Angličanka: Co se dělo, když jsem si vzala do bytu syrského uprchlíka

9. 1. 2016

"Budeš si muset nechat udělat zámek na dveře od ložnice i od koupelny," řekl mi otec. "Muži jsou velmi skotačiví, když jsou dlouho bez manželky."

Řekla jsem rodičům, že u mě bude bydlet syrský uprchlík, který čeká, než za ním do Británie přijede manželka s jejich nemluvnětem, píše reportérka deníku Guardian Helen Pidd.

Poprvé jsem se sešla na obědě s Yasserem v srpnu. Poslouchala jsem ohromeně, když mi vyprávěl, lámanou angličtinou, o své 37 dní dlouhé odysseji přes moře a zemi. Přeplul přes Středozemní moře uprostřed noci v nafukovacím člunu, i když neumí plavat. Šel pěšky z Řecka do Makedonie a cestoval celou Evropou, než se dostal do uprchlického tábora Džungle v Calais. Šest nocí se pokoušel naskočit na kamion a pak se mu podařilo skrýt se na korbě náklaďáku. Po 17 hodinách úkrytu mezi krabicemi hraček zabušil na dveře. Řidič náklaďáku zuřil: býval by dostal pokutu 2000 liber, kdyby britští pohraničníci uprchlíka objevili. Yasser utekl. Nebyl si ani jist, že je v Anglii, než uviděl na silnici automobil, který jel vlevo. Došel pěšky k nejbližší benzínové stanici a požádal je, aby zavolali policii. Jeho nový život započal.

Uvažovala jsem, jak bych mu mohla pomoci. Dostával od britského státu 5 liber na živobytí denně, prostřednictvím soukromé firmy Serco, které si stát najímá na zpracovávání žádostí o azyl. Při čekání na vyřízení žádosti Yasser nesměl pracovat a žil v jednom domě firmy Serco s pěti dalšími žadateli o azyl. Zeptala jsem ho, jestli by mi nepomohl vytapetovat byt. Souhlasil. Když jsem se vrátila z práce, už měl práci hotovou. Nabídla jsem mu peníze. Vypadal zděšen. "Ne, ne," řekl. "Peníze nechci. Chci přátele."

O dva dny poté byla na pláži v Řecku nalezena mrtvola Ajlana Kurdiho. Nálada v Británii se změnila. Náhle začaly bulvární noviny projevovat soucit. David Cameron oznámil, že Británie přijme 20 000 syrských uprchlíků - a já jsem nabídla volnou místnost ve svém bytě Yasserovi.

Trvalo mu docela dlouho, než to přijal, ale brzo dostal azyl a povolení pobytu na pět let. Ukázal mi dopis, potvrzující jeho status uprchlíka: Po 28 dnech bude vystěhován z domu vlastněného firmou Serco a má méně než měsíc na to, aby si obstaral registraci u britského národního pojištění, které ho opravňuje k získání zaměstnání, registroval se ve zprostředkovatelně práce a našel si někde ubytování. Složitý úkol i pro Brita, nemluvě o Syřanovi se špatnou angličtinou a bez peněz na kauci pro získání nájemného bytu.

Několik dní před tím, než byl vystěhován z uprchlického domu, mi Yasser poslal textovou zprávu, jestli by u mě mohl bydlet, než přijedou jeho manželka a dítě. Byl na bytovém odboru komunálního úřadu a tam mu řekli, že jako samostatný 34 letý muž bez malých dětí není pro ně ubytovací prioritou. Jeho sociální dávky na ubytování ve výši asi 280 liber měsíčně by stačily na jeden pokoj v soukromém bytě (bez kauce ale neměl šanci), anebo na postel v hostelu pro bezdomovce, kde by musel žít s alkoholiky a narkomany.

Vyzvedla jsem ho z domu Serco o několik dní později. Když si vybalil věci, viděla jsem, že nemá nic: jeden svetr, jednu košili, jedny džínsy, dvě trička, dvoje spodky.

Domnívala jsem se, že ubytování Yassera bude pro mě pokáním za chyby, které jsem udělala ve svém životě, ale jeho přítomnost mi dodávala pocit viny. Jednoho dne jsem zuřila, že neumím dát novou konzoli na záclony na okno v obýváku. "V mé zemi se lidé bojí, jestli jim dům nezničí barelová bomba. V Anglii máte starosti o záclonách," řekl Yasser a zasmál se vlastnímu vtipu. "Všichni máme své problémy."

Smějeme se hodně, ale soužití není bez problémů. Hlavním problémem je jazyková bariéra (pomáhá Google Translate) a taky to, že Yasser nemá žádné peníze, tak je často doma. Taky mi přijde jeho obsese syrskou válkou, i když pochopitelná, dost únavná. Už nechci vidět další fotografie mrtvých lidí a musela jsem zavést zásadu "Při večeři se nemluví o válce".

