Ladislav Jakl z Hradu opět nezklamal. Perlil jako šampus!

15. 1. 2013 / Jiří Baťa

V nedělních Otázkách Václava Moravce, za účasti senátorky paní JUDr. E. Wágnerové a předsedy poslaneckého klubu ČSSD pana J. Týce, třetí zúčastněný, ředitel politického odboru prezidentské kanceláře pan L. Jakl nejen perlil, ale snažil se odborně "pokropit" i samotnou paní senátorku, již zmíněnou právničkou a bývalou soudkyni ÚS E. Wagnerovou.

Pan Jakl si nebral servítky, když se v rámci svých "pseudoprávnických" výkladů o paní senátorce vyjádřil, že : "Bohužel paní Wagnerová není soudkyní, ale jen senátorkou, tak to vědět nemusí". Tím chtěl pan Jakl jaksi naznačit, ne-li se snažit diváky přesvědčit, že jeho výklad problematiky amnestie, která byla předmětem besedy OVM, je přesvědčivější, pravdivější nebo opodstatněnější, než je prezentováno paní senátorkou. On vůbec působil dojmem, že je nad věcí obou dalších přísedících, že vysvětlování pohnutek a procesů, které probíhaly při sestavování a konstrukci amnestie, byl důkladný, odborně i věcně vyčerpávající, zkrátka, že Václav Klaus svou amnestii zvládl absolutně zodpovědně a zcela promyšleně. V. Klaus dokonce očekával, že to veřejnost nenechá klidnou, on očekával, že dopady amnestie budou i nepříjemné, ne-li nepřijatelné, ale pan prezident měl na mysli jen dobro a blaho těch, kteří se

a) v rámci soudního projednávání dostali do časového skluzu, tedy do velmi dlouhého, časově nepřijatelného a tedy spravedlivého soudního procesu, čímž prý byly narušeny jejich (ne)jistoty stran výsledku procesu. (Není se čemu divit, vždyť žije-li pan dr. Berka několik let v nejistotě, zda půjde do tepláků na šest, osm, deset či více let, na psychice nepřidá. Od V. Klause je to směrem k " trpícím" pozornost přímo ukázková!)

b) zbytečně "zaclání" ve věznicích, neboť se prý dopustili takových skutků, které není nutné řešit vězením s poukazem, že na svobodě chodí tisíce pravomocně odsouzených, kteří čekají na uvolnění vězeňských kapacit, aby mohli vykonat trest odnětí svobody! Za co a jak byli tito "malí" hříšníci potrestáni, však pana prezidenta už nezajímalo!

K těm se ostatně pan Jakl dost jasně vyjádřil konstatováním, že do vězení se "údajně" dostali za téměř bezvýznamné či méně závažné trestné činy, které by mohly být řešeny jinak, než vězením. To prý má za následek přeplněnost věznic a problém s dalšími odsouzenými (údajně jich je přes šest tisíc), kteří pro nedostatek místa ve vězeních prý nadále "chodí na svobodě"! Jenže věci se mají poněkud jinak. Jak poznamenal p. Tejc, tento názor bagatelizuje skutečnost, že do vězení se dostávají lidé nikoliv pro méně závažné trestní činy, ale v podstatě jde buď o recidivisty nebo takové jednání, které trest odnětí svobody zasluhuje. Nemluvě o tom, v kolika případech byl trest často až výsměchem v porovnání se skutkem, který byl spáchán.

Podle pana Jakla cca šest tisíc vězňů bude propuštěno, aby dalších šest tisíc sto třicet dva kriminálníků mohlo nastoupit na jejich místa. Že ovšem z těch šesti tisíc amnestovaných se jich minimálně polovina za krátkou dobu dostane do křížku se zákony (viz již dnes známé případy, kterých už je více než sto padesát) a tudíž s největší pravděpodobností zpět "za katr", už pan Jakl, potažmo V. Klaus neberou v potaz. Pan Jakl se snažil přesvědčit, že amnestie a abolice měla racionální záměr a význam a že tedy ze strany V. Klause v žádném případě nešlo o nějaký kalkul, nebo vedlejší záměr. Tomu se však dá jen stěží věřit, protože všechny proti argumenty, které byly k amnestii jako takové vzneseny dokazují, že amnestie a tzv. abolice od samého počátku až do jejího vyhlášení měla znaky více kalkulativního rázu, než čistě humánního či procesního charakteru.

