěm. Kristův příběh najednou není jen garantem nějakých potřeb udělat legitimními nějaké učené názory a obrazy světa naší doby nebo dob minulých, nýbrž rozpráví s galaxiemi a velkým třeskem.

Jestli věřím a doufám v Boží lásku a posmrtný život, tak v Boží lásku a posmrtný život, které jsou a budou realitou na jevišti tohoto obrovského kosmu. A nechci, aby to bylo převáděno do nějakých systematických představ naší doby, do učeného výkladu o tom, jak je to možné, aby to bylo v souladu s našimi představami. Nechci, abychom se dopustili stejné chyby, jakou udělala s náboženstvím středověká učenost. Ve středověku už nežijeme a máme zcela jinou filozofii, zcela jinou společnost.

1
Vytisknout
5348

Diskuse

Obsah vydání | 8. 11. 2021