Dvojí občanství kandidátů na prezidenta ČR

8. 1. 2013 / Čestmír Kubát

Z veřejně dostupných zdrojů víme, že Jiří Dienstbier je občanem nejen českým, ale i občanem Spojených států amerických a Karel Schwarzenberg má kromě českého také švýcarské státní občanství. Poměr k České republice a jejímu lidu, zejména otázka, zda má kandidát na prezidenta republiky občanství výlučně české či nikoliv, přitom je jednou ze základních politických otázek pro uchazeče o funkci prezidenta republiky. Podle rozšířeného názoru Ústava dvojí občanství hlavy státu nezakazuje. Můj právní názor je právě opačný.

Prezident republiky by měl sdílet osudy českého státu a lidu. Měl by být zárukou jeho rozvoje a bezpečí a neměl by mít závazky k cizí moci ani ústupovou cestu a zázemí v zahraničí. U kandidáta s dvojím státním občanstvím lze dovodit jednoznačný závěr o ústavním zákazu jeho kandidatury s ohledem na budoucí výkon funkce neslučitelný s jeho závazky občana k cizímu státu z následujících čtyř prostých premis

  • Česká republika je alespoň podle své Ústavy svrchovaný (suverénní) stát,
  • prezident republiky jako hlava státu je především vrchním velitelem armády a zastupuje stát navenek -- přitom nemá jen ceremoniální funkci, jak se někdy bez znalosti věci uvádí,
  • státní občan je povinen být svému státu věrný a oddaný,
  • všechny svrchované státy jsou ve vnitřní politice založeny na monopolu fyzického násilí a navenek prosazují v konkurenci s jinými státy velmi široké spektrum nejrůznějších zájmů, vyplývající především z dominantních obecných podstatných a dlouhodobých zájmů právě svých občanů, přitom si navzájem konkurují až do té míry, že užívají i zpravodajské služby, připravují se na válku a vedou války -- to vše je nemyslitelné také bez utajovaného působení (do jisté míry i mezi spojenci), protože opak by znamenal popření státní svrchovanosti ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy.

Čl. 60 Ústavy stanoví: "Odmítne-li prezident republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen". Složení slibu prezidenta a případné výhrady k němu jsou nepochybně právní úkony, tedy projevy vůle směřující ke vzniku, zániku či změně právních vztahů. Lidé svoji vůli neprojevují jen slovy, ale také bez použití slov (konkludentně - svým chováním), což pro politiky platí dvojnásob. Aby byl právní úkon platný, musí být učiněn určitě, vážně, svobodně a srozumitelně. Pro výklad projevu vůle neplatí žádná zjednodušující zásada jako "kdo mlčí, souhlasí", ale jeho výklad je třeba provádět vždy ve vztahu ke všem souvisejícím okolnostem.

Pokud by zvolený prezident, který by byl vedle českého občanství vázán věrností ještě k dalšímu státu, složil prezidentský slib bez vyslovení výhrady ve prospěch oddanosti tomuto dalšímu státu bylo by to nejen nečestné, ale mohlo by to znamenat, že tuto výhradu ve skutečnosti konkludentně učinil patrně v jednočinném souběhu s veřejným pohrdáním Českou republikou, jejím lidem a Ústavou a spolu s mařením volby prezidenta republiky nebo, že jedno ze svých občanství nehodlal nadále brát vážně (ve vztahu k ČR sliboval v žertu, křivě, anebo prezidentský slib chápal jako bezvýznamný nezávazný rituál -- vždy by šlo o neplatný právní úkon). Bylo by možné uvažovat i o trestní kvalifikaci. Při nejistotě, jak si jeho počínání vykládat, případně které z obou státních občanství nemyslí vážně, by šlo o neurčitý a tedy také neplatný právní úkon rovněž s důsledkem vzniku právní fikce nezvolení prezidentem ("hledí se na něho, jako by nebyl zvolen"). To vše by bylo v obou uvažovaných případech umocněno skutečností obecného povědomí veřejnosti o dvojím občanství právě zvoleného prezidenta. V souladu s čl. 2 odst. 1 Ústavy "lid je zdrojem veškeré státní moci" a podle odst. 3 téhož článku "státní moc slouží všem občanům a lze ji vykonávat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon" probíhá inaugurační rituál pod kontrolou veřejnosti a občané mají právo vědět, komu bude prezident sloužit, zda jim, anebo také cizí státní moci. Ke dni volby tato otázka musí být zodpovězena, a to zcela konkrétně a právně závazným způsobem, ne jen v podobě prohlášení v tisku.

