Ne průzkumy a billboardy, ale my!

11. 1. 2013

Reaguji na množící se výzvy k upřednostnění volby Karla Schwarzenberga nebo Jiřího Dienstbiera před Táňou Fischerovou, Zuzanou Roithovou a Vladimírem Franzem. Autoři těchto výzev doufají, že by tak bylo možno dostat ze hry alespoň jednoho z dvojice médii protěžovaných, Jana Fischera a Miloše Zemana, píše Ivan Boukal.

Před pár lety jsem při parlamentních volbách uvažoval obdobně a namísto Klíčovému hnutí jsem svůj hlas dal Zeleným. Ti tehdy stejně propadli a já litoval, že jsem se choval tak male a nehlasoval ve prospěch zdaleka nejlepší nabídky. Dnes už svůj hlas považuji i za druh zpětné vazby pro mě důležitým světlonošům, tvůrcům promyšlených alternativ, vizí, svobodného prostoru a nadějí. A na druhé straně i šíbrům všeho druhu.

Průzkumy jsou silným nástrojem moci k manipulaci lidí a utváření reality k obrazu oné moci. Ta má sofistikované metody k ošetření všemožných překážek na své cestě k ještě větší moci. Sleduje jediný cíl - vlastní růst a jeho růst. Všechny naše kompromisní volby jsou součástí jejího plánu, na nás jí samou nastraženými dvířky, odvádějícími nás pomalu na čím dál užší a slepější cesty.

Nechci už s nimi hrát nerovné hry na jejich hřišti. Láká mě volný prostor a cestování podle hvězd a vnitřního kompasu. Je to evoluční krok a jediná, dlouhodobě udržitelná cesta ke svobodě. A také signál do éteru: "Tato cesta má pro někoho smysl!", "Tento maják nesvítí zbytečně!"

To je mi víc, než pochybné taktizování ve hře "na třetího". Jeho výsledky jsou zkreslující, matoucí a z podstaty nepravdivé, protože vykalkulované. Tím místo světla šíří tmu. Propůjčením se takové volbě bych se - důsledně vzato - stavěl po bok i těm nejhorším tunelářům.

Stát každou nohou v jiné lodi nevede k dobrému a moje srdce mi říká "Už žádné kompromisy, žádná dvojkolejnost, žádné lavírování!" Takový postoj nedávno přišel jako vnitřní proměna i do mého osobního života a já náhle pocítil silnou důvěru a schopnost opustit "hry na jistotu" a zadní vrátka. Mám v sobě od té doby bdělost provazochodce, ale každý krůček vpřed mě zatím zbavuje strachu a já vidím, jak jsem byl spoutaný.

Půjdeme-li všichni za touto svobodou a vnitřní pevností, budeme mít, i při nejhorším možném prezidentovi, daleko lepší vyhlídky do budoucna, než národ sehnutý a ustupující tlaku pod prezidentem o trochu lepším. Každý tedy musíme začít u sebe a o tom právě jsou zítřejší volby!

0
Vytisknout
5188

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2013