Vnitropolitické ohlédnutí za rokem 2018

31. 12. 2018 / Boris Cvek

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Když se ohlížím za rokem 2018 jako vnitropolitický komentátor, vidím tři hlavní události: volbu prezidenta, vznik koaliční Babišovy vlády a komunální volby. Miloš Zeman se stal už podruhé (a naposledy) prezidentem jen těsným výsledkem. Ani jeden z jeho hlavních a možná až překvapivě úspěšných protivníků nebyl kandidátem politické strany. Bývalý premiér za ODS, do jehož velkých zkušeností mnozí vkládali velké naděje, zcela propadl.

 

ODS byla také preferovaným koaličním partnerem pro Andreje Babiše, jak se nechal slyšet po sněmovních volbách na podzim 2017. Babiš se samozřejmě se svými konflikty zájmů a případem, v němž je trestně stíhán, nikdy premiérem neměl stát. Ještě v lednu se zdálo, že by snad připadala v úvahu i varianta, které se tehdy říkalo „polská“ a dnes „slovenská“, tedy varianta, kdy premiérem je nějaká loutka hlavního lídra vítězné strany. Tak jako tak prezident a tzv. levicové strany umožnili Babišovi stát se premiérem menšinové koaliční vlády, která získala důvěru ve Sněmovně. Hlavní roli měl a má prezident, který letos na jaře i na podzim, když se rozhořela aféra kolem Babišova syna, dal jasně najevo, že Babiše bude držet u moci za každou cenu bez ohledu na poměry ve Sněmovně.

A je pravda, že Andrej Babiš vyhrál sněmovní volby v roce 2017 zcela suverénně. Jeho Hnutí Ano mělo o téměř 20% více než uskupení, která skončila na druhém a třetím místě. Tzv. demokratická opozice s tím za celý rok 2018 nedokázala nic udělat. Aféra Babiše ml. dokonce podporu Hnutí Ano u veřejnosti mírně posílila, a to na úkor tzv. levicových stran, které se potácejí kolem hranice 5%. Jestli budeme mít poprvé Sněmovnu bez komunistů, tak díky Babišovi. Kde jsou ty časy, kdy měla ČSSD volební zisky přes 30% (v roce 1998 to bylo 32,31%, v roce 2002 30,2% a v roce 2006 dokonce 32,32%)? Myslíte, že by pomohl Paroubek? Ten propadl ve volbách do Senátu. Zapomeňte na ČSSD i na Paroubka. V oblasti politického spektra, které by se dalo označit jako „demokratická levice“, je po roce 2018 v ČR vakuum.

Pravice zůstává rozdělena mezi ODS a proevropský zbytek, který se neumí spojit ani v Senátu, kde má nesmírně silné postavení. Všechny strany proevropského zbytku jsou na hranici 5% nebo pod ní a tak nějak melou z posledního. Kde jsou ty časy, kdy měla TOP9 16%? Zapomeňte. Za preference kolem 15% je v roce 2018 vděčná ODS, která mívala kdysi kolem 30% (v roce 2006 35,38%). ODS a piráti dnes představují hlavní opozici proti Babišovi. Dokážou ho porazit? Sáhnou do toho od levice odpadlého elektorátu, který ho podporuje? Bohužel žádná levicová alternativa vůči Babišovi v ČR v roce 2018 není a zřejmě ani do příštích sněmovních voleb nebude.

Na druhou stranu po komunálních volbách máme v Praze uskutečněný scénář, který představuje úplně novou dynamiku v české politice. Primátorem Prahy se stal pirát a jeho koaličními spojenci jsou proevropská pravice a občanské hnutí, založené na úspěchu starosty Prahy 7 Jana Čižinského. ČSSD se vůbec nedostala do zastupitelstva. ODS a Ano jsou v opozici. Nová koalice si stanovila ambiciozní cíle s proklamovaným věcným, energickým řešením těch nejpalčivějších problémů, jako je např. bytová politika nebo doprava. Bude-li tato koalice úspěšná, může to být velké povzbuzení pro změnu celkové politické nálady v České republice.

Zklamáním byl vývoj po komunálních volbách v Brně, kde se Žít Brno a zelení nedokázali spojit, takže 8% hlasů, které představovaly jejich voliče, propadlo. Bývalý primátor Vokřál se tehdy snažil vytvořit koalici s ODS, ČSSD a KDU-ČSL. Všechno bylo dohodnuté, nicméně Vokřál byl po zásluze potrestán mistrným tahem pirátů, kteří přistoupili na věrolomnost ODS a umožnili tak důkladnou debatu o této údajně očištěné a obnovené straně. Je pravda, že to celé dopadlo tak, že ODS má skutečně post primátorky, nicméně celá situace je dnes pod mnohem větší veřejnou kontrolou, než by byla za koalice Ano s tradičními stranami. A stále je tu samozřejmě hrozba, že ODS může všechno ztratit nějakým novým přeskupením, které vrátí Vokřála k moci – jediné, co se zdá vyloučené, je to, že by se chtěl stát primátorem s podporou zrádců z ODS. Uvidíme.

Shrnuto: na Hradě máme minulost, kterou musíme ještě čtyři roky přetrpět, zároveň jsou ale čtyři roky poměrně málo času na přípravu na pozitivní změnu při další volbě prezidenta republiky v roce 2023. Klíčové budou samozřejmě sněmovní volby a boj o Strakovu akademii. Současná vládní koalice nevypadá moc pevně a vitálně. A ty volby mohou být tedy docela dobře i předčasné. Uvidíme, jak se v roce 2019 posunou skandály Andreje Babiše, jak obstojí či neobstojí česká policie a justice, jak se bude Babišovo postavení vyvíjet na evropské úrovni. Uvidíme, jak se bude dařit nové koalici v pražském podhradí. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by na konci roku 2019 měly ukázat průzkumy preferencí politických stran a uskupení něco výrazně jiného, než ukazují dnes.


0
Vytisknout
3160

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2019