Otázka nepřípustnosti dvojího občanství státních úředníků obecně a zvláště pak prezidenta republiky a ministra zahraničí, pojmově spojená se státní suverenitou, je u nás již tradičně ideologickou manipulací zastírána a znevažována obvykle jako přežitek studené války prezentovaný silami nepřejícími prohloubení integrace republiky do mezinárodních tzv. demokratických struktur. Ve skutečnosti jde o další útok na českou státnost a o rezignaci státu na jeho povinnost chránit české národní zájmy ve prospěch cizích zájmů.

Pro porovnání souladu dvojího občanství prezidenta republiky s výkonem jeho funkce:

  • Slib českého prezidenta zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí" (Ústava, čl. 59 odst. 2).
  • Přísaha (slib) amerického prezidenta zní: "Slavnostně přísahám (nebo slibuji), že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států a podle svých sil budu zachovávat, střežit a bránit Ústavu Spojených států". (Ústava USA, článek II., odd.1 in: cs.wikipedia.org)
  • Pokud by porovnání obou textů bylo nepřesvědčivé předkládám ještě text přísahy (občana USA), skládané při naturalizaci: "Prohlašuji pod přísahou, že se úplně a absolutně vzdávám a zříkám všech vztahů a věrnosti k jakémukoli cizímu vládci, vladaři, státu nebo suverénnímu území, jehož jsem byl až doposud poddaným či občanem, že budu podporovat a chránit Ústavu a zákony Spojených států amerických proti všem nepřátelům zahraničním i domácím, že jí (ústavě USA) zachovám věrnost a oddanost, že pokud to bude vyžadovat zákon, ponesu zbraň pro Spojené státy, že budu vykonávat službu v nebojových složkách ozbrojených sil Spojených států tam, kde to bude vyžadovat zákon, že budu vykonávat službu v případech národní potřeby pod civilním velením tam, kde to bude vyžadovat zákon, a že na sebe beru tuto odpovědnost svobodně bez výhrad a bez úmyslu se jí vyhnout. K tomu mi dopomáhej Bůh". (Švejnar může být jako prezident zbaven občanství USA, A.B. Bartoš, V. Koblenc, zprávy.idnes.cz, 11.01.2008).

Vzhledem k tomu, že obsah státního občanství rodilých a naturalizovaných občanů USA je totožný (vyjma pasivního volebního práva na prezidenta USA, kde se dokonce vyžaduje, aby šlo o rodilého amerického občana -- viz Obamovy problémy), vztahují se závazky uvedené v citované přísaze naturalizovaného občana USA i na Jiřího Dienstbiera jako rodilého občana Spojených států. Ke svému dvojímu občanství naivně uvádí: "Žádný střet zájmů nastat nemůže. Americké občanství jsem získal díky tomu, že jsem se v USA narodil. Dozvěděl jsem se to až ve dvaceti letech. Od svých šesti měsíců, kdy jsem se s rodiči z Ameriky vrátil, žiji v České republice a jsem Čech jako poleno. Opět nejde o to formální razítko, ale o to, že se cítím být Čechem." (Syn disidenta a kandidát na Hrad Dienstbier: Oslovit komunisty bylo přirozené, 28.12.2012, http://www.blesk.cz)

Zatímco Jiří Dienstbier je z pochopitelných osobních důvodů hrdý na svou účast při listopadových událostech v r. 1989, mně se Listopad 89 jeví jako vítězství politiky národní zrady s důsledky, v mnoha ohledech srovnatelnými se situací po Bílé hoře, možná ještě fatálnějšími. V boji proti "komunizmu" bylo s vaničkou vylito i dítě. Opět vznikla možnost na politickém základě likvidovat konkurenci, rozdělit a panovat. Zde nejde o uvažování v kategoriích front na banány a nedostatku toaletního papíru. Myslím, že mnozí tehdejší protagonisté si dodnes ještě plně neuvědomují, co vlastně způsobili a komu posloužili. Z toho důvodu také níže poměrně obsáhle cituji z Výzvy tříkrálové a z Wikipedie k osobě dalšího kandidáta, pana Karla Schwarzenberga, i při vědomí ošemetnosti zdroje. Je to velmi poučné, protože církevní restituce a kandidatura dosud vítězného Karla Schwarzenberga je jen dalším z dílů polistopadového absurdního dramatu a to dosud neskončilo.