Vždyť případy sudce Berky, Union Banky (škody přesahující několik miliard korun a tisíce poškozených občanů, kde stíhaným či obžalovaným hrozí značně vysoké tresty) a další nemohou být považovány za natolik jednoduché a laxní, že by je bylo možné z titulu pouhé domněnky, bez znalosti skutečných důvodů a příčin dlouhodobého soudního řízení považovat za porušování práva na spravedlivý a časově přijatelný postup. Vždyť některé z nich obsahují až sto tisíc stran spisu (pro pana Jakla by to byla zřejmě "hračka"). Je však zarážející, že V. Klaus nikterak výrazně neapeloval na potřebu úpravy příslušných zákonů a trestního řádu, které jako dosud platné závazné pro úkony vyšetřování a soudního projednávání. Akt amnestie, který je aktem právně politickým, byl V. Klausem upřednostněn před eventuální kritikou či požadavkem na změnu procesních postupů z titulu právních norem.

Pro úplnost a objektivnost nutno dodat, že pan Jakl, až za hrob oddaný, loajální souputník V. Klause, přiznal jedinou chybu V. Klause když tipoval, kolik milostí ještě udělí. To je však zcela zanedbatelné ve srovnání s elementární podstatou amnestie, která ve svých důsledcích bude mít nedozírné jak ekonomické, tak i morální škody. Pan Jakl, stejně jako V. Klaus jsou však nad věcí, jim totiž tyto důsledky nepřijdou až tak škodlivé, neboť s nimi de facto počítali. Václav Klaus se za několik týdnů z Hradu odporoučí a potom, nechť se děje vůle boží.

Snad jen malou náplastí (zatím) může být fakt, že skupina senátorů, po poradě s renomovanými právníky, hodlá podat ústavní stížnost na amnestii. Zda se podaří zvrátit rozsah a hlavně důsledky amnestie, bude záležet jen na Ústavním soudu. Ten pak svým rozhodnutím prokáže, jak je to s právem, spravedlností a morálkou ve státě, který si říká, že má (na rozdíl od komunistického režimu) režim demokratický.

Dvě poznámky nakonec. Bylo by opravdu, ale opravdu zajímavé, jak V. Klaus otevřeně a čestně hodnotí amnestii ve světle všech skutečností a argumentů, které jsou dnes známy a se kterými, dejme tomu, V. Klaus (ne)počítal. Zda mu přece jen (ne)došlo, že chyboval, že tzv. přestřelil, že se v některých věcech unáhlil či nedostatečně odhadl dopady. A zda také veřejně přizná, že byl mylně, ne-li vyloženě špatně informován, resp. že mu byly dodány ze strany jeho "spolupracovníků" ne zcela pravdivé, věrohodně ověřené, tedy irelevantní podklady. Notabene, že výsledek a dopad amnestie jej, ve svých důsledcích, nemile překvapil (v případě totálního debaklu kandidáta na prezidenta Přemysla Sobotky z ODS toto stanovisko veřejně vyjádřil. Jenže to se týkalo P. Sobotky, ne V. Klause, není-liž pravda?). To bychom však asi chtěli od V. Klause příliš!

Druhá poznámka se týká pana L. Jakla. V pořadu se rovněž nechal slyšet (v souvislosti s návrhem V. Klause na jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké zástupkyní ombudsmana), že to měl být on, kdo byl navrhován na tento post. Důvodem jeho odmítnutí bylo, že se už dál nechce pohybovat v kravatě! Ještě že tak! Ať už je to relevantní či jiný důvod, zaplať pánbůh, že to nepřijal! Těch prozíravostí a podezřelých milosrdenství ze strany Hradu, bylo už přehršel!

0
Vytisknout
7300

Diskuse

Obsah vydání | 16. 1. 2013