Kteří našeptávači klamou naše ústavní činitele? A budou potrestáni?

Obrana dobrých úmyslů premiéra a prezidenta

9. 1. 2013 / Bohumil Kartous

Během prezidentských debat České televize zkouší moderátor kandidáty z věcných znalostí ústavy. "Bingo" formát diskuse mu asi připadá intelektuálně progresivní, stejně jako fakt, že nemalou část velmi krátkého času se kandidáti pokoušejí odhadnout, jestli je počet mandátů ústavního soudce omezen a kdo vyhlašuje válečný stav. Dramaturgie na úrovni školní besídky, výsledný obraz diskutujících (o to snad jde?) stejně ostrý jako před debatou. Hodinu a půl do sledování exhibujícího moderátora (veřejné služby) nemíním investovat.

Ústavní znalosti si předpokládám každý prezident doplní stejně jako jakýkoliv jiný ústavní činitel. Daleko důležitější je vědět, jak si pak, v jednotlivých krocích, bude ústavní práva a povinnosti (a zdaleka ne jen ta) vykládat a čím je bude naplňovat.

Kupříkladu by mě zajímalo, kdo vykládal předsedovi vlády Petru Nečasovi ustanovení o kontrasignaci amnestie udělené prezidentem.

Na panu Nečasovi se totiž někdo dopustil velké křivdy, snad nějaký nezvaný našeptávač, protože pan premiér evidentně znění ústavy a své vlastní roli coby předsedy vlády zcela mylně porozuměl. Abych se vyhnul obvinění z rozdmýchávání špatných nálad, nepředpokládám žádné špatné úmysly pana Nečase, je mi ho naopak, stejně jako pana prezidenta, velmi líto.

Stali se oběťmi špinavé mediální kampaně a přitom vše, co činí, činí s těmi nejlepšími úmysly. Jen se zdá, že jejich dobré úmysly jsou založeny na poněkud znepokojujících nejasnostech, které, jistě mimo dohled našich nejvyšších ústavních činitelů, zavdaly příčinu k laciné a evidentně difamační mediální štvanici.

Kupříkladu pan prezident zastavil soudní procesy u řady závažných případů hospodářské kriminality v domnění, že má tímto vyhovět judikátu Evropského soudu pro lidská práva, protože procesy delší než šestileté jsou nemravné. A protože si tím sám nebyl úplně jist, ve své moudrosti hranici o dva roky zvýšil.

Jistě netušil, že bude následně tak těžké najít onen judikát, o který se v dobré vůli opřel.

Někdy prostě stačí náhoda, trochu posunutý výklad, neúmyslná dezinterpretace a neštěstí je na světě. Aktu sjednocujícího společnost na projevu soucitu a milosrdenství bylo zneužito, aby našeptávači získali lacinou hůl na vymýcení těch vysokých hodnot, které pan prezident dlouhodobě ztělesňuje a za pomoci oddaných spolubojovníků hrdinně brání, a to navzdory mnoha úkladům.

Stejně tak v případě pana premiéra došlo k nezáviděníhodnému zneužití jeho snahy o to, aby se naše společnost stala zase o něco lepší. Pan premiér se podle jeho vlastních slov domnívá, že:

"Udělení amnestie je výsostným právem prezidenta, a pokud se tak stalo po patnácti letech v den 20. výročí vzniku České republiky, má svoje opodstatnění. Rozsah a odůvodnění amnestie je přitom plně v kompetenci prezidenta. Není možné, aby se předseda vlády podílel na formulování rozsahu amnestie. Je to individuální akt prezidenta. Nedělo se tak v minulosti a nestalo se tak ani v tomto případě. Je však ústavní zvyklostí, že předseda vlády amnestii prezidenta kontrasignuje. Tím stvrzuje, že je amnestie z právního hlediska v pořádku a že vláda tento akt realizuje a za jeho realizaci přebírá odpovědnost. Nemusel by ji podepsat pouze v případech, kdyby byl tento akt zjevně protiprávní, a to se v tomto případě nestalo. Takže jsem amnestii nemohl nepodepsat."

Kromě našeptávačů snad nikdo nemůže vidět ani stín pochybnosti na dobrých úmyslech, které akt kontrasignace doprovázely, opřené jak o potřebu naplnit svou veřejnou službu ve vztahu k ústavě i ve vztahu k prezidentovi České republiky, který se dnes a denně zapisuje do historie jako nesmírně statečný a moudrý státník.

Ale jakoby opět zasáhla jakási těžko uchopitelná shoda okolností, u nichž je až podezřelé, že by se snad mohla přihodit bez zjevného úmyslu škodit. Někdo musel panu premiérovi poskytnout nějaký nesprávný či jen zčásti správný výklad ústavy, jak je patrné ze jejího znění:

(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 (sem spadá i amnestie, pozn. autora) vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.

Podle ústavy je právě kontrasignace premiéra tím, co teprve dává amnestii její platnost, tudíž přirozená skromnost pana premiéra v jeho dojmu, že nemohl nepodepsat, skutečně není na místě. Pan premiér mohl nepodepsat a ústava tím, jak je formulována, dokonce předpokládá, že podpis premiéra je schvalující (platnost dávající).

Tím pádem by amnestie platnost nezískala, neboť vyžaduje právě to, že za ni premiér -- společně s vládou -- tímto přebírá celou odpovědnost.

Je nutno také pana premiéra upozornit, že vláda kontrasignací nepřebírá odpovědnost pouze za realizaci rozhodnutí, ale za celé rozhodnutí.

Je-li ústava v některých případech nejasná, zde je naopak čitelná pro jakéhokoliv laika. Za příznivějších okolností by snad bylo na místě panu premiérovi gratulovat, že odpovědnost je zcela na straně jeho vlády, nicméně tentokrát by si to snad někdo mohl vykládat jako nevhodný sarkasmus.

Nepochybujme ovšem. Pan premiér a prezident jsou, a to je nadevše jasné, mimo podezření. Je přeci pod úroveň zpochybňovat, že by se tak moudří a odpovědní státníci ve svých úsudcích a rozhodnutích mýlit. Jejich našeptávači by naopak měli být okamžitě pohnáni k odpovědnosti. Za vzniklou situaci by si zasloužili součet všech trestů, které byly amnestií anulovány!

0
Vytisknout
8432

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2013