Velmi mi vadí neodpovědný a přezíravý vztah sociální demokracie k české státnosti, který se mimo jiné projevuje tím, že podruhé za sebou posílá do prezidentských voleb kandidáta s dvojím státním občanstvím.

Výzva tříkrálová

O dalším z kandidátů panu Karlu Schwarzenbergovi velmi výmluvně vypovídají strohé informace z Wikipedie, ale je to dlouhé čtení. Zařadil jsem je až na konec. V podstatě jako přílohu pro lepší pochopení toho, kam až jsme dospěli a také jako zdroj argumentů vyvracejících Tříkrálovou výzvu na podporu K. Schwarzenberga.

Při jejím (http://www.vyzvatrikralova.cz) čtení jsem se nejprve dvakrát rozesmál:

  • kandidát vystupující jako kníže by prý měl být prezidentem, "aby stát sloužil občanům a podřídil se právu, nikoli privilegiím" -- je to přeci čestný muž a šlechtic;
  • kandidát s dvojím občanstvím by prý měl být ten, "kdo ctí právo, dokáže se podřídit ústavě" -- jaké ústavě, české nebo švýcarské?;
  • kandidát, který se za český stát pokusil završit válečný zločin agrese NATO uznáním Kosova jako samostatného státu, má prý "vrátit naší zemi důstojné postavení ve společenství západních a demokratických zemí" -- zde mi úsměv ztuhl na rtech;
  • podporovaný kandidát prý může "kráčet ve šlépějích Tomáše G. Masaryka a Václava Havla, mužů vysokých morálních zásad a nekompromitovaných svou minulostí", pokud vlastním cílem kandidáta je jak se zdá majetkový prospěch a patřil k iniciátorům procesu zahájeném Listopadem 89, během něhož bylo Československo jako životní politické dílo TGM protiústavně zničeno a český a slovenský národ jsou stále více zbavovány ekonomických předpokladů svého rozvoje;
  • "mezi kandidáty je Karel Schwarzenberg jediným, kdo může a měl by navázat na kroky a výsledky celoživotního úsilí Václava Havla" -- bez toho obratu s kondicionálem by se s tím snad nakonec i dalo souhlasit.

Po namátkovém přečtení podpisů pod výzvou jsem si opět uvědomil, že ani akademické tituly nechrání před nerozumem a pak jsem zapochyboval, zda přeci jen nejde o nějakou absurdní uměleckou performanci u příležitosti výročí skonu Václava Havla. S ohledem na sociální a kulturní rozptyl signatářů ovšem zvítězilo přesvědčení, že se nejspíš jedná o jedno z vrcholných čísel rektálního alpinismu.

Karel Schwarzenberg

(* 10. prosince 1937 Praha), v německojazyčném prostředí také Karl zu Schwarzenberg, v němčině podle rodinné tradice celým jménem Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena Fürst zu Schwarzenberg, je český politik, příslušník českého rodu Schwarzenbergů. Šlechtický titul užívá v zemích s monarchistickým zřízením. Jeho dědičný (v České republice a Rakousku nelegitimní) šlechtický titul zní kníže ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský, hrabě ze Sulzu a lantkrabě kleggavský ... Trvalý pobyt má v Sýkořici v okrese Rakovník. Kromě toho pobývá také ve Švýcarsku, na zámku Obermurau ve Štýrsku, na rodovém zámku Schwarzenberg v bavorském Scheinfeldu, na zámku Dřevíč u Berouna, v Praze nebo ve vídeňském paláci Schwarzenberg, který nechal přestavět na hotel. Označuje se za Středoevropana se švýcarským a českým pasem, neboť všichni příslušníci rodu Schwarzenbergů mají již od středověku curyšské, a tedy švýcarské občanství. Karel Schwarzenberg má i české občanství...

Je nejstarším synem Karla, VI. knížete Schwarzenberga (1911--1986) a jeho manželky Antonie, rozené princezny z Fürstenbergu. Jeho manželkou je Therese Schwarzenberg (* 17. února 1940), pocházející z rakouského hraběcího rodu von Hardegg, s níž se oženil v roce 1967, rozvedl v roce 1988 a znovu oženil v roce 2008... (Otec Therese zu Hardegg byl čelný nacista, avšak Terese se od nacismu distancovala.)