Taky je trochu frustrující, že nehledá dost usilovně zaměstnání. Yasser není žádný lenoch: každý den vypomáhá jako dobrovolník jako manažer kanceláře v charitativní organizaci pro Syřany v Manchesteru a chce velmi pracovat, jenže ne v jakémkoliv zaměstnání. Je kvalifikovaný učitel arabštiny a chce učit, ale nemá kvalifikaci učitele pro britské školy. Zašla jsem s ním do zprostředkovatelny práce na schůzku s jeho "pracovní poradkyní". Varovala ho, že bude pokutován, pokud nezačne žádat o množství nejrůznějších zaměstnání prostřednictvím nesrozumitelného vládního portálu, který jsem ani já nedokázala řádně použít. Přijde také o podporu v nezaměstnanosti, pokud nebude žádat o zaměstnání, která naprosto nemá šanci získat. Došlo mu, že musí začít úplně od začátku. Chtěl by ale nejprve chodit na aspoň tříměsíční intenzivní kurs angličtiny, jenže zprostředkovatelna práce naléhá, že musí nejprve získat zaměstnání.

Yasserova odolnost a výdrž mě ohromuje. Právě dostal zprávu od své manželky, že dorazili pašeráci lidí, aby ji a jejich šestnáctiměsíční dítě převedli přes hranici ze Sýrie do Turecka. Další zprávu od nich dostal až ve tři hodiny ráno druhého dne, že šli pěšky devět hodin ve tmě a jsou nyní drženi v nějakém domě, manželka neví kde. Minulo dalších 48 hodin, než přišla textovka, že dorazili do města Gaziantep v Turecku. Yasser žádá o test DNA, který má prokázat jeho otcovství, aby mu britské ministerstvo vnitra nemohlo odmítnout vízum pro spojování rodin.

Co si myslí o mém buržoazním životě? Nechápe, proč si Britové nechávají zbrousit a natřít dřevěnou podlahu, když by mohli mít kovraly. Nechápe, že mám knihovničku na kuchařky. Samy kuchařky považuje za komické - jemu vždycky v životě vařily ženy - on velmi efektivně myje nádobí. Jednoho dne se mě ptal, jak zapnout troubu. Na co že to potřebuje? "Vajíčka safari," řekl. Google nepomohl, až jsem podle vyhozeného obalu zjistila, že šlo o Scotch Eggs - "Skotská (pikantní) vejce" v masovém obalu. "Dvě věci, Yassere. Zaprvé, ta skotská vejce jíme studená. Zadruhé, obsahují vepřové, to nejíš."

Yasser obyčejně jí jen halalové maso, což bylo problémem, když jsem ho pozvala k rodičům na Vánoce. Rodiče bydlí, kde nejsou skoro žádní muslimové, a matka nemůže sehnat halalového krocana. Vysvětlila jsem to Yasserovi. Ten se nad tím zamyslel a usoudil, že mí rodiče jsou křesťani a Vánoce jsou křesťanský svátek, a proto bude jejich krocan posvátný - slovo halal v podstatě znamená posvátný, takže to může klidně jíst.

Pozvala jsem Yassera do svého bytu z pocitu povinnosti, ukázalo se, že je to radost.

Yasser má velký zájem na tom se integrovat a asimilovat. Brzo si povšiml, že lidi v Manchesteru se zdraví slovem "haja" a oslovují se navzájem "love". Začal to včleňovat do svých esemesek. Postupně získává vynikající severoanglický přízvuk. Díváme se společně na pitomé pořady v televizi. Jednou mi řekl, že je neuvěřitelné, že v jednom pořadu byla při svatebním obřadu nevěsta v tak pokročilém stavu těhotenství. V Sýrii prý nikdo nemá sex před svatbou.

Navzdory našim kulturním rozdílům, chce Yasser velmi silně přispět k občanskému životu. Když uviděl v televizi záplavy, které postihly Británii o Vánocích, zorganizoval skupinu Syřanů, kteří šli pomáhat s vyklízením zatopených bytů, a dostal se do mezinárodního zpravodajství.

Říkají, že to vyžaduje celou vesnici, aby se vychovalo dítě. Myslím si, že to vyžaduje celou komunitu k integraci uprchlíka. Pomáhají všichni moji přátelé, berou Yassera na mejdany, učí ho anglicky, spravili mu jízdní kolo a ukázali mi, jak na něm bezpečně jezdit.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
19790

Diskuse

Obsah vydání | 12. 1. 2016