Česká kulturní identita na psychoanalytickém lůžku...

Proč je nutné upálit Merkelovou

7. 1. 2016 / Bohumil Kartous

Když cítíte vinu, zcela přirozeně hledáte způsob, jak se ospravedlnit. A to i v případě, že vinu přiznáte. Když ale cítíte zahanbení tváří v tvář tomu, že jednáte zbaběle, zatímco jiný se zachoval důstojně a čestně, máte pouze dvě možnosti. Buď svou hanbu doznáte, nebo ji popřete. Čím více jste zesměšněni, tím více máte potřebu se bránit, popírat a pokud možno zlikvidovat zdroj zahanbení. Proto je potřeba symbolicky "upálit" Angelu Merkelovou, protože ona zosobňuje zesměšnění postojů, které česká společnost většinově zastává.

Angela Merkelová byla na konci roku dvakrát oceněna jako osobnost roku v prestižních anketách tohoto charakteru. Časopis Time i deník Financial Times ocenili německou kancléřku za její trvalý a vstřícný postoj k řešení urgentních důsledků válek na Blízkém východě, které se projevují jako imigrační krize do Evropy. Vidí v tom velký kus odvahy stát za dodržováním stávající konvence o lidských právech a tedy za dosavadním pojetí evropské demokracie. I přesto, že radikální pravice v Německu z ní udělala nepřítele číslo 1, i přesto, že musí stát proti opozici v podobě spřátelené bavorské CSU.

Obě ocenění dávají Merkelové vysoký kredit, říkají, že se stala symbolem snahy zachovat si tvář navzdory nemalým problémům, které to s sebou nese. Ocenění tohoto typu stvrzují před mezinárodním společenstvím, že postoj německé kancléřky je zaznamenání i úcty hodný. Je to ale také vzkaz těm, kdo tomuto postoji oponují.

Je to vzkaz zejména posttotalitním zemím střední a východní Evropy, jejich společnosti vykazují sobě příbuzné známky xenofobní hysterie. Navzdory tomu, že se jich celý problém vlastně přímo netýká, téma se pro ně stalo katalyzátorem podpovrchového strachu a nejistoty vyplývající z nízké úrovně vnitřní společenské identity a nedůvěry v "res publica", věc veřejnou.

V České republice nejsou žádní uprchlíci. Kromě dobrovolníků, kteří pomáhají na místech, kudy uprchlíci procházejí, se takřka žádný Čech s živým Syřanem, Iráčanem, Eritrejcem či Afgháncem nesetkal. Ani do budoucna to není pravděpodobné, protože i kdyby ČR respektovala dohodu o kvótách, těch 3 500 lidí se v desetimilionové společnosti rozplyne takřka nepozorovaně. V horizontu dvaceti či třiceti let nelze předpokládat, že se česká společnost z hlediska své etnické různosti nějak výrazně promění. Pokud, nebudou to lidé z muslimských zemí, kteří její vysokou homogenitu naruší.

Přesto deklaruje česká majorita strach z tohoto vpravdě vybájeného nebezpečí. V žádné ze zemí, které uprchlíky aktivně přijímají, nepanuje tak exaltovaná panika z toho, že chce někdo uloupit naši jedinečnou kulturu a parazitovat na našem ekonomickém nadstandardu. Tato panika se šíří už nějakou dobu prostřednictvím různých dystopických a manipulativních elementů kolujících internetem, ale teprve v posledním roce nabrala skutečně masových obrátek. A zatímco ztělesněním obrany lidských hodnot zakládajících evropskou kulturu se stala Merkelová, Miloš Zeman se stal lokálním symbolem na povrch pronikající malomyslnosti, mindráku z neschopnosti postavit se problémům a vyrovnat se s nimi a z pocitu neexistence čehokoliv, co by snad přesahovalo ledničku s tlačenkou, bůčkem a pivem. 

My to dokážeme, tvrdí Merkelová, stejně jako její předchůdce Gerhard Schöder, sociálně demokratický politický oponent a přesto člověk, který Merkelové vyjádřil plnou podporu. Německo se nepochybně setká s řadou problémů, pokud pouze za rok 2015 přijalo 1 milion uprchlíků. Bez ohledu na to, německá sebedůvěra, vědomí vlastní vnitřní síly, vůle a odhodlanosti staví hysterii české společnosti, která žádný problém řešit nemusí, do velmi komického světla. Zahanbení na mezinárodní scéně, které každým dalším blábolem přiživuje Miloš Zeman, nemá žádné opodstatnění a nemá ospravedlnění.

Jediné, co může udělat malý český člověk, který sdílí obavy společně se svým prezidentem, je popřít shora uvedenou skutečnost, schovávat se za štít "zdravého rozumu" a další rétorické figury, aby si nemusel přiznat, že celá "uprchlická krize" v podobě společenské reakce je vlastně jen zprávou o společnosti samé. 

Těch, kdo si skutečnost uvědomují, nebude mnoho. Většina lidí prostě vnímá věci takové, jak se na první pohled jeví a sází na to samozřejmě i demagogové typu Zemana. I přes tu absurdní skutečnost, že problém, který v této společnosti vyvstal, reálně neexistuje, si toho málokdo všímá. V médiích a na internetových fórech se zaníceně diskutuje o všech otázkách spojených s chimérou.

Skutečného problému si nikdo nevšímá. Naopak, pokud jsou v české společnosti lidé, kteří si uvědomují, že skutečným probléme zde nejsou uprchlíci, ale stav české kulturní identity, taktně o tom mlčí. Místo toho dochází k symbolickému upalování Angely Merkelové, která tuto nepříjemnou pravd připomíná.

0
Vytisknout
8095

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2016