Po komunistickém převratu roku 1948 byl jeho rodině zabaven majetek orlické větve, a i proto se uchýlili do emigrace do Rakouska. V roce 1962 byl Karel Schwarzenberg adoptován členem starší (primogeniturní), hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů, Jindřichem. Roku 1979 Karel získal také dědictví po adoptivním strýci Josefu Schwarzenbergovi. Stal se po jeho smrti hlavním představitelem rodu, přičemž v sobě spojil obě jeho větve i jejich majetek...

V roce 1957 maturoval ve Vídni. Poté studoval práva ve Vídni a poté ve Štýrském Hradci a lesnictví v Mnichově. Studia ale nedokončil, protože se musel věnovat správě rodinného majetku poté, co jeho adoptivní otec v roce 1965 zemřel...

Karel Schwarzenberg po přesídlení do České republiky bez větších problémů získal u československých soudů v restituci majetek orlické větve Schwarzenbergů (zabavený po únoru 1948), do níž patřil po svých biologických rodičích. V pozdější fázi restitucí jeden ze Schwarzenbergových oponentů, bývalý komunistický generální prokurátor Jaroslav Krupauer, který odmítal vydat hájenku ve Smetanově Lhotě, soudně zpochybnil jeho dědická práva vůči majetku biologických rodičů s poukazem na to, že byl roku 1960 v Rakousku adoptován svým strýcem do hlubocké větve, jež by k restituci oprávněna nebyla. Do kolize se tak dostalo československé a české právo, podle kterého dědická práva po biologických rodičích adopcí zanikají, a rakouské právo, podle kterého nezanikají. Celá věc byla navíc komplikována tím, že Schwarzenberg byl adoptován jako dospělý, což československé a české zákony tehdy neumožňovaly. Soud po vyslechnutí znalců mezinárodního práva stanovil, že směrodatné je v tomto případě rakouské právo, resp. že podle českého práva k žádné adopci nedošlo a že tedy Schwarzenbergova dědická práva nezanikla.

Přiznal, že na počátku 90. let 20. století přijal nabídku úředníka urychlit vyřízení restitucí za příslib protislužby. Tuto skutečnost potvrdil roku 2010 v rozhovoru pro Mladou frontu DNES. V reakci na zveřejnění, pak oznámil: "Nebyla to žádná suma. Nebyly to peníze. Bylo to něco jiného, jakási protislužba, kterou po mně ten úředník tehdy chtěl a kterou jsem pro něj měl udělat. Byla to výjimečná situace." Později upřesnil, že šlo o prodej pozemku onomu úředníkovi. Celý případ byl již při svém zveřejnění promlčený.

V roce 2002 obcházel nařízení pro ochranu před kontaminací malachitovou plísní, které v té době zachvátila chovy v několika středoevropských zemích, podle kterého nebylo možné prodávat ryby z jeho rybníků, dokud neprojdou laboratorními testy, a ryby za miliony korun prodal účelově zřízené firmě svého správce, na kterou se už zákaz nevztahoval.

V roce 2011 žádal od státu několikamilionové dotace na opravy svých rybníků. Ministerstvo financí vedené jeho blízkým stranickým kolegou Miroslavem Kalouskem mu prominulo povinnost dotaci vrátit, když termín kolaudace rybníků o půl roku přesáhl dotační podmínku....

V roce 1992 figuroval jako výkonný ředitel ve společnosti Nadace Bohemiae, v níž figurovala i jména Vladimíra Dlouhého, Josefa Zieleniece, Michala Lobkowicze, Lucie Pilipové nebo Jana Švejnara a která měla do České republiky lákat zahraniční investory. Rok po svém založení přestala nadace platit daně a poté skončila v konkursu s dluhem na daních 3 miliony.

V roce 1997 spolu se svým přítelem Zdeňkem Bakalou (Patria Finance) a francouzskou firmou Pernond-Ricard koupil v privatizaci karlovarskou Becherovku. Vláda se po dramatickém jednání většinou jednoho hlasu rozhodla pro jejich nabídku, přestože byla až druhá nejvyšší, přičemž pro tuto nabídku hlasovali Schwarzenbergovi spojenci z ODA a KDU-ČSL. Dosud ziskový podnik skončil do tří let ve ztrátě a média psala, že se tuneluje státu před očima.

