FT: Johnsonovo suspendování Dolní sněmovny je urážkou britské demokracie

29. 8. 2019

Vlivný britský hospodářský deník Financial Times publikoval v pátek ostrý útok proti rozhodnutí Borise Johnsona ochromit britskou demokracii. Citujeme:


Boris Johnson odpálil bombu pod ústavním aparátem Spojeného království. Premiérova žádost královně, aby suspendovala parlament až na pět týdnů, údajně proto, aby mohl připravit nový legislativní program, je v moderní éře bezprecedentní. Je to nesnesitelný pokus umlčet parlament, aby nemohl zabránit katastrofálnímu vypadnutí Británie z EU dne 31. října 2019. Kolébce britské demokracie, dlouho celosvětově obdivované, je nyní odpírána možnost vyjádřit se k nejzásadnějšímu rozhodnutí, jemuž Británie čelí za více než posledních čtyřicet let. Stejná možnost je odpírána i britskému lidu - jehož jménem údajně Boris Johnson jedná. Je načase, aby poslanci svrhli Johnsonovu vládu tím, že jí hlasováním vyjádří nedůvěru, a uvolnili tak cestu volbám, v nichž lidé mohou vyjádřit svou vůli.

Britská zastupitelská demokracie je poradní demokracií, jejíž součástí je diskuse, vyjednávání a nutné kompromisy. Dává moc rozhodovat jménem voličů poslancům a dovoluje jim, aby analyzovali nejmenší podrobnosti problémů - v případě brexitu, kdy jde o  snad nejsložitější proces oddělování britských institucí  v celé poválečné historii, na podrobnostech záleží nesmírně. Jak napsal John Stuart Mill o zastupitelské demokracii: "Její rolí je dávat najevo, co chybí, být orgánem lidových požadavků a je místem pro konfliktní debatu všech názorů týkajících se veřejných záležitostí... Zastupitelská demokracie musí svou kritikou, a konečným odmítnutím podpory, ovládat moc těch vysokých státních činitelů, kteří provádějí veřejnou politiku."

Historie nám ukazuje, že šarlatáni, demagogové a osoby, které se chtějí stát diktátory, zastupitelskou demokracii nemají rádi. Snaží se obcházet parlament, a pak rozhodnou, že je vlastně nakonc překážkou. Boris Johnson možná není tyran, ale vytvořil nebezpečný precedens, On a kabala lidí kolem něho, kteří se vydali na tuto revoluční cestu, by si měli dávat pozor na to, co vytvářejí.

Protesty Borise Johnsona, že nedělá nic nenormálního, jsou tak neupřímné jako jeho tvrzení [že odchodem z EU Británie získá pro své státní zdravotníctví 350 milionů liber týdně, byla to lež], zveřejněné velkými písmeny na předvolebním autobuse, jehož prostřednictvím stál Johnson v roce 2016 v čele kampaně za brexit. Suspendovat parlament před "Královniným projevem", tedy prezentací nového vládního programu, je běžná procedura, ale ta trvá týden nebo dva, nikoliv pět týdnů. Dočasné prázdniny parlamentu v září v období stranických sjezdů jsou také normální - i když během nich určitá práce parlamentu pokračuje. Krátké suspendování parlamentu se mohlo odehrát právě během toho období těch stranických sjezdů.

Neexistuje žádné právní ani administrativní ospravedlnění kompletního suspendování parlamentu na dobu pěti týdnů. Boris Johnson zneužívá ústavního šikanování, aby ochromil parlament, o němž ví, že se většinově staví proti jeho politické strategii. Umlčet parlament je ústavní vandalství.

Referendum v roce 2016 neposkytlo vládě mandát k prosazení nejextremnější formy brexitu. Boris Johnson se stal premiérem v důsledku hlasování jen 92 000 členů Konzervativní strany. Žádný premiér, který se chopil moci bez mandátu z všeobecných voleb, se dosud nikdy tak radikálně neodklonil od předchozí platformy své strany, ani neprovedl krok s tak vážnými důsledky.

Jestliže se Johnsonovi trik se suspendováním parlamentu povede, Británie ztratí veškerá práva kritizovat jiné země za nedostatky jejich demokracie. Britské ústavní normy dlouho závisejí na nepsaných konvencích. Existovalo nebezpečí, že neskrupulózní politik takové konvence pošlape. To se v moderní éře stalo až teď.

Poslanci musejí příští týden prosadit svou vůli proti premiérovi. Krátké období, po které budou zasedat, zřejmě nebude stačit, aby mohli schválit zákon požadující odklad odchodu Británie z EU. Poslanci musejí schválit nedůvěru vládě. Pro mnoho z nich je to nepřijatelné, protože to může vyžadovat vytvoření prozatímní vlády za vedení labouristy Jeremy Corbyna, čehož se mnozí z nich právem obávají. Jenže prioritou musí být ochránit britskou demokracii. Boris Johnson se může rozhodnout ignorovat hlasování o nedůvěře a pokusit se zůstat u moci až do brexitu. To by byla ještě větší urážka demokracie než jeho činy tento týden. Potvrdilo by to, že Británie má v úřadu premiéra nyní despota.

Standardní cestou pro vlády, které jsou v konfliktu s parlamentem, který jim brání v realizaci jejich strategie, je předložit záležitost voličům ve volbách. Johnson zřejmě bude kandidovat na základě programu divokého brexitu, potenciálně v paktu s Brexit Party. Pokud by ve volbách zvítězil, Británie by musela ten výsledek respektovat a žít s jeho důsledky. Opoziční strany by musely vést intenzivní předvolební kampaň a uzavřít mezi sebou volební pakty, aby takovému výsledku zabránily. Boris Johnson chce nynější boj prezentovat jako boj mezi parlamentem a lidem. Pokud si je jist, že ho lid podpoří, měl by být připraven to nechat otestovat ve volbách - a nikoliv se velkopansky snažit ochromit parlamentní demokracii, která byla dlouhá léta  základem britské prosperity a stability.

0
Vytisknout
2721

Diskuse

Obsah vydání | 3. 9. 2019