Jak to vlastně bylo s tím takzvaným čecháčkovstvím
29. 7. 2026 / Boris Cvek
Pan Mitrofanov na Seznamu píše, že „čecháčkové“ odjakživa vytlačovali Čechy.
„Pohled do historie ukazuje, že čecháčkové vytlačovali Čechy odjakživa. Před druhou světovou válkou to vyvrcholilo uštváním k smrti jednoho z největších Čechů všech dob Karla Čapka. Za vlády komunistů přišel pro čecháčky ráj na zemi a dnes se jim úspěšně vrací.“
Problém je, že to souvisí s tím, co se dělo geopoliticky. Nebýt vývoje v Německu, první republika by asi vydržela po celé dvacáté století a Čapek by se možná dožil na výsluní zájmu osmdesátky.
A dalo by se na naše dějiny taky dívat očima roku 1918 a 1989. Aspoň donedávna to bylo zvykem. Druhá republika, Protektorát a komunismus byly vnímána jako jakési deviace, naopak první republika a polistopadový vývoj jako normální stav. Samozřejmě 1918 a 1989 jsou také výsledkem geopolitiky. Zmiňme, že do roku 1925 stál v čele naší armády francouzský generál.
Co je na polistopadovém vývoji v té souvislosti obzvláště nepochopitelné, je to, že Česká republika neprosazovalo federalizaci EU a plnou integraci do této federace. Prosazovala a prosazuje pravý opak. Nemluvě o tom, že čecháčkovství těžko porazíte, když nemáte peníze na řádný rozvoj státu, protože nedaníte bohaté. Připomínám, že člověk v minimální mzdou platí u nás odvody státu (včetně toho, co za něj platí zaměstnavatel) ve výši majetkové daně ze 40 stometrových bytů v Praze.
Ono ani v tom Německu ve 30. letech to nebylo o nějakých „němčácích“, ale o ekonomice. V roce 1928 měla NSDAP 2,6 procenta. Volker Ullrich ve svém životopisu Adolfa Hitlera tvrdí, že stačilo vydržet do roku 1934 a Hitler by už neměl šanci. A Čapek by mohl žít. Naopak masivní zbrojení Československu bylo před druhou světovou válkou k ničemu, když nás nechali být naši spojenci. O to děsivější je, jsme se z toho ve svém přístupu k EU vůbec nepoučili.
Diskuse