Dlouhou dobu byl jediným vlastníkem společnosti R-Presse, která vydává týdeník Respekt, v roce 2006 však do dlouhodobě ztrátové společnosti vstoupil Zdeněk Bakala, který se stal v roce 2007 po navýšení základního jmění firmy majoritním vlastníkem (55,5 %), Schwarzenberg si podržel pouze menšinový podíl (44,5 %)...

Karel Schwarzenberg od mládí podporoval snahy o návrat demokracie do Československa. Po roce 1968, po potlačení "Pražského jara" podporoval československý disent, například na rodinném zámku v bavorském Scheinfeldu založil společně s Vilémem Prečanem Československé dokumentační středisko (archiv tehdy zapovězené literatury - sbírka je dnes součástí Národního muzea a je uložena v Praze). Od těch dob trvalo také jeho přátelství s pozdějším prezidentem Václavem Havlem. V roce 1984 byl zvolen předsedou Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva, a tuto funkci vykonával do roku 1990. V roce 1989 byl společně s Lechem Wałęsou vyznamenán Cenou lidských práv Rady Evropy...

Od 10. července 1990 do roku 1992 byl kancléřem prezidenta Václava Havla. V roce 1992 vedl první delegaci OBSE do Náhorního Karabachu po vypuknutí války mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Je členem představenstva Fóra 2000, založeného v roce 1996 Václavem Havlem společně s japonským filantropem Jóhei Sasakawou a nositelem Nobelovy ceny Eliem Wieselem. Je také členem poroty nadace Adalbert-Stiftung-Krefeld, která udílí mezinárodní cenu Adalbert-Preis...

V senátních volbách v roce 2002 neúspěšně kandidoval v obvodu Strakonice.V listopadu 2004 byl ve volebním obvodu Praha 6 zvolen senátorem, nominován byl US-DEU. Byl členem ODA až do jejího zániku v roce 2007...

9. ledna 2007 byl Karel Schwarzenberg jmenován ministrem zahraničních věcí ČR za Stranu zelených, které toto ministerské křeslo dle koaliční dohody patřilo. Dne 8. července 2008 v této funkci podepsal s americkou ministryní zahraničních věcí Condoleezzou Riceovou smlouvu o umístění radarové základny USA na území Vojenského újezdu Brdy...

1. listopadu 2007 na zasedání Valného shromáždění OSN Schwarzenberg za Českou republiku hlasoval proti návrhu, který vyžadoval, aby jednotlivé členské země OSN a relevantní mezinárodní organizace hledaly dopady použití zbraní a munice z ochuzeného uranu.[2. prosince 2008 na jiném zasedání[ hlasoval proti podobnému návrhu. Schwarzenberg byl v tu dobu do funkce ministra zahraničních věcí jmenován Stranou zelených, která se jednoznačně staví proti nasazení zbraní a munice obsahující tento (radioaktivní) materiál. Byl proponentem uznání nezávislosti Kosova již před jejím vyhlášením. 21. května 2008 byl na jeho návrh tento bod začleněn do programu jednání vlády. Kritiku Schwarzenberg sklidil za okolnosti tohoto jednání a samotného rozhodnutí. Jednání probíhalo nikoli v Praze, ale v Teplicích, Schwarzenbergův návrh byl zařazen na poslední chvíli a mimo řádně stanovený program, podle některých poslanců z KSČM též v rozporu s usnesením poslanecké sněmovny parlamentu a v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Daniel Solis ze Strany zelených na jedné z demonstrací proti uznání Kosova zhodnotil tuto nominaci jako "přehmat", řekl, že Schwarzenberg za jejich stranu "nefungoval, jak by měl" a dodal, že v případě uznání bude ministr konat "v přímém rozporu s Ústavou České republiky".

11. června 2009 se Karel Schwarzenberg stal předsedou přípravného výboru nově vzniklé politické strany TOP 09. Na ustavujícím sněmu 28. listopadu 2009 byl zvolen předsedou TOP 09 ziskem 99,4 % hlasů, kdy byl jediným, který neodevzdal svůj hlas.

