Kam jsme došli aneb nikoli zelený, ale modrý kníže

14. 1. 2013 / Marek Řezanka

První kolo prezidentských voleb je za námi a z devíti uchazečů o post prezidenta České republiky zůstali ve hře pouze dva: Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg.

Pro mnoho občanů je tento výsledek rozčarováním. Nepsaným heslem voleb totiž byla "změna". Změna politického stylu, změna v přístupu k občanům, změna v pohledu na hodnoty, které prezident republiky zastává, ztělesňuje a prosazuje. Změnu měli na svém praporu Fischer, Dienstbier, Franz i Fischerová.

Po vzoru jedné starší reklamy by se dalo konstatovat: "Mohli jsme prosadit změnu, ale my jsme řekli ne."

Nic naplat, téměř polovina voličů se rozhodla pro kandidáty, kteří mají v politice bohaté zkušenosti, mají za sebou jasný a čitelný příběh a kteří nic zásadně měnit nehodlají.

Člověka napadá kacířská otázka -- byl by výsledek voleb jiný, kdyby rozhodovaly Sněmovna a Senát?

Patrně ano. Ani jeden z postupujících by zde totiž s největší pravděpodobností nezískal rozhodující většinu. Zeman by možná ani nebyl nikým navržen (pokud by ho nenavrhl Bárta z Věcí veřejných), Schwarzenberg by potom byl trnem v oku ODS. Svého kandidáta by neprosadila ani ČSSD. Největší šance by tak měli nestraníci typu Fischera či Švejnara, kteří by našli podporu v ČSSD i TOP09.

Nervou si teď ale dvě nejsilnější strany vlasy, že daly tzv. přímé volbě prezidenta zelenou? Obě přitom ve volbách (ne)uspěly diametrálně odlišně. Kandidát ČSSD zazářil a jen těsně mu unikla třetí pozice s výborným dvouciferným procentuálním výsledkem. Jiří Dienstbier je příslibem pro ČSSD do budoucna. Jeho hvězda může ovšem velmi rychle pohasnout. Hodně bude záležet na tom, zda dokáže vystoupit ze stínu B. Sobotky, obklopit se novými lidmi a zreformovat ČSSD do podoby skutečné levicové strany prosazující sociální a právní stát a demokratické hodnoty.

Mnoha chyb se v kampani nedopustil, dvě ale stojí za vypíchnutí. Příliš se vymezoval vůči Miloši Zemanovi, aniž by dal jasně najevo, proč by měl být pro voliče nepřijatelný K. Schwarzenberg. Za druhé se spolu s ostatními zařadil mezi nekritické podporovatele Evropské unie, aniž nastolil téma, jakou Unii to vlastně chceme. Na jakých základech má stát, koho má chránit a čemu společně čelit. Vůbec se nedotkl problematiky tzv. fiskálního paktu, nezdůraznil, v čem své voliče zradil francouzský prezident F. Hollande. Bohužel, možná to chtělo jiného poradce v oblasti otázek Evropské unie, než jakým je Petr Drulák.

ODS má zcela jiný problém. Její kandidát vyhořel na celé čáře. Pro ODS je výsledek voleb naprostý debakl -- a pro její voliče to musí být výsledek frustrující. Ti zřejmě nenávidí M. Kalouska, který likviduje tradiční přístup pravice k daním a který jim kartou knížete opět vypálil rybník.

Otázkou však zůstává, proč ODS nasadila pro voliče nezajímavého P. Sobotku. Jak to, že v primárkách ODS zvítězil právě on? Šlo snad ODS o to, aby její kandidát ve volbách propadl? Je zde hlavní motivací možný návrat V. Klause do ODS? Voliči pravice by jistě uvítali jiná jména, např. Tošenovského, Němcovou či Kuberu. Každopádně, pozice Nečase v ODS je po krajských volbách opět výrazně oslabena. Po krajských volbách však vláda ještě musela protlačit tzv. církevní restituce a tzv. penzijní reformu. Nyní ale již nic comebacku "otce zakladatele" do ODS nebrání. Uvidíme.

Pyrrhovo vítězství české levice

Podle V. Klause ve volbách vyhrála levice: "Tyto volby byly největším debaklem pravice v historii postkomunistické éry, čímž velmi trpím. Samozřejmě, že to byla strašlivá prohra ODS a dominantně vyhrála levice. Jsem z toho smutný a mám pocit, že je s tím třeba něco udělat."

