O mísení plemen a genů

21. 12. 2018 / Boris Cvek

Na Facebooku se aktuálně objevuje téma „mísení lidských plemen“ z nějaké učebnice pro základní školy. Prý se v té učebnici píše, že mísení lidských plemen je prospěšné, což vzbudilo zájem Tomia Okamury, který vyzývá své čtenáře, aby to komentovali. Nabízí se říci, že sám Tomio jaksi vznikl něčím, co by se dalo nazvat „mísením plemen“, ale já mám problém už se slovem „plemeno“.

 

Mně to slovo, pokud není použito v archaickém smyslu jako označení nějaké populace (třeba „plemeno zmijí“ v Matoušově evangeliu 12,34), pasuje na uměle vyšlechtěná zvířata. Tak to chápe i česká wikipedie. Žádní lidé nejsou naštěstí produktem umělého šlechtění. Např. rozdíl mezi černochy a bělochy není v žádném smyslu srovnatelný s rozdílem mezi jezevčíkem a boxerem. Kromě toho je třeba říci, že neexistuje nějaký „přirozený stav“ lidstva, v němž by bylo lidstvo rozděleno na nějaké přehledné skupiny. Lidé od nejstarších dob migrovali a jejich populace se různě mísily. Dokonce se dnes zdá, že mnozí z nás, zejména obyvatelé Evropy a Asie, mají v genech památku i na naše velmi staré příbuzné, totiž neandrtálce.

Problém existence „lidských ras“ není v tom, že by mezi lidmi nebyly rozdíly. Problém je v tom, že nic jako geneticky definovatelná, homogenní „lidská rasa“ (pokud se tím nemyslí živočišný druh vůbec) nemůže existovat, protože mezi lidmi jsou právě příliš velké rozdíly i uvnitř domnělých ras. Spojovat nějakou skupinu tak vnějšími znaky, jako je barva kůže, je pouhý společenský konstrukt. Ano, v medicíně můžeme najít zjištění, že lidé tzv. kavkazského původu, tedy „bílí“, mají větší náchylnost k tomu či onomu onemocnění než lidé afrického původu. Původ ve smyslu dědičnosti určitých nemocí je ovšem něco úplně jiného než rasa. Populace „bílých Čechů“ se snadno dá rozdělit na lidi, kteří mají v rodině např. dědičnou formu té či oné rakoviny. Jsou snad proto jinou rasou?

Takže ani plemeno, ani rasa. A mísení? Když vzniká jakýkoli člověk, dochází k mísení genů. Každá naše spermie, každé naše vajíčko obsahuje – díky procesu tzv. homologní rekombinace – náhodnou směs genů našich rodičů. Tuto směs pak přenášíme při rozmnožování na své potomky. Někdy dojde k takové kombinaci genů, které nemá žádnou šanci přežít, a nový lidský organismus umírá hned po početí ve stavu, kdy má jen pár buněk (je proto sporné, zda jde vskutku o „lidský“ organismus). Jindy dochází k různým vrozeným defektům, které se projeví v dětství nebo dospělosti. Ale vůbec to nesouvisí s rasou nebo plemenem. Je to proces mnohem starší než lidstvo, najdeme ho v řasách nebo houbách. Celé to má smysl v tom, že náhodné kombinace genů vedou k celé šíři možností chování a vlastností nových jedinců, což je vynikající věc pro měnící se životní podmínky.

Můžeme si to ukázat na příkladu nějaké nemoci: protože v evoluci není nikdy jasné, jaká nemoc se objeví, je dobré mít mnoho jedinců s rozmanitými geny, aby byla co největší šance, že někdo nějakou budoucí fatální epidemii přežije. Pokud přijde epidemie nemoci X, přežijí jiní, než pokud přijde epidemie nemoci Y. Proto je také naprosto stupidní představovat si, že někdo je nějak absolutně evolučně silnější než někdo druhý. Mohou se změnit podmínky a geny, které dříve představovaly výhodu, mohou najednou být fatální slabinou. Někdo může říci, že v moderní době řešíme nemoci už jinak, medicínou, nač tedy genetická rozmanitost. Opak je pravdou: moderní doba stojí na vynálezech zvláštních lidí, jejichž narození se nedá předvídat – mnozí z nich by v džungli neměli vůbec šanci přežít. Ale díky nim máme vynálezy, které nás dělají naprosto nejsilnějšími zvířaty na planetě, aniž bychom se stali nějak fyzicky silnějšími nebo otužilejšími než naši předkové. Nevíme, jaké kombinace genů umožní narození génia. Géniové jsou často z rodin, které nejsou příliš výjimečné, a pokud mají potomky, pak to nebývají géniové. Ono také nezáleží jen na nějakých genech, ale i na vhodné osobní a historické situaci. Přesaďte Einsteina z kolébky do indického slumu a nic nevynalezne, možná nebude ani gramotný. S teorií relativity přijde v přibližně stejnou dobu někdo jiný.

Ale zpět k mísení. Mísení je každé pohlavní rozmnožování. Je pohlavním právě proto, že jde o mísení. Když jahodník vypustí šlahoun, vznikne nový jahodník, který je geneticky identický s tím původním. Když ale dojde k opylení květu jahodníku, vznikají semena nových jahodníků s novými kombinacemi genů. V tomto smyslu, tedy ve smyslu zvětšování genetické rozmanitosti, což je základ pohlavního rozmnožování, je skutečně přinášení nových genů z jiných populací velmi dobrou věcí. A to nemluvím o tom, že s mísením různých populací souvisí nejen pohlavní rozmnožování, ale také přenos nových znalostí, srovnávání zvyklostí, obchod atd. Karl Popper ve své stěžejní knize Otevřená společnost a její nepřátelé dokonce tvrdí, že zrod svobodné společnosti a racionality začíná tam, kde antičtí Řekové díky cestování za obchodem začali chápat, že lidské zvyklosti nejsou všude stejné, ale jsou v různých společnostech rozdílné a dají se – na rozdíl od vlastností ohně nebo pohybu hvězd, přílivu a odlivu – měnit lidskými rozhodnutími.

0
Vytisknout
5143

Diskuse

Obsah vydání | 28. 12. 2018