Vnitřní dialog generace Y

#Sluníčkosluníčkouprchlík

4. 2. 2016 / Aneta Adámková

Může to chvíli trvat, ale stojí opravdu zachování naší kultury za utrpení ostatních? Je nutné ji zachovat v podobě, v jaké je dnes? Okleštěné od hodnot. Proč? Pro budoucí generace?

Ta třetí: Kdy lidé přestanou být lhostejní ke světu okolo? Pan prezident říká “Čechy Čechům”. Opravdu? A čím jsme si to zasloužili? Tím, že jsme se tu narodili? Že platíme daně?

A co ti druzí, kteří se narodili v jiné zemi. Nemají také nárok na jídlo, přístřeší, vzdělání…

Prostě se blbě narodili. Jejich problém.

Ta první: Jejich problém to přestal být v tom momentu, kdy jsme se o něm dozvěděli. V tu chvílí se to stává i náš problém, za který jsme zodpovědní, a měli bychom to řešit. Být lhostejní k lidem žádajícím o pomoc je zločin. Obhajovat se strachem z návyků jiné kultury je hloupé. Zvláště, pokud jsme ji nikdy nezažili, a dovídáme se o ní tak nanejvýš z televize a od odborníka na motýlky Konvičky.

Ta druhá: Ale přeci nemůžeš jen tak všechny nechat přijít. Já z toho mám také strach. Opravdu to může ohrozit naši kulturu.

Hlas z davu: Znásilní nám naše ženy, podřežou nám krky!

Ta druhá: Chápu, že je třeba jim pomáhat, ale nějak promyšleně, v rámci dlouhodobé strategie. My nemůžeme zastavit syrskou válku. Jo, můžou třeba naši politici, pokud by v NATO lobbovali, abychom se do ní zapojili. Ani nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Asi dobře. Já dělám to, co považuji sama za dobré, a to je to, co jsem říkala. Vůbec, ale vůbec to nemá znamenat, že by dobrovolníci neměli jezdit na hranice atd. Tak jsem to absolutně nemyslela, je dobré a správné tam jezdit a pomáhat v místě a dělat tyhle věci, posílat tam peníze, jo. Já ale mluvím o tom stresu, který říkáš, že z toho máš. Že ho mám i já a asi tak nějak každý - akorát každý se s ním jinak vyrovná. Někdo tam jede pomoct - já nejsem takový dobrodruh, ale ani tak se nepovažuji za lhostejnou. Jen se snažím to dělat jinak. A když to dělám, nestresuje mě pak tolik ta zlá skutečnost. Na světě se dějí a budou dít špatné věci vždycky. Nikdy v historii nebylo tak blaze jako teď několik desetiletí zpátky. Je to zákon života - pořád se někde něco děje. Neměli bychom k tomu být lhostejní, ale ani se nadměrně stresovat tím, že se to děje, když s tím nemůžeme nic udělat my sami konkrétně. Říkáš, že je to zaviněno lhostejností lidí, to asi často jo. Mně přijde, že je proti tomu potřeba bojovat dlouhodobě, cíleně a do hloubky.

Ta třetí: Tak my v Čechách nemáme co promýšlet, stejně k nám nikdo nechce. Ale za celou Evropu, Evropa přeci nemůže přijmout kdekoho. Ještě se vrátím k té kultuře, nevíme, zda budou schopni ji respektovat a adaptovat se.

Ta první: Jakou naši kulturu? Věci se tak rychle mění. My akorát tak máme strach, protože nevíme co přijde dalšího. Ano, asi by se kultura změnila, ale třeba to bude k lepšímu. Naučíme se respektovat a tolerovat odlišnosti. Může to chvíli trvat, ale stojí opravdu zachování naší kultury za utrpení ostatních? Je nutné ji zachovat v podobě jaké je dnes? Okleštěná od hodnot. Proč? Pro budoucí generace?

Ta druhá: To ne, ale kulturu potřebujeme, abychom se mohli nějak identifikovat, ztotožnit se. A o tom to úplně není. Jde o to, že v jejich kultuře se dějí věci, které jsou pro nás Evropany nepříjemné.

Hlas z davu: Znásilní nám ženy, ukradnou dobytek!

Ta první: Narážíš třeba na to, že v africké Eritrei teď vláda vydala mandát, že každý způsobilý mladý muž si má vzít alespoň dvě ženy? Jo, já ten strach chápu. Ale jsou tu dvě věci. Lidé ten strach nemají na základě osobní zkušenosti. A za druhé, být lhostejný k trpícím lidem je zločin. Smekám před Merkelovou, která řekla: Jestliže se začneme omlouvat za to, že v nouzi ukážeme vlídnou tvář, pak toto není má vlast.

… jen my bohužel žádnou vlídnou tvář zatím neukázali…

(A ano, mám ráda uprchlíky! A klidně si je nastěhuji k sobě domů. Žila jsem s Kurdem, chodila se Sudáncem, a vzala si afričana. )

#sluníčkosluníčkouprchlík

0
Vytisknout
3221

Diskuse

Obsah vydání | 5. 2. 2016