Proč V. Klaus budí dojem, že Schwarzenberg je levicový kandidát? Snad proto, že si kníže znenadání vzpomněl na sociálně vyloučené, na handicapované a na seniory, kterým on spolu s dalšími ministry připravují již dva roky svou asociální vládou ty nejhorší možné podmínky k životu? Bude toto stačit, aby levice ve druhém kole podpořila knížete, který je téměř ve všech svých postojích (k setrvání ve vládě s Čunkem, k amnestiím V. Klause, k podpoře vlády nikým nevolenou stranou či hlasem korupčníka, k problematice korupce, atd.) chytrou horákyní, která se vyjádří tak i tak s tím, že na její slova dojde?

Řada levicových intelektuálů má strach z Miloše Zemana a před očima má pakt: Zeman na Hradě a Klaus v podhradí, tedy na premiérské pozici za ODS. Tento rudý šátek může některé z nich pohnout k volbě jinak pro ně nepřijatelného knížete. Co ale chce ve skutečnosti Klaus? Chce Zemana, nebo Schwarzenberga? Opravdu je na tuto otázku jednoznačná odpověď?

S největší pravděpodobností lze očekávat velkou antizemanovskou kampaň, která bude spoléhat na to, že Zeman přestane být veřejností vnímán jako levicový a Schwarzenberg jako pravicový politik. Však už kníže po odzpívání české hymny (jedno oko nezůstalo suché) vzkázal, že dělení na pravici a levici neuznává. On vůbec neuznává nějaké programy -- jak kdysi v pořadu Otázky Václava Moravce prozradil -- neuznává "fangli", pod níž jde politik do klání o funkci. Lidé podle něho nevolí onu fangli, ale osobnost.

Jakou osobností je K. Schwarzenberg, popsal na stránkách BL Václav Novotný z Ne Základnám, kterého jsem poznal jako člověka pevných zásad a zastánce demokracie a humanitních hodnot (http://www.blisty.cz/art/66924.html). Ovšem knížecí manýry směrem k "lůze" jsou zřejmě pro značnou část české veřejnosti přitažlivé.

Stejně jako časté převlékání politických kabátů, kdy bývalá zelená nebrání knížeti v prosazování silně antiekologických norem.

Nikoli zelený, ale modrý kníže, chtělo by se parafrázovat Klausovu knihu. Nejspíš nám ovšem vyhovuje, když náš prezident druhý den popře, co před tím hlásal, asi je tím blízký něčemu z nás, co nám velí nemít pevné postoje a zásady, a vždy vše nějak přechytračit (dalo by se použít i expresivnější výrazivo).

Statečnost a pevná morálka se u nás prostě nenosí.

Osobně žádné vítězství levice nevnímám. Ano, zastánce militantního levicového směru 90. let, který představuje klasickou kapitalistickou levici, postupuje dál. Těsně za branami postupu ovšem zůstal člověk, který je symbolem pro náznak přechodu k systémové změně, symbolem opuštění konceptu militantní levice hájící zájmy nadnárodních korporací. T. Fischerová, která se brala za principy přímé demokracie, neměla více méně šanci. Levice tedy nevyhrála. A pokud ano, je to vítězství spíše Pyrrhovo.

Strany na křižovatce a knížecí Best

Dvě nejsilnější parlamentní strany stanuly po volbách na osudové křižovatce. Ani jeden z kandidátů, kteří se utkají o Hrad, pro ně není jejich šálkem čaje. Pro vedení ČSSD je trnem v oku zejména Zeman, pro vedení ODS potom Schwarzenberg, jehož vítězství by posílilo už tak značnou moc M. Kalouska -- a nic na tom nemění fakt, že šedý a nevýrazný P. Sobotka doporučil volit knížete.

Zapomene ČSSD na svůj program před krajskými volbami, na to, díky čemuž nad ODS vyhrála? Podpoří Schwarzenberga a definitivně si tak podepíše ortel propadáku v dalších parlamentních volbách?

Není přece pravda, že už se o nic nehraje. Budou se volit soudci Ústavního soudu, může dojít k revizi tzv. církevních restitucí. Vláda může mít buď klid na práci, či může být pod tlakem. Co si bude přát většina těch, kteří se k volbám dostaví? A jaká bude účast tentokrát? Neklesne náhodou někam pod třicet procent? Nebo naopak přijde i část těch, kteří se v prvním kole nedostavili? Co například příznivci T. Okamury, který byl z bojů o Hrad vyřazen? Nejsou právě tito lidé mezi těmi zhruba čtyřiceti procenty oprávněných voličů, kteří k volbám v prvním kole nešli? Na to, že na internetu kolovaly různé výzvy, aby lidé házeli do uren přeškrtnuté lístky s tím, že na ně napíší jméno Okamura, je s podivem, že se tak stalo údajně snad v jediném případě. Nyní se šíří podobná výzva -- jen s tím rozdílem, že na lístcích má být napsáno jméno T. Fischerové.

