Nostalgické vzpomínání na Václava Havla je vysoce kontraproduktivní
20. 12. 2018
/
Daniel Veselý
čas čtení
1 minuta
Pro
českou společnost je příznačné, že se nedokáže vypořádat s nepříjemnými okamžiky
vlastních dějin, jež má naopak tendenci lakovat narůžovo. Není tudíž vůbec
divu, že ani sedm let po úmrtí bývalého prezidenta nejsme schopni kriticky
zhodnotit odkaz Václava Havla. Jednostranná záplava chvály doprovázená nostalgií,
již znásobuje existence bezcharakterních politiků typu Zeman, Babiš a Okamura,
neposkytuje prostor pro žádné pochybnosti. A to je vždy krajně zavádějící, ba
nebezpečné.
Tato
groteskní ikonizace, kdy je v podstatě zapovězeno říci cokoliv kritického
na adresu Václava Havla, se už dříve projevila v nekompromisním zavržení
exprezidenta v manipulativních médiích, což je stejně škodlivé a hloupé
jako jeho jednostranné velebení v mainstreamových sdělovacích prostředcích.
Absence
nadhledu a neschopnost akceptovat i Havlovy stinné stránky, jakož i
kontroverze, vytvářející kontraproduktivní stesk po starých dobrých časech, kdy
naši domovinu nesužovali populističtí politikové, vede nejen k osudnému přehlížení
dřívějších chyb a nešvarů, ale i zjevné kontinuity mezi minulostí a dneškem.
Zdá
se, jako by česká společnost ztratila soudnost a soustředila se pouze na bezútěšný
dnešek; jako by snad současná opovrženíhodná politická reprezentace vyrašila na
zelené louce. Není tomu tak a my to podvědomě cítíme. Není to však jen ryze
český problém, neboť totéž lze pozorovat i ve Spojených státech, kde byl nedávno
zesnulý prezident George H. W. Bush téměř svatořečen.
Jedině
sebevědomá a sebekritická společnost, která měří všem týmž metrem a která se
nebojí nepříjemných pravd, se může vyvarovat nežádoucích excesů politické moci.
Mytologizace kontroverzních politiků naopak vytváří falešný kontrast mezi
hrdinnými a zavrženíhodnými politiky a přispívá k umělé polarizaci
společnosti. A odtud je jen krůček k celospolečenskému konfliktu.
11846
Diskuse