Syrské město Madája je symptomatickým obrazem uprchlické krize

11. 1. 2016 / Daniel Veselý

Znepokojující události v Kolíně nad Rýnem - jak se zdá - odkryly latentní rasismus, který už plně zachvacuje do iracionality hluboko zabředlou českou společnost. Nesrovnatelně horší tragédii hladovějících obyvatel syrského města Madája, jež se nachází v kleštích především syrských vojsk a Hizballáhu na jedné straně, ale i protivládních rebelů včetně džihádistů z Fronty an-Nusrá a Ahrar al-Šam operujících v samotném městě na straně druhé, jak na základě poznatků z arabských médií informuje Juan Cole, se však tolik pozornosti nevěnuje. Proč vlastně?

Je bezodkladně nutné, aby syrská armáda zuboženým obyvatelům města Madája, kde jich žije asi 40 000, urgentně zaslala potraviny a další komodity nezbytné k životu, jak slíbila, nicméně tamní situace s ohledem na průběh samotného syrského konfliktu je poněkud komplikovanější.

Toto syrské město ležící nedaleko Damašku poblíž hranic s Libanonem se nachází v obležení více než dva roky, jak na základě četby arabských zdrojů uvádí odborník na Blízký východ Juan Cole ZDE. Tamní populace a též obyvatelstvo blízkého města Zabadani se připojily k protivládním protestům, které, jako v řadě dalších oblastí Sýrie, přerostly v ozbrojený odpor a radikalizaci protiasadovských bojovníků. Město se rozdělilo na několik zón a v některých těchto zónách se jejich obyvatelé přiklonili na stranu salafistických a káidistických elementů z Fronty an-Nusrá a Ahrar al-Šam. Tyto dvě skupiny prosluly svou zarytou nenávistí k šíitům, což na scénu přivedlo libanonské hnutí Hizballáh, jež v syrském kotli bojuje po boku armády Bašára Asada. Bojovníci z Hizballáhu se totiž obávali, že by káidisté mohli z Madáji a Zabadani provádět výpady proti jeho pozicím v Libanonu.

Syrská armáda se v případě Madáji rozhodla město jednoduše vyhladovět, aby eliminovala nepřítele, a Hizballáh tuto děsivou taktiku ospravedlnil tvrzením, že 600 ozbrojených teroristů si vzalo jeho obyvatelstvo jako rukojmí. Ačkoliv je pravda, že protiasadovští rebelové drží v kleštích několik šíitských měst v syrské provincii Idlib, situace v Madáji a Zabadani je přece jen odlišná.

Juan Cole, který se netají názorem, že režim Bašára Asada je de facto stalinistický, dále píše, že přítomnost 600 salafistických a káidistických militantů v Madáji nemůže nikterak ospravedlnit hrozivé hladovění tamních civilistů včetně dětí. Syrská vláda by navíc měla povolit opuštění města těm jeho obyvatelům, kteří o to projeví zájem, uzavírá Cole.

Děsivé obléhání Madáji dokonce některé z islamistů bojujících v Sýrii přimělo k volání po pomstě v podobě zničení jedné ze šíity obývaných vesnic v provincii Idlib. Nadto je velice odporné, že strádání Madáji bylo zneužito propagandou, o čemž svědčí libanonský deník Daily Star, který otiskl fotografii děvčete údajně na pokraji smrti hladem v Madáji, z níž se vyklubala zdravá holčička žijící ve skutečnosti v Libanonu ZDE. Ta posléze prostřednictvím svého twitterového účtu svou pravou totožnost potvrdila. Pozoruhodné je také prohlášení představitele Mezinárodního výboru Červeného kříže k situaci v tomto a dalších obléhaných syrských městech na twitteru ZDE, podle nějž sice nelze vyloučit zprávy o tamním utrpení, ale ani potvrdit informace cirkulující o nich na sociálních sítích a v západních médiích.

Bohužel v syrském konfliktu neexistuje ani jedna strana, jež by se neuchylovala k válečným zločinům, a proto tamní civilní populace naprosto bez pochyby nepředstavitelně strádá.

Na osudu hladem umírajících obyvatel syrské Madáji lze pádně demonstrovat válečný horor v Sýrii, jenž iracionální a zveličelé obavy Evropanů z uprchlíků i migrantů proudících z Blízkého východu a Afriky ukazuje v neuvěřitelně zahanbujícím světle. Jestliže podle prohlášení německého ministerstva vnitra byli z 31 útočníků v Kolíně nad Rýnem slovy čtyři Syřané, kteří tvoří páteř uprchlické vlny do Evropy, je tragikomické, abychom nadále hovořili o nutnosti uzavírat hranice Evropy tváří v tvář těmto „nájezdníkům“ nebo omezovali občanské svobody ve stylu Patriot Act 1 a 2, jak navrhuje na populistické vlně surfující politolog Petr Robejšek ZDE apod.

Poukazováním na sexuálně motivované a další útoky, jichž se během silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem a dalších městech v Německu i Finsku dopustili násilníci nehledě na jejich vzezření či původ není možno uplatňovat kolektivní vinu na více než milión uprchlíků a migrantů, který v loňském roce dorazil do Evropy. To je totiž hluboce rasistické. To však k mému hlubokému zklamání činí i mnozí z těch, kteří se hlásí k levicovým myšlenkám.

0
Vytisknout
1708

Diskuse

Obsah vydání | 13. 1. 2016