Jisté je jedno. Pokud se k volbám dostaví voliči KSČM, knížetem deprivovaní voliči ODS a ta část voličů ĆSSD, pro niž je kníže zkrátka nepřijatelný, pokud přijdou i příznivci Okamury a podpoří M. Zemana, nemá Schwarzenberg šanci.

Jeho stoupenci ale budou dělat vše proto, aby jejich favorit do cíle doběhl první, a to i kdyby neměl nohy. Je pouze otázkou, zda se dočkáme i naprosto antidemokratických postupů, kdy třeba někdo bude platit za nevhozené lístky se jménem Zeman.

Masivní antizemanovskou kampaň vede i vládní kritik, E. Best. Lze se pouze dohadovat, jaké má k takovémuto kroku motivy.

Tak jak v kole druhém?

Když jsem na Britských listech odhadoval, jak volby dopadnou: http://www.blisty.cz/art/66866.html, odhadl jsem volební účast, první místo M. Zemana v rozmezí 22-25 % hlasů, nepostup Fischera, výsledek 16 % hlasů pro J. Dienstbiera a propadák pro P. Sobotku. Jsem rád, že jsem se mýlil v případě J. Bobošíkové, kde jsem čekal větší podporu antiunijní rétorice. Přecenil jsem též preference pro V. Franze.

Zato nejsem rád, že jsem se mýlil v případě volebního výsledku K. Schwarzenberga. Očekával jsem, že bude na druhou pozici útočit, ne však, že skončí v těsném závěsu za Zemanem.

Toto je především vizitka nás, občanů, kteří jsme si příliš zvykli naslouchat neformálním autoritám, hercům, zpěvákům, inteligenci. Uvědomme si však, že tito lidé nemají patent na orientaci v politice o nic větší, než my. Volme sami za sebe, volme podle toho, jaký máme postoj k vládě, jejímž je K. Schwarzenberg ministrem. Nevolíme pěveckou Superstar, a to ani v kategorii Hvězdná pěchota. Naopak, držme se knížecího hesla: "Volme ty, kterým bychom svěřili své děti". Osobně vidím před očima velmi povedený klip: Panelák, desáté patro, ložnice se dveřmi na balkón, v křesle pokojně dřímající kníže -- a záběr na děcko přepadávající na ulici.

Jak druhé kolo voleb dopadne? Velmi se obávám, že zvítězí K. Schwarzenberg, i když těsně, řekněme 51 % ku 49 %. Účast ovšem čekám tentokrát podstatně nižší, kolem 35 %. Jak jsem psal výše, M. Zeman může vyhrát, dokonce rozdílem třídy (65 % : 35 %), znamenalo by to ovšem mobilizaci voličů ODS v neprospěch Schwarzenberga.

Na závěr si dovolím ještě několik poznámek k přímé volbě jako takové. Přímá volba by měla být o rovných šancích -- a ne, že kandidáti parlamentních stran jsou zvýhodněni. Občané sice příslušnou stranu ve volbách do parlamentu zvolili, ale neměli co mluvit do výběru jejího kandidáta. Pokud neexistuje nástroj na potenciální odvolání prezidenta v případě jeho selhání a pochybení, občané tak ztrácejí možnost kontroly -- a jsme opět tam, kde jsme byli.

Často také z veřejnosti zaznívá názor, že z daného výběru nebylo, koho volit. Času na výběr kandidátů ale bylo relativně dost. Koho vlastně na postu prezidenta chceme? Někoho, kdo už má něco za sebou v nějaké z parlamentních stran? Někoho z řad ústavních soudců? Z vrcholných představitelů státní správy? Z čelných představitelů nevládních organizací? Nebo někoho naprosto apolitického z řad umělců, lékařů či učitelů? A bude pro nás někdy někdo dost dobrý, aniž bude sklouzávat k "líbivé" rétorice či bude mít pouze své charisma? Potřebujeme někoho, kdo říká to, co jsme již tisíckrát slyšeli a co známe jako své boty, i kdyby to už milionkrát bylo překonáno a nikam nás to nevedlo? Máme zhruba 14 dní, abychom výsledek prvního kola prezidentských voleb přijali -- a vyrovnali se s ním. Ještě stále je o co hrát. Ještě pořád máme o čem rozhodnout.

0
Vytisknout
11302

Diskuse

Obsah vydání | 16. 1. 2013