Při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 získala TOP 09 pod jeho vedením 16,7 % hlasujících voličů a stala se tak 3. nejúspěšnější stranou, v parlamentu obsadila 41 křesel. Karel Schwarzenberg byl lídrem strany v Praze, kde získal také největší počet preferenčních hlasů ze všech kandidátů.

Následně TOP 09 vstoupila do koaliční vlády Petra Nečase společně s ODS a Věcmi Veřejnými. Karel Schwarzenberg se tak opětovně stal členem vlády na postu ministra zahraničních věcí a nově také jejím 1. místopředsedou...

V září 2011 se s podporou své strany TOP 09 rozhodl kandidovat na prezidenta České republiky v historicky první přímé volbě konané roku 2013. V létě 2012 uveřejnil stanovisko, že pokud neuspěje, tak v politice do roku 2014 skončí.

Dle zákona, v průběhu kampaně zavedl transparentní účet u České spořitelny s číslem 2840392309/0800. Z něj vyplynulo, že sám do kampaně vložil jeden milion korun. Další milion věnovala správní firma Orlík nad Vltavou s.r.o., jejímž jednatelem je Jan Schwarzenberg, syn Karla Schwarzenberga.

Mezi jeho mediální podporovatele patřila řada umělců (např. Dan Bárta, David Černý, Marie Rottrová, Matěj Ruppert, Petr Sís), vědců (např. Helena Illnerová, Jiřina Šiklová) nebo dalších osobností, jako Miloš Forman nebo Jiří Menzel. V neděli 4. listopadu 2012 byla pořádána celorepubliková série koncertů s názvem Noc s Karlem, kde na jeho podporu zdarma vystoupili např. David Koller, Václav Koubek, Vladimír Merta, Sunflower Caravan a další. Dne 9. ledna 2013 se konal "Koncert za slušného prezidenta - Karel na Hrad", který proběhl v Praze na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Zdarma na něm vystoupili Xindl X, Dan Bárta, Michael Kocáb, Marie Rottrová, Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř, a další.

...

Sám se označil za konzervativního člověka. Byl zastáncem církevních restitucí, tedy navrácení majetku církví znárodněného po roce 1948. Také prosazoval zelenou politiku, ale odmítl ekoterorismus. Velký důraz kladl na osobní vlastenectví, které se u něj rozvinulo již v mládí. Dlouhá léta bojoval za lidská práva, kdy se později hlásil k humanistickému odkazu Tomáše G. Masaryka a Václava Havla. Byl zastáncem demokracie a odpůrcem totalitních režimů. V neposlední řadě byl zastáncem Evropské unie, jako unie jednotlivých států. ...

Ve dnech 5.--8.června 2008 se zúčastnil v Chantilly ve Virginii v USA zasedání tzv. klubu Bilderberg (anglicky Bilderberg Group). Byl proto interpelován poslanci z KSČM a ČSSD, kteří po něm požadovali vysvětlení důvodu a financování jeho účasti.V roce 2012 potvrdil, že byl na konferenci Bilderberg pozván celkem dvakrát, ale upozornil, že pouze jako soukromá osoba. V rozhovoru uvedl, že se jedná o klasickou konferenci ve formátu přednášek významných odborníků ve svých oborech.

Také se účastnil zasedání Trilaterální komise.

Vzhledem k častým narážkám na věk a zdravotní způsobilost Karel Schwarzenberg v době vrcholící kampaně před prezidentskými volbami koncem prosince 2012 zveřejnil na svém blogu vyjádření přednosty interní kliniky Fakultní nemocnice Motol profesora Milana Kvapila, který po prostudování zdravotnické dokumentace Karla Schwarzenberga konstatoval, že jeho zdravotní stav není v žádném případě překážkou pro naplnění všech povinností, které jsou spjaty s funkcí prezidenta České republiky, a absolvovaná operace srdce je bez jakýchkoliv negativních následků. ..." (http://cs.wikipedia.org)

Pod jeho heslem ve Wikipedii se dále dočteme, že je nositel Velkokříže a čestný a oddaný rytíř Suverénního Řádu maltézských rytířů. Dále Wikipedie udává, že Řád zlatého rouna byl K. Schwarzenbergovi udělen v r. 1991. V tu dobu byl velmistrem řádu Ota Habsburský, vystupující jako hlava rakouské dynastie (český korunní princ).

0
Vytisknout
18815

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2013