Nepříjemný, leč nutný pohled do vlastního zrcadla

3. 1. 2019 / Daniel Veselý

Jan Čulík si v textu Babiš je nevinen, Orbán a Putin jsou demokraté, v Bruselu vládnou zločinci, Rusko se chová přátelsky a Čína nám nehrozí opět klade otázku, proč lidé věří naprostým nesmyslům, a nikoliv ověřeným faktům. Částečně si sám odpovídá, když zmiňuje „jednolitý postoj pražské mediální kavárny vůči problémům dneška“. Mám za to, že tím stojí právě mentorský postoj (nejen) českých mainstreamových novinářů jdoucí ruku v ruce se zcela legitimním pocitem, že obyčejný a nadto atomizovaný jedinec tváří v tvář neprůstřelným a odcizeným politickým elitám nemůže nic změnit; pocitem, který se projevuje ztrátou důvěry v etablované instituce a zavedené sdělovací prostředky.

Tato masivní deziluze, již násobí i další faktory počínaje strachem z globalizovaného světa přes prekarizaci práce či obavu ze ztráty zaměstnání a konče zahlcením nesčetným množstvím digitálních informací, nevyhnutelně ústí v iracionální až sebedestruktivní postoje vůči nepřehlednému světu. Tito lidé, kteří mají strach ze ztráty své identity, potřebují jednoduché a čitelné symboly a jasně definované dobro a zlo, a proto se instinktivně přimykají k trumpismu, orbánismu či putinismu - tedy k jasně definovanému autoritářství jako ke spáse, a současně lají jednolitému Západu – ať už symbolizovanému Bruselem nebo Washingtonem. Toho vrchovatou měrou využívají manipulativní média, jež předstírají zájem o starosti „Podzámčí“ a zároveň mu nabízejí jednoduchá řešení, kupříkladu zachování homogenní společnosti prosté „cizáckých vlivů“.

Je však pozoruhodné, že tato iracionální stanoviska zaujímají i mnozí vzdělaní a inteligentní lidé, takže je třeba hledat i další důvody. Ale i oni mohli nabýt oprávněného dojmu, že jimi klasičtí politikové a sdělovací prostředky opovrhují a vysmívají se jim. Ovšem proč nebýt kritický vůči tradičnímu establishmentu a zároveň nepodlehnout nebezpečné šalbě autoritářství?

Tyto nihilistické postoje se následně manifestují ve volbách, čehož zdatně využívají xenofobní a populističtí politikové nabízející jednoduchá řešení komplikovaných problémů. Je ovšem zcela očividné, že otřesní politikové typu Donalda Trumpa a Jaira Bolsonara nejsou jakousi aberací, nýbrž v celku logickým produktem dlouhodobě selhávajících, či přímo dysfunkčních politických systémů.

Navíc mezi politiky údajných starých dobrých časů a nynějšími autoritáři existuje zřetelná kontinuita, pokud ji však chceme vidět. Naopak vytváření zavádějících kontrastů mezi uhlazenými politiky předchozí éry a dnešními vulgárními populisty pouze přispívá ke všeobecnému zmatku a klade překážky na cestě k odstranění dnešního marasmu. Kontinuitu mezi starou a novou gardou světových lídrů jednoduše nelze zamést pod koberec. Vždyť centrističtí a dokonce i levicoví politikové, kteří byli celé dekády zcela oddáni fosilnímu průmyslu a bezohlednému drancování přírodního bohatství, připravili ideologickou půdu pro antienvironmentální extrémisty typu Trumpa a Bolsonara. Není proto na čase zpochybnit stávající systém, jenž není slučitelný s udržitelným rozvojem, a jehož jsou tito politikové jen logickým, byť děsivým produktem?

Otázkou ovšem zůstává, co s tím? Domnívám se, že je nejdřív nutno hledat chybu u sebe; zda jsme k tomuto neblahému stavu sami něčím nepřispěli, třeba oním mentorstvím či nezlomnou vírou v neomylnost tradičních sdělovacích prostředků. Spoustu z nás odrazují arogantní postoje dobře placených novinářů, kteří se nedokážou vcítit do obyčejných lidí a kteří se tváří, jako by spolkli Šalamounovo lejno. Nemůžeme shlížet na jedince, kteří propadli manipulacím a nesmyslům, jako na nesvéprávné idioty, ale jako na lidské bytosti, s nimiž je třeba vést diskusi, přestože je to v řadě případů boj s větrnými mlýny.

Nemůžeme pouze upozorňovat na zjevné manipulace všelijakých sputniků, breitbartů či kdysi uznávaných periodik, ale je zapotřebí, abychom taktéž analyzovali systematická selhávání a přešlapy klasických mediálních domů. Mainstream by se neměl obsesivně soustředit na nebezpečí přicházející zvnějšku, ale v první řadě by měl nemilosrdně cupovat nešvary našeho civilizačního okruhu – tedy problémy, jež se nás bezprostředně týkají. Nenabízím instantní řešení a zázračný návod, jak bleskurychle vybřednout z dnešního marastu; je to samozřejmě perná mravenčí dřina, ale jednou se snad vyplatí.  

1
Vytisknout
7750

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2019