Uprchlická krize hrozí naprostým rozvrácením Evropy

4. 2. 2016

Východní Evropa se drtivou většinou rozhodla se na uprchlíky úplně vykašlat. Na východ od bývalé železné opony nejsou v médiích pro uprchlíky skoro vůbec žádné sympatie. Polsko, Maďarsko a Slovensko se dalo cestou populistického nacionalismu. Sice tam existují desítky milionů liberálně naladěných, většinou mladých lidí, který jsou ochotni projevovat soucit s uprchlíky a plnit mezinárodní povinnosti svých zemí, avšak tito lidé nejsou ve vládě.

Uprchlická krize v Evropě sotva začala, varuje analytik Channel Four News Paul Mason. Podle konzervativních odhadů přijde letos do Turecka další milion uprchlíků, možná víc. Rozdělování uprchlíků do evropských zemí podle kvót, jak navrhovalo Německo, a jak to odmítly východoevropské země, se neuskuteční, přestože přijde další milion lidí.

Německo samo bude čelit závažné volbě: pokud tam najednou vznikne rozpočtový deficit, v důsledku financování pomoci žadatelů o azyl, jak ospravedlní vláda, že nevydává peníze na infrastrukturu, která má sloužit německým občanům, která se v důsledku omezených investicí v éře Angely Merkelové začala rozpadat?

Ale problémy Německa jsou naprosto okrajové ve srovnání s obrovskou existenční krizí, kterou by přineslo druhé léto nezvladatelné migrace Řecku.

Řecko je nyní obětí diplomatické agrese. Minulý týden uvažovala Evropská komise o uvržení Řecka do karantény vybudováním žiletkového plotu na území bývalé jugoslávské republiky Makedonie, která ani není členem EU. Německé zdroje navrhly, že zruší řecké dluhy jen pod podmínkou, že Řecko uvězní 400 000 migrantů. Belgický ministr podle svého řeckého protějšku prý při jednání tvrdil, že Řecko by mělo posílat čluny s uprchlíky z Turecka zpět na volné moře, anebo je potápět, a tvrdě tak porušovat mezinárodní právo. Jiní v Evropě navrhují kriminalizaci nevládních organizací, které uprchlíkům pomáhají na řeckých ostrovech.

Pokud se některá z těchto věcí stane, řeckou občanskou společnost to rozerve na kusy. Tyto požadavky prokazují Evropě, že její politikové a instituce jsou zcela neschopné čelit faktům: příchodu dalšího milionu uprchlíků bude možné zabránit jen politikou posílání člunů zpět na volné moře, což by hrubě porušilo veškeré mezinárodní právo.

Problémem číslo dvě je morální kolaps turecké vlády. Armáda Recepa Tayyipa Erdoğana už proměnila kurdské regiony v jižním Turecku ve válečnou zónu. Nyní Erdoğan usiluje o doživotní uvěznění dvou prominentních novinářů ze sekularistického listu Cumhuriyet za jejich investigaci, která dokázala, že Erdoğanová vláda posílala zbraně Islámskému státu. Třicetileté vězeňské tresty pro oba novináře požaduje Erdoğan, který si myslí, že jeho země by stále ještě mohla vstoupit do EU a je i nadále členem NATO, které ho za jeho utlačitelskou politiku nijak nekritizuje.

Třetím problémem je ochromení institucí EU. Německo jednostranně zrušilo dublinský předpis, podle něhož by musely být všichni uprchlíci vráceni do Řecka. Většina východoevropských zemí odmítla uprchlické kvóty a dává přednost žiletkovému plotu a policii s chirurgickými maskami. Schengen je těsně před zrušením.

Nerozhodnost, vláda iluzí a neschopnost postavit se čelem k faktům jsou v EU nyní nesmírně urgentními problémy.

Řecko v žádném případě nezačne posílat čluny s uprchlíky zpět na moře, ani je nebude potápět. Ať udělala vláda Alexise Tsiprase jakékoliv kompromisy s Bruselem ohledně politiky škrtů, je plná lidskoprávních právníků, profesorů kriminologie a lidí, kteří strávili celý svůj život bojem proti fašismu. Řecko zuří nad požadavky Evropské unie.

Východní Evropa se drtivou většinou rozhodla se na uprchlíky úplně vykašlat. Na východ od bývalé železné opony nejsou v médiích pro uprchlíky skoro vůbec žádné sympatie. Polsko, Maďarsko a Slovensko se dalo cestou populistického nacionalismu. Sice tam existují desítky milionů liberálně naladěných, většinou mladých lidí, který jsou ochotni projevovat soucit s uprchlíky a plnit mezinárodní povinnosti svých zemí, avšak tito lidé nejsou ve vládě.

Co se týče Turecka, nepřijalo dosud závažnější opatření, která by zabránila syrským uprchlíkům opouštět území Turecka a plavit se do Evropy. U státu, který je ochoten věznit své vlastní novináře a bombardovat vlastní města, to dokazuje, jaké jsou jeho priority.

Takže existují jen dvě možnosti: co dál udělá EU a co udělají evropské národy.

Pokud se Německo vzdá pokusů prosadit uprchlické kvóty pro celou EU, končí zóna volného pohybu v Evropě. To vědí všichni, kromě politických a mediálních elit, které udržují fikci, že se nic neděje a všechno je v pořádku. Německo do prosince registrovalo zatím jen asi polovinu z 900 000 žadatelů o azyl. Ultrapravicová strana Alternative fuer Deutschland postoupila v průzkumech veřejného mínění z šestého na třetí místo. Angela Merkelová netečně civí do světel přijíždějícího vlaku.

Takže pak zůstávají jen občané. Tiše a bez rétoriky, po celé Evropě vzniklo spektakulární mezinárodní hnutí, které pomáhá uprchlíkům. Církve, nevládní organizace, komunity, policie a sociální služby včetně obyčejných lidí bez jakékoliv velké agendy, se prostě rozhodly pracovat a zachraňovat lidi, pomáhat jim v cestě, dávat jim vodu, jídlo a šatstvo a právě teď jim pomáhají se integrovat.

Naproti tomu existují i lidé jako mladí Britové, kteří před televizními kamerami o minulém víkendu v Doveru zdravili vztyčenou pravicí.

Naši dědečkové porazili fašismus - zakázali ho, popravili jeho vedoucí představitele, potlačili jeho myšlenky, protože věděli, jak svůdný je pozdrav vztyčenou pravicí pro zakomplexované idioty. Odebrali Německu veškerou geopolitickou moc protože věděli, že Německo má tendenci používat té moci nemoudře, a to i mezi demokraty. Děkovali, že mají štěstí, že východní Evropa je problémem někoho jiného. A použili armády, aby zajistili, že Řecko zůstane prozápadní a demokratické.

Generace britských politiků jako Churchill a Atlee prokázala daleko větší strategickou vizi než dnešní britští politikové.

Ti však se vážně obávají, že další milion uprchlíků, přicházejících do Evropy, může přesvědčit britské voliče, aby hlasovali pro odchod z EU. Taková obava je příliš simplistní. Vážným problémem by bylo, kdyby Evropská komise se skutečně pokusila donuit Řecko, aby uprchlíky záměrně topilo, a kdyby Řecko proměnila v koncentrační tábor v karanténě, pokud by to odmítlo udělat. Lidé by se pak právem začali ptát, čím jménem se to děje.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5351

Diskuse

Obsah vydání | 5. 2. 2016