Proč Dientsbier prohrál a co sociální demokracie?

12. 1. 2013 / Milan Daniel

Jiří Dientsbier se sice dostal do "silné čtyřky" kandidátů na prezidentský úřad, ale to je všechno. Může se utěšovat jen tím, že získal šestnáct procent voličských hlasů.

To, že na čelo pelotonu ztrácí, bylo zřejmé již týdny před volbami. Teprve v posledních čtrnácti dnech však začal být ve svém vystupování výraznější. Největším soupeřem pro něj však nebyli kandidáti tzv. pravice, resp. té části politického středu, která má blízko k politice současné vlády, ale Miloš Zeman.

Zeman se ještě před oficiálním vyhlášením výsledků vůči Schwarzenbergovi vymezil tak, jak to měl před ním udělat Dientsbier. Jasně pojmenoval to, čím se kníže nechlubilo: že je jako místopředseda vlády, předseda strany, která spolutvoří její páteř a poslanec hlasující za tuto stranu víc než spoluodpovědný za všechny ty "reformy", které snižují kvalitu života v této zemi.

Kdyby se Jiří Dientsbier před kamerami moudře zdržel toho, aby Zemanovi okopával kotníky a opřel se do politiky, již Schwarzenberg, Sobotka & spol. v těchto volbách ztělesňovali, kdyby analyzoval Fischerovu rosolovitost, mohl být jeho výsledek lepší a před druhým kolem by mezi Zemanem a sociální demokracií mohl být existující příkop méně zřetelný. Zeman naopak svou překvapivou zdrženlivostí jen získal a ukázal, že je politicky zkušenější -- což samozřejmě neznamená, že je automaticky lepší. Je nepochybné, že se na jeho slabém vítězství jeho problematická politická minulost výrazně podepsala.

Zemana se sociální demokracií spojuje více, než se na první pohled zdá. Nejde jen o minulost a podporu ze strany některých nynějších sociálních demokratů, ale i o to, že průnik hodnotových a programových priorit mezi ním a soc. dem. je přes veškeré rozdíly nepochybně mnohem větší než mezi ním a knížetem s "jeho růží", jak pojmenoval Kalouska.

Sociální demokracie by měla zvážit, zda se bude tvářit za těchto okolností nadále nesmiřitelně, nebo zaskřípe zuby a bude se Zemanem jednat o tom, za jakých okolností ho v druhém kole podpoří. Zeman si přitom musí uvědomit, že nejen sociální demokracie "musí konečně přiznat barvu", ale že by to měl udělat i on -- je za ním bohužel příliš mnoho stínů a zbavit se jich aspoň zčásti může například tak, že do svého týmu pozve Dientsbierovy lidi.

Nebo snad oba potenciální partneři nechají kníže, aby zastupovalo "zájmy obyčejných a chudých občanů?"

Volil jsem Jiřího Dientsbiera, jakkoliv jsem téměř do poslední chvíle váhal, zda nedat hlas Táně Fischerové. Nakonec zvítězil politický pragmatismus. Nejít nyní k volbám v druhém kole znamená podpořit člověka, který se výrazně negativně podepsal na budoucnosti mých často mnohem mladších spoluobčanů, jimž bohužel chybí schopnost dohlédnout za stránky MF Dnes. Člověka, který mávl rukou nad Čunkem či legitimizoval narkomafiánskou vládu řezníků v Kosovu. Člověka, který když se krade, spí.

Je to těžká volba - na jedné straně (opět) narcis, který s potěšením kdekoho uráží, na druhé straně šišlavé kníže, které "neuhne z cesty", která je ale jasně narýsovaná směrem k destrukci zbytků sociálního státu, přičemž řeči, na které nachytal okouzlené poddané nejsou víc než (v jeho žargonu) - "obyčejné kecy".

Za Zemanova prezidentování budu skřípat zubama, ale na druhé straně zatím neudělal nic, aby podpořil zjevný sociální sešup. Za Schwarzenbergova si na ty zuby budu jako důchodce platit i amalgámové plomby. A to by asi nebylo to nejhorší.

0
Vytisknout
7804

Diskuse

Obsah vydání | 14